Ve dnech 20. a 21. června se uskuteční sedmý summit iniciativy Trojmoří, který proběhne v kontextu mimořádně napjaté bezpečnostní situace ve východní Evropě ovlivněné stále trvající ruskou válkou proti Ukrajině. Česko v této platformě prozatím nebylo příliš aktivní a nedokázalo využít příležitostí, které by se během nadcházejícího summitu v Rize konečně mohly zhmotnit a otevřít z hlediska nových investic a finančních příležitostí. Pokud se český přístup změní, je šance, že Česko bude moci úspěšněji prosazovat projekty posilující jeho odolnost a propojení s dalšími státy regionu.
V nadcházejících týdnech proběhne v lotyšské Rize další – v pořadí již sedmý – summit Trojmoří sdružující dvanáct evropských států od Pobaltí po jihovýchodní Evropu k Černému a Jaderskému moři. Tato iniciativa původně spuštěná z popudu Polska a Chorvatska se během uplynulých let profilovala na otázce propojenosti a zajištění vyšší odolnosti dvanáctky států z „nové“ části Evropy. Ty mnohdy trpí podobnými problémy, jakými jsou nedostatek investic a finančních prostředků na modernizaci infrastruktury, zastaralé energetické propojení na Rusko či slabé provázání jednotlivých zemí mezi sebou. I proto dává větší silnější spolupráce zemí z tohoto regionu, zejména v kontextu ruské agrese, velmi dobrý smysl.
Česko však bylo prozatím v této oblasti spíše pasivní, nepodalo ani základní vklad do společného finančního nástroje, ze kterého mají investice plynout, a mezi tzv. prioritní projekty zařadilo pouze jediný, a to (ne)slavný projekt prezidenta Miloše Zemana na vybudování kanálu Odra-Dunaj-Labe. Českou pozici přitom v minulosti výrazným způsobem ovlivňoval nejen prezident republiky, jehož kancelář je za české vystupování v tomto projektu formálně zodpovědná, ale rovněž skepse k polské dominantní roli, které zůstává od počátku výrazným prvkem. Kromě toho se s českým zapojením v iniciativě Trojmoří pojí i určité technické a právní problémy, které silnější angažmá v této oblasti stále ovlivňují.
To se však může s vládou Petra Fialy změnit a Česko může být v regionu střední a východní Evropy více aktivní, zejména pokud k tomuto posílení bude směřovat silnější politická vůle, snaha česká omezení překonávat a rozvíjet praktické projekty a pragmatickou spolupráci nad rámec zacyklených myšlenek z minulosti. Klíčem k tomu je nejen revize českého přístupu k této politice, ale rovněž zvýšení sázek na lukrativitu celé platformy a ziskovost spolupráce, včetně spolupráce s Američany.
