Princ Muhammad otevírá dveře zlu. Saúdové budou moci chodit do kina, duchovní jímá hrůza

Jitka Jeníková

Naše newslettery rozesíláme každý týden

15. 12. 2017 • 21:00

Saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán se očividně rozhodl vejít do dějin své země jako jeden z nejvýraznějších panovníků své dynastie. A když už bude v tom, není od věci ohromit svými reformami i zbytek světa. Koneckonců proč troškařit, když budete jednou vládnout zemi s druhými největšími potvrzenými zásobami ropy na planetě. Princův plán transformace, kterou by měla Saúdská Arábie do roku 2030 projít, navíc – jak se zdá – překvapivě nezůstane jen na papíře.

Poté, co říjnovým dekretem jeho otec, král Salmán, poprvé v dějinách země pustil ženy za volant aut a po nečekané čistce v příbuzenských řadách, jež princ bez mrknutí oka obvinil z korupce, se budoucí panovník rozhodl, že mladí by měli mít možnost se bavit. A tak se po pětatřiceti letech vrátí do země komerční kinosály. Princ není rozhodně hloupý, téměř 70 % populace je v Saúdské Arábii mladší třiceti let a jeho snaha o nasměrování země od rigidního wahhábismu k umírněnému sunnitskému islámu je zhusta vítána.

Nenechme se ale příliš dojmout. Důvody k těmto krokům jsou s největší pravděpodobností čistě pragmatické. Jistě, je tu i faktor popularity a snahy dát „lidem lásku k životu, protože jen takoví se odkloní od terorismu“, jak s nadšením komentovala celou situaci Hajfá al-Mansúr saúdskoarabská režisérka, jejíž film Wadžda se jako první odehrával kompletně na území její vlasti. Ekonomická čísla však promlouvají jasněji: tisíce mladých Saúdů vyrážejí v současné době za zábavou do Bahrajnu a Spojených arabských emirátů. A s nimi jezdí i jejich peníze.

Princ Muhammad udělal jedinou možnou rozumnou a logickou úvahu: Zaprvé, skoro 3000 plánovaných kinosálů vytvoří spoustu nových pracovních míst, a zadruhé, lidé za tak běžnou (pro nás) zábavu, jako je koncert nebo film, raději zaplatí doma. Proč se dobrovolně zbavovat tak zjevně recyklace rijálů a podporovat ekonomiky sousedů?

Všechno pochopitelně není jen růžové, princ má při svém revolučním tažení i odpůrce. K nim vedle taxikářů, které děsí miliony žen za volantem – protože už je jako novopečené řidičky nebudou potřebovat – patří logicky také duchovní. Právě oni kinosály v Saúdské Arábii zkraje 80. let zavřeli.

Co je vlastně zakázané

Přístup rigidního islámu k vizuální zábavě je z našeho pohledu extrémní. Často se dává do souvislosti s mnoha mýty opředeným zákazem zobrazování. Korán samotný zobrazování osob nezakazuje, výslovně je v něm zmíněno pouze uctívání idolů, které je pochopitelně nepřípustné. Až v hadíthech, zprávách o skutcích a životě proroka Muhammada, se objevují zákazy – v první řadě se nikdy nesmí zobrazit Bůh, v druhé pak Prorok, nedoporučuje se ani ztvárňování dalších islámských proroků, následně pak příbuzných Muhammada a tak dále až k jakýmkoliv živým bytostem v závislosti na stupni rigidity daného islámského směru.

Nad všemi těmito nařízeními se totiž vznáší nehynoucí hrůza z jednoho z největších hříchů, jaké islám zná – z širku, nebo-li přidružování k Bohu. Panuje obava, aby lidé neuctívali místo Boha samotného nějaký jeho obrázek a stejně tak aby si z ostatních vyobrazených osob neudělali vlastní modly. Protože ti, kdo uctívají modly, „přijdou do ohně pekelného a budou v něm nesmrtelní, a to jsou ti nejhorší ze všech stvoření!“ praví 6. verš 98. koránské súry.

