Polská odpověď Putinovi: Nesouhlasíme se zaměňováním katů s oběťmi

KONZERVATIVNÍ NOVINY | Nejen my řešíme spory o pomník Koněva, „rusko-řeporyjskou válku“ nebo spor o oběti 21. srpna 1968, kvůli kterým prezident Zeman zvažuje, zda jet, či nejet do Moskvy na oslavy konce druhé světové války. Podobné historické spory se vedou na linii Varšava–Moskva. V posledních čtrnácti dnech se Vladimir Putin opakovaně ostře opřel do Polska. A pokaždé v souvislosti s druhou světovou válkou. Rozbuškou se stalo usnesení Evropského parlamentu, které přisoudilo zodpovědnost za její vypuknuti nejen Hitlerovu Německu ale i Sovětskému svazu. To Putin označil za „cynické“ a naopak označil Polsko za spoluodpovědné jak za válku, tak za holokaust. Od polského premiéra se mu dostalo následující odpovědi… Není od věci dočíst ji až do konce, může se totiž ukázat, že spory o historii ve skutečnosti mají velmi současný základ.

Dvacáté století přineslo světu nepředstavitelné utrpení a smrt stovek milionů lidí, zabitých ve jménu šílených totalitních ideologií. Fakt, že nacismus, fašismus a komunismus mají na svědomí krvavé zločiny, bere naše generace jako samozřejmost. Samozřejmé je také to, kdo je za tyto zločiny zodpovědný a čí spojenectví stálo na začátku druhé světové války, nejvražednějšího konfliktu v dějinách lidstva.

Bohužel, čím více času uplynulo od těchto tragických událostí, tím méně o nich vědí naše děti a vnoučata. Proto je tak důležité, abychom i nadále nahlas vyslovovali pravdu o druhé světové válce, o jejích strůjcích a obětech – a stavěli se proti jakýmkoli pokusům o falšování historie.

Paměť o tomto zlu je zvláště důležitá pro Polsko, první oběť války. Naše země byla ozbrojené agresi hitlerovského Německa a sovětského Ruska vystavena jako první. A právě Polsko bylo první zemí, která bojovala na obranu svobody v Evropě.

Odpor vůči těmto mocnostem zla však není pouze vzpomínkou na polské hrdinství – je co něco mnohem významnějšího. Tento odpor je odkazem celé dnešní svobodné a demokratické Evropy, která se dala do boje proti dvěma totalitám. Dnes, kdy někteří pro dosažení svých politických cílů neváhají pošlapat památku těchto dějinných událostí, musí Polsko hájit pravdu. Ne pro svůj prospěch, nýbrž jménem toho, čím je Evropa.

Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaný 23. srpna 1939, nebyl „smlouvou o neútočení“. Šlo o politický a vojenský svazek, jenž rozděloval Evropu na dvě sféry vlivu na linii tří polských řek: Narev, Visla a San, která se o měsíc později přesunula na linii Bugu, na základě Smlouvy o hranicích a přátelství mezi třetí říší a SSSR, uzavřené 28. září 1939. Pakt byl předehrou k nepředstavitelným zločinům, které byly během dalších několika let spáchány po obou stranách této linie.

Spojenectví Hitlera a Stalina bylo okamžitě uvedeno v život: 1. září 1939 nacistické Německo zaútočilo na Polsko ze západu, jihu a severu, 17. září pak Sovětský svaz napadl Polsko z východu.

22. září se v Brestu Litevském uskutečnila velká vojenská přehlídka – oslava společného vítězství hitlerovského Německa a sovětského Ruska nad nezávislým Polskem. Takovéto přehlídky nepořádají smluvní strany paktů o neútočení – dělají to spojenci a přátelé.

A právě tak to bylo s Hitlerem a Stalinem: dlouho byli nejen spojenci, nýbrž i přáteli. Toto přátelství vzkvétalo natolik, že když skupina 150 německých komunistů ještě před vypuknutím druhé světové války uprchla ze třetí říše do Sovětského svazu, v listopadu 1939 je Stalin vydal Hitlerovi jako jakýsi „dar“– a tím je poslal na jistou smrt.

Pečinka: Země vzkvétá, tak nekritizovat! V čem se Babiš na Nový rok spletl?

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital