Namísto dalších nákupů opravit a udržovat. Sílí iniciativa, která chce zachraňovat svět „jinak“

V Německu i v některých dalších zemích začíná vzpoura proti přístupu, kdy stát nutí lidi vyhazovat ve jménu záchrany klimatu staré věci a kupovat namísto nich nové, ekologičtější. Přibývá totiž iniciativ i odborníků přesvědčených o tom, že pro životní prostředí je mnohem lepší, když staré výrobky nejprve doslouží a až poté se koupí nové. I když tato politika „oprav místo nákupů“ vyvolává řadu nezodpovězených otázek, hlas jejích zastánců je čím dál tím hlasitější.

Mnozí lidé se začínají bouřit proti všeobecně podporovanému obrazu ekologicky smýšlejícího člověka, který si uvědomuje nebezpečí klimatické změny a proto si pořizuje věci ke klimatu maximálně šetrné. Takový jedinec nechá klidně sešrotovat své staré auto se spalovacím motorem a koupí si místo něj elektromobil. Roveněž stará pračka s vysokým příkonem končí ve sběru a je nahrazena mnohem úspornější, na střechu ekologicky smýšlející člověk umístí solární panely a do země tepelné čerpadlo.

Iniciativa „oprav místo nákupů“ ale nabízí pro záchranu světa úplně jiného hrdinu. Příkladem takového hrdiny může být například Němec Frank Märtens, jehož příběh přinesl loni německý magazín Der Spiegel. 

Tento „ekolog“ nejezdí v elektromobilu, ale v jednadvacet let staré Škodě Octavia. V autě vyrobeném v roce 2001, které nechce za nic na světě vyměnit, i když na tachometru „svítí“ cifra 634 000 ujetých kilometrů.

„Prostě se o svůj vůz starám,“ říká Märtens. Lidem, kteří by chtěli následovat jeho příkladu, nabízí celou škálu provozních i technických „vychytávek“, jak udržet auto co nejdéle v dobrém stavu. Automobil prošel rovněž mnoha opravami a úpravami, včetně přestavby na hybridní plynový pohon. Samotný motor ale zůstává stejný jako při nákupu vozidla.

Märtens přitom rozhodně není tím, kdo by nechal vůz přes zimu v garáži a jezdil s ním v létě jednou týdně na chalupu. Právě naopak. Devětapadesátiletý Němec představuje ideálního zákazníka všech „automobilek“. Každý den jezdí do práce a z práce 180 kilometrů, ročně najede kolem 40 000 kilometrů. Jak poznamenávají odborníci, jiným podobným automobilistům, každodenním pendlerům, by autosalóny za 20 let prodaly nejméně šest nových nebo alespoň rok starých aut. Když přijde čas prvních oprav, vymění častí řidiči většinou své auto za „mladší model“.

To ale Märtens odmítá s tím, že se je svým dvacet let starým vozem maximálně spokojený a dokud to půjde, bude s ním jezdit dál. Recept na dlouhověkost automobilu je podle něj jednoduchý. „Člověk se musí starat o věci včas,“ tvrdí německý řidič.

Zbytek textu je pro předplatitele
dále se dočtete:
  • K jakým benefitům by politika „udržování věcí“ podle jejích zastánců vedla?
  • Jak by se nový koncept projevil v širší ekonomice postavené na rychlé výměně spotřebního zboží?
sinfin.digital