Na začátek nového školního roku oznámil francouzský prezident Emanuel Macron revoluci ve francouzském školství. Podle Macrona je jeho úroveň nedostačující, chce proto zřídit speciální fond v minimální výši 500 milionů eur a přidat na platy učitelům tak, aby jejich nástupní mzda činila 2 000 eur. Jak tedy funguje francouzský vzdělávací systém a je skutečně v tak špatném stavu? Jaké jsou rozdíly ve vzdělávání ve Francii a v Čechách?
Už od prvních tříd základních škol jsou učební metody mezi oběma vzdělávacími systémy, českým a francouzským, diametrálně odlišné. Francouzský systém se zaměřuje především na rozvoj samostatného myšlení. Dobrým příkladem je disertace, tedy několikahodinové psané cvičení, ve kterém žák musí strukturovaně obhájit svůj názor. Není to však jen disertace, v níž francouzští studenti rozvíjejí vlastní myšlení. V posledním ročníku střední školy se totiž vyučuje filosofie. Tento předmět však není určen jen k tomu, aby se studenti seznámili se základními filozofickými koncepty, ale především, aby se naučili přemýšlet a diskutovat.
Jaký rozdíl oproti českému systému, kde je důraz kladen na zapamatování si probírané látky a kde na úspěšné splnění zkoušek stačí většinou zopakovat „nadrcené“ učivo bez zapojení vlastního (logického) myšlení.
Francouzský systém, kde je na naučení látky kladen daleko menší důraz, má však i svoje slabiny. Většině Francouzů chybí základní znalosti, které se nikdy nemuseli moc učit. Příkladem může být zeměpis. Pro řadu Francouzů končí mapa Evropy u Německa a dále na východ je už „jen Rusko”. Geografická negramotnost do jisté míry vysvětluje, jak Francouzi sami sebe vnímají – a především jak vnímají svět kolem sebe.
