ANALÝZA | Když Rusko loni na jaře shromažďovalo vojska u hranic Ukrajiny, komentátoři se předháněli v černých scénářích. Trochu paradoxně až v posledních dvou týdnech se více mluví o současném posilování ruských sil v těch samých oblastech. Přitom na rozdíl od jara je dnešní situace mnohem závažnější.
Důvody, proč jsem na jaře nesdílel obavy mnohých žurnalistů, zatímco nyní jsem mnohem pesimističtější, lze shrnout do tří bodů:
• Rusové na jaře dávali okatě najevo své vojenské posilování, což spíše svědčilo o tom, že chtějí vyvolat tlak na ukrajinské vedení (potažmo jeho západní spojence). Naopak v posledních týdnech na své vojenské posilování tolik neupozorňovali. Oproti tomu mnohem důrazněji sdělovali své „červené linie“ (záruka, že Ukrajina nevstoupí do NATO, je přitom jen jednou z nich).
• Přelom března a dubna je čas, kdy je půda podmáčená. Není to nejlepší doba na rozsáhlou ofenzivu. Naopak zmrzlá zem, která východní Ukrajinu obvykle pokrývá od poloviny prosince, nabízí mnohem lepší možnosti jak pro velké manévry silami, tak pro jejich logistické zajištění.
• Řada států EU je teď více či méně závislá na ruském plynu. Ano, Rusko je zase závislé na evropských odběratelích. Jenže s ohledem na blížící se zimu a energetický mix evropských států Evropané nemohou okamžitě přestat odebírat ruský plyn.
I vzhledem ke komplikacím způsobeným stále doznívající epidemií koronaviru pochybuji, že by takový krok evropští politici chtěli právě teď riskovat. Tohle zkrátka není čas, kdy by vlády chtěly vystavit své společnosti a ekonomiky dalšímu šoku. Rusko tak nyní může sázet na pomalejší a mnohem vlažnější reakci evropských států.
Ve vojenství jde o převahu a čas. Rusko má obojí
Rusko má nad Ukrajinou vojenskou převahu. Nejen, že má ve všech kategoriích mnohonásobně větší počty techniky (od tanků a děl přes letadla až k lodím), Rusko je oproti Ukrajině napřed i technologicky.
