Po úspěšné ukrajinské ofenzivě u Charkova bylo jasné, že Rusové musí změnit přístup k válce na Ukrajině. Jejich snaha spoléhat na dobrovolníky narazila na svůj logický konec. Rusku dobrovolníci došli a dalo se čekat, že ti, kteří podepsali několikaměsíční kontrakty v dubnu a v květnu, je po zkušenostech z bojů již neobnoví.
Ruské vedení mělo v zásadě čtyři možnosti: (i) nedělat nic a během pár týdnů či měsíců ztratit okupovaná území Ukrajiny, (ii) znemožnit profesionálům ukončení kontraktu a odmítnutí služby na Ukrajině, (iii) umožnit nasazení branců, (iv) provést větší či menší mobilizaci.
Rusko se prozatím rozhodlo kombinovat částečnou mobilizaci (údajně se má týkat 300 000 osob) s právními úpravami znemožňujícími profesionálům odmítnout účast na operacích na Ukrajině. To samozřejmě nemusí být finální stav. Rozsah mobilizace se může rozšířit a k nasazení branců může dojít poté, co se Rusko rozhodne, že jeho hranice vedou napříč ukrajinským územím. Buď jak buď, logická otázka zní, co může Rusko z mobilizace vytěžit a jak rychle.
