Washingtonská schůzka amerického prezidenta Joe Bidena a izraelského premiéra Naftaliho Bennetta byla vyvrcholením celé řady jednání na nejvyšší vojenské a zpravodajské úrovni, na nichž Izrael loboval za tvrdý postoj a neústupnost Bidenovy administrativy vůči Íránu. Audienci izraelského premiéra zkomplikovala situace kolem evakuace na kábulském letišti, Naftali Bennett si na přijetí v Bílém domě musel počkat, proto neplánovaně strávil ve Washingtonu o dva dny více, protože jako ortodoxní žid na šabat necestuje a nepracuje. I když těžko říct, zda skutečně „nepracovat“ si ve své exponované pozici může dovolit.
Pro Bennetta to byla velká diplomatická premiéra, pro Bidena další ze stovek schůzek s izraelskými politiky během jeho dlouhé kariéry. Pokud by nějaký cizinec mohl sepsat jejich typologii, byl by to zřejmě Biden. Můžeme jen spekulovat, jak si zařadil tohoto původně úspěšného IT byznysmena a velitele čety commandos, kterého nazval svým „přítelem“. Každopádně nový premiér, sám bývalý občan a potomek židovských přistěhovalců z USA, zřejmě nebude rozehrávat rivalitu demokratů a republikánů a jednat jako excentrický a výřečný Netanjahu. Už tradičně schůzku navenek doprovázela vznosná slova o strategickém partnerství a neochvějné podpoře USA pro bezpečnost Izraele. Tyto veřejné rituály i Bennett nepochybně potřebuje a oceňuje jako důkaz toho, že Biden se drží tradiční linie proti progresivním demokratům, kteří stále silněji kritizují jednání Izraele nejen vůči Palestincům. Před čtyřmi měsíci proběhla krátká válka v Gaze, kde srážky mohou kdykoliv znovu eskalovat a opět vyvolat kontroverze o správnosti tohoto postoje.
Po volbách v Izraeli je jasné, že velmi široká a křehká koalice vedena Bennettem (a dle optimistického plánu po dvou letech jeho koaličním partnerem Yairem Lapidem), je v nejlepším případě schopna konflikty zbytečně neeskalovat. Jakýkoliv zásadní ústupek v jednáních s Palestinskou autonomií či zprostředkovaně s Hamásem by ji ale vnitřně ihned rozložil a vystavil tvrdému útoku zprava od Benjamina Netanjahua. Samotný Bennett, který se svou stranou drží jen šest parlamentních křesel ze sto dvaceti, ostatně vždy odmítal vznik samostatné Palestiny a prosazoval anexi velkých území na Západním břehu. Nyní je koaliční dohodou vázán k „politice dvojího ne“ odmítající jak anexi území, tak vznik státu Palestina. Vnitřního pnutí a křehkosti doposud nejširší izraelské koalice si je jistě vědoma i americká administrativa, a proto zatím nepřišla s žádnou větší iniciativou kromě snahy o zlepšení velmi špatné humanitární situace v Gaze, která předpokládá především zmírnění blokády.
Washingtonská schůzka vzbuzovala zájem, protože jednání o obnově jaderné dohody s Íránem jsou v kritické fázi a pro izraelskou vládu byla vyvrcholením celé řady setkání na vysoké vojenské a zpravodajské úrovni, na nichž lobovala za tvrdý postoj a neústupnost Bidenovy administrativy. Dohoda navzdory tvrzení řady kritiků prokazatelně jaderný program zpomalila a podrobila hlavní íránská zařízení nebývale důkladnému mezinárodnímu dohledu, který zajistil, že Írán v letech 2015-18 dle inspektorů Mezinárodní agentury pro jadernou energii (IAEA) dodržoval stanovená omezení. Na druhou stranu nijak neřešila raketový program a íránskou podporu útoků na Izrael, což její odpůrci od počátku kritizovali. Také se ukazuje, že Írán je poměrně rychle schopen navýšit obohacování uranu, pokud se tak rozhodne.