Některé islámské směry se ovšem snaží být papežštější než papež (v daném kontextu velmi působivé rčení). Třeba zrovna saúdskoarabský wahhábismus, jenž se dožaduje islámu očištěného od všech nánosů pozdějšího věku a návratu k tomu, který uctívali „zbožní předkové“. Saúdskoarabští televizní kazatelé tak například nabádají, že by ani dětské hračky neměly odpovídat živým předlohám a je záhodno, aby panenky třeba neměly nohu nebo ruku a ani ten plyšový méďa by neměl být úplně realistický.

Musilův podvratný objev

Obraz zbožné tradice předků ovšem zásadně narušil na sklonku 19. století český cestovatel Alois Musil. Katolický kněz totiž v roce 1898 během svého pobytu v Jordánsku narazil v poušti na lovecký zámeček zbudovaný umajjovským chalífou Walídem II., jenž vládl v letech 706–744, tedy jen necelých sto let po vzniku islámu. Zámeček Kusejr Amra představoval obrovský šok pro celou tehdejší západní orientalistickou obec a zajistil Musilovi pevné místo v dějinách zkoumání arabsko-islámské společnosti. Byl totiž plný perfektně dochované figurální výzdoby. Dnes mají fresky vyškrabané oči, snad aby nebyly tak dokonalé, jak si je chalífa, dávný předek dnešních úzkostných moralistů, se svou družinou přál vidět.

Strach z toho, že by si lidé mohli udělat z filmových a hudebních hvězd své idoly není tak docela nemístný. Stačí se podívat na jakékoliv záběry z koncertů nebo filmových premiér. A pak je tu samozřejmě obava z nepovoleného kontaktu mezi muži a ženami a z narušení morálky, jakožto úhelného kamene života Saúdských Arabů. „Víme, že koncerty a kina jsou nemravnost,“ konstatoval s naprostou samozřejmostí velký muftí Abdalazíz Ál aš-Šajch v televizním rozhovoru zkraje tohoto roku. „V kinech se budou promítat filmy, které mohou být prostopášné, oplzlé, nemorální a ateistické. Kina budou dovážet zahraniční filmy, které změní naši kulturu,“ pokračoval.

Stejně tak není podle něj „nic dobrého“ na hudebních koncertech, jejichž počet v zemi rapidně roste (dokonce už tam odehrála svůj první koncert i žena – libanonská zpěvačka Hiba Tawádží, samozřejmě v mnohem uměřenějším kostýmu, než v jakých vystupuje normálně). Koncerty nejsou podle velkého muftího ničím jiným než „výzvou k mísení pohlaví“. „Na začátku sice vymezí prostor pro ženy a pro muže,“ vysvětloval muftí, „ale nakonec všichni skončí v jednom prostoru. To korumpuje morálku a ničí hodnoty.“ Není to tak, že by se velký muftí nechtěl vůbec bavit: „...zábava zprostředkovaná kulturními a vědou se zabývajícími médii je naprosto v pořádku.“

Na Titaniku bez Kate

Velký muftí na závěr rozhovoru prosil úřady, aby „neotvíraly dveře zlu“. První multiplex se je chystá rozrazit už v březnu 2018. Vzhledem k tomu, že nad filmovou produkcí promítanou v kinech budou bdít státní cenzoři (ano, i o jejich nových pracovních místech se hovoří jako o velkém plusu pro saúdskoarabskou ekonomiku), dá se očekávat, že bude muftího výzva alespoň částečně vyslyšena. Bude totiž velice zajímavé sledovat, jaká filmová produkce bude ke zhlédnutí v zemi, kde jsou stále ještě ženy vystřihovány z televizních reklam. Taková cenzurovaná verze Titaniku by mohla být obzvláště zajímavá.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
Včera • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
Včera • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
15. 01. 2021 • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.