Ramadán mubárak! Požehnaný ramadán! Přejí se muslimové po celém světě. Tento týden začal devátý měsíc muslimského kalendáře, měsíc půstu, který představuje jeden z pěti základních pilířů islámu. Proč ho vlastně muslimové dodržují, co to znamená, a jak se daří téměř patnáct století staré tradici v kulisách moderního světa?
Už od Muhammada
Povinnost postit se během ramadánu (s malým r, protože je to název měsíce – arabština velká a malá písmena nerozlišuje a čeština píše písmeno malé) vznikla už za života proroka Muhammada. V předislámské Arábii byl mezi tamějšími polyteisty podle všeho rozšířený půst jako součást duchovních cvičení a Muhammad se s ním během obchodních cest na sever setkal. „Znal také židovské příběhy o proroku Mojžíšovi, jenž strávil čtyřicet dní a nocí na hoře Sinaj bez jídla a pití, a o Ježíši, jenž se stáhl na stejný počet dní do pouště, kde se rovněž postil (v semitské tradici počet ‚čtyřicet‘ znamenal ‚mnoho‘),“ píše ve své knize o islámu britská historička Carole Hillenbrandová. Půst byl údajně původně stanovený na židovský den smíření (Jom kipur), posléze však došlo ke zjevení koránského verše, který rozhodl, že postním bude celý devátý měsíc. Ten patřil v předislámské Arábii k jednomu z těch, v nichž se dodržovalo příměří a kdy vládl klid zbraní. Pokud bychom chtěli pochybovat o božském původu Koránu, jednoho by mohlo napadnout, jak prozíravé to od Muhammada bylo.
