Slovensko zažívá finále vyhrocené předvolební kampaně a o víkendu tam voliči rozhodnou o podobě Národní rady a vlády. Souvislosti v rozhovoru pro INFO.CZ popisuje politolog Pavol Baboš. Je podle něj obtížné odhadnout, jak bude vypadat příští koalice, protože mnoho stran se pohybuje na hranici zvolení. Baboš také vysvětluje příčiny setrvalé, velmi slušné podpory Roberta Fica, izolovanou pozici Igora Matoviče, očekávání spojená se stranou Progresívne Slovensko, anebo důvody dlouhodobě spíše slabší podpory demokratických konzervativních sil.
Několik dnů před volbami se vás nebudu ptát, jak to tentokrát na Slovensku dopadne, zajímá mě ale toto: co podle vás rozhodne o podobě a složení příští slovenské vlády?
Skoro se mi chce říct, že náhoda. Protože těch stran, které se pohybují na hranici zvolení do parlamentu, je hodně. A může se stát, že se tam dostanou strany, které jsou součástí jednoho tábora, a naopak nedostanou ty z druhého. Skončit to ale může také obráceně.
Tak jako by byla Sloboda a Solidarita Richarda Sulíka nebo křesťanští demokraté potencionálními partnery Progresívného Slovenska, přičemž není jisté, že uspějí, tak podobně jsou na tom strany Sme rodina Borise Kollára a podle některých průzkumů i Republika Milana Uhríka. Což jsou strany, které by mohly podporovat vznik vlády pod vedením Smeru Roberta Fica.
Nezmínil jste stranu Hlas Petera Pellegriniho. Když jsem před časem mluvil s jedním vaším kolegou, řekl mi, že pro podobu příští vlády bude klíčový právě povolební postup této strany. Souhlasíte s tím?
Je to pravděpodobné. Ale nemusí to být nakonec jediný faktor. Protože kromě dalších stran jsem nezmínil ještě OĽaNO Igora Matoviče, které kandiduje v koalici s dalšími dvěma stranami, tudíž potřebuje získat minimálně sedm procent hlasů. Ale i Matovič je podle některých průzkumů pod touto hranicí, tudíž nemá nic jisté. A pokud by uspěl, tak je problém v tom, že s ním nikdo nechce spolupracovat.
Lze to říct i takto: pokud Matovič obdrží několik parlamentních mandátů, bude ještě o něco složitější poskládat většinu, protože tam bude subjekt, který ostatní strany ostrakizují a odsouvají na okraj.
Nerozhodne nakonec o podobě příští vlády spíš historie vzájemných vztahů jednotlivých lídrů, jejich sympatie a antipatie, a nikoli programová nebo ideová blízkost jednotlivých stran?
Do jisté míry asi ano, ale nevím, zda to jde tak úplně oddělit. I programová blízkost do velké míry souvisí s osobními vztahy politiků. Pokud k sobě mají předsedové jednotlivých stran blízko programově, pokud jsou jejich vize budoucího směřování země podobné, tak spolu budou jednodušeji vycházet také na osobní úrovni. A obráceně platí, že jim nepomohou dobré osobní vztahy v případě, že jsou ideově na opačných stranách. Takže to, co říkáte, platí jen v omezené míře. Ale opět: parlament může mít po volbách třeba jen čtyři strany, ale může jich tam být také devět. Anebo cokoli mezi tím.
Čím si vysvětlujete, že se navzdory všemu, co má za sebou, dokáže vždy Robert Fico a jeho Smer vrátit?
Předně je potřeba říct, že Robert Fico a Smer nikdy neodešli, a tudíž se nevrací. Vždyť i v těch parlamentních volbách v roce 2020 obdržel přes osmnáct procent hlasů, což zhruba odpovídá jeho současným preferencím. Takže jedna věc jsou nějaké výkyvy v podpoře, současně ale platí, že měl i v minulých volbách velice solidní výsledek.
A za druhé je potřeba říct, že navzdory všem kauzám je Fico politik, který voličům slibuje mix opatření, který jim nikdo jiný nenabízí. Zároveň je to tak, že je na Slovensku celkem dost lidí, které tolik netrápí korupce. A Fico jim nabízí jistou stabilitu v sociální politice, a také – což je podstatné – jistý klid a politiku bez permanentních hádek.
Robert Fico a Smer nikdy neodešli, a tudíž se nevrací.
V České republice se v souvislosti s politickou pozicí Roberta Fica zmiňují především otázky týkající se geopolitiky nebo zahraničně-politického směřování Slovenska v případě, že bude právě on sestavovat vládu. Je ale zahraniční politika to, co řeší většinový volič?
Určitě bych si nedovolil říct, že to voliče nezajímá. Faktem ale je, že nejde o rozhodující téma. Respektive může to být rozhodující téma pro malou část voličů. Zároveň je to ale tak, že se jednotlivá politická témata nějakým způsobem překrývají: otázka boje s korupcí se například překrývá do značné míry i s tím, jaký budeme mít názor na zahraniční politiku státu.
Uvedu příklad: u nás se vede diskuse o zrušení speciální prokuratury. Máme strany, které bychom mohli zjednodušeně označit za prozápadní, nebo proukrajinské, pokud jde o ekonomické otázky, tak jsou prorefomní, a pokud jde o boj proti korupci, tak tvrdí, že má speciální prokuratura dobré výsledky, a tudíž není důvod ji rušit.
A pak tu jsou strany jako Smer, tedy strana v zahraničních otázkách spíše proruská, v sociálně-ekonomických spíše paternalistická, a pokud jde o boj proti korupci, navrhuje zrušení speciální prokuratury. A důvody k tomu má velmi specifické. Nic to ale nemění na tom, že se ta témata zčásti překrývají.
Přitom stávající koalice zatěžovala veřejný prostor mnoha rozpory – byla to koalice programově různorodých stran. A pokud se na něčem měly dohodnout, vzkazovaly si to přes média, což si voliči interpretovali tak, že se hádají. A to je něco, co mnoho voličů odmítá. Nechtějí to vidět, nelíbí se jim to. A Robert Fico něčím podobným zatížený není.
V letech 2012 až 2016 vládnul sám, a po roce 2016 si dokázal s koaličními partnery poradit. Byli schopni zákulisních dohod a před veřejností vystupovali jednotně – do procesů uvnitř koalice, do toho, jak dohody vznikaly, jsme nikdy neviděli. A pak jsou to ty již zmíněné sociální jistoty. Fico jednoznačně odmítá snižování důchodů, rušení sociálních dávek a bonusů, byť je prosadil až Igor Matovič. A k tomu všemu slibuje ještě něco navíc.
A to je co?
Kompenzace za stoupající ceny za bydlení a energie. Tématem v jeho kampani nějakou chvíli byl i zákaz růstu úrokových sazeb u hypoték. Podle některých expertů jde sice o marginální téma, přesto se to nějaký čas ve veřejném prostoru řešilo.
Přestože tedy Smer čelí různým problémům, ještě pořád je to – pokud jde o ekonomicko-sociální opatření – tradiční levicová sociálně demokratická strana. A v tomto ohledu na Slovensku její alternativa neexistuje. A i když je Progresívne Slovensko do jisté míry také levicová strana, jde o jiný, spíše zelený a progresivní typ levice. Není to tradiční nebo paternalistická levice, která byla typická pro 20. století.
