Za oponou saúdsko-izraelského sbližování: pojítkem je Írán i pragmatismus korunního prince

24. 11. 2020 • 18:30
Nedělní (polo)tajná schůzka izraelského premiéra Benjamina Netanjahua se saúdským korunním princem Muhammadem bin Salmánem symbolicky stvrzuje novou éru blízkovýchodní politiky. Země doposud charakterizovaná ultrakonzervativním wahhábismem a strážkyně svatých míst islámu nachází společnou řeč s moderním židovským státem bez ohledu na Palestince. Obě země se cítí ohroženy Íránem a nástupem Joea Bidena do Bílého domu, současně však diskutují i futuristické plány rozvoje.

Náznaky vzájemného sbližování se objevily už dříve – Saúdská Arábie povolila přelety izraelských civilních letadel a zejména Bahrajnu, vůči němuž vystupuje jako protektor, navázání diplomatických vztahů s Izraelem. Hlavním pojítkem sbližování je Írán, který Netanjahu i Muhammad bin Salmán (MBS) označují za hlavní hrozbu bezpečnosti. Izraelský premiér, saudský vládce a Trumpův ministr zahraničí Mike Pompeo se nejspíše domlouvali, jak po nástupu nové americké administrativy zabránit obnovení jaderné dohody s Teheránem a udržet zničující ekonomické sankce vůči Íránu. Zdaleka však nejde jen o něj.

35letý saúdský korunní princ a faktický vládce patří k nové generaci, která se dívá na Izrael a Palestinu bez emocí. Přitom generace jeho otce-krále a strýců (předchozích panovníků) skoro sedmdesát let miliardami petrodolarů financovala palestinský odpor vůči Izraeli a Saúdie se jako samozvaná vůdkyně arabského světa stavěla do čela boje proti „sionistům“. A to přesto, že fakticky s Izraelem nikdy neválčila, na rozdíl od jeho arabských sousedů.

MBS se neohlíží ani na minulost, na tradice a už vůbec na své kritiky, pouze na budoucnost vládce, kterou si vysnil. S ohledem na jeho mládí jej pravděpodobně nemine konec ropného věku a bohatství, a pokud jej zvládne, může vládnout ještě 40 i více let. Jako strategicky uvažující autokrat se rozhodl jít tomu naproti, dokud země má ještě dost peněz (část z nich chce získat z prodeje akcií národní ropné společnosti Aramco), a realizovat svůj megalomanský plán modernizace.

Pro MBS Izrael nyní představuje nejen spojence vůči Íránu, ale i při dosažení dvou důležitých cílů: Prvním je udržení si ohroženého vlivu na americkou zahraniční politiku po nástupu Joea Bidena, umocněné převážně kritickým vnímání Saudů napříč politickou linií v Kongresu. Tím druhým právě naplnění ambiciózních až megalomanských reformních plánů, které mají překlenou konec ropného věku a udržet princovu vládu přes veškeré ekonomické a sociální nejistoty.

Symbolicky i z praktických důvodů se noční a (polo)utajované setkání s Netanjahuem uskutečnilo u pobřeží Rudého moře v nově vznikajícím městě NEOM, které naplno ztělesňuje nezměrné ambice MBS. NEOM je nejvíce futuristickým a dle saúdských deklarací až 500miliardovým projektem princovy „Vize 2030“. Prozatím ale existuje jen v efektních webových prezentacíchreklamních videích, lákajících bohaté investory.

Budoucí město a jeho okolí se má stát svobodnou ekonomickou zónou, centrem nejmodernějšího průmyslu, investic, vědy, technologií a „nového životního stylu“, které bude fungovat dle zcela jiných pravidel než zbytek velmi konzervativní monarchie. MBS si NEOM vysnil na způsob saúdského Singapuru jako novou obchodní křižovatku v blízkosti Suezu.

A jak to souvisí s Izraelem? Důležitou součástí rozvoje je plán propojení desetikilometrovým mostem s Egyptem přes Tiránský průliv. Jeho vybudování však brání ustanovení egyptsko-izraelské mírové smlouvy z roku 1979, která zakazuje budování fyzických překážek pro plavbu lodí z a do izraelského přístavu Ejlat. Souhlas Izraele s tímto mostem je tak pro Muhammada bin Salmána a jeho vysněný projekt nepostradatelný a nepochybně byla na nočním setkání řeč i o něm. Izrael drží v ruce silný trumf pro navázání vztahů, nemluvě o tom, že může z projektu v budoucnu profitovat.

Jako technologická velmoc a země špičkového výzkumu a univerzit je Izrael nepochybně i zdrojem inspirace pro MBS. Má co nabídnout, ať už jde o hospodaření s vodou, biotechnologie či umělou inteligenci, které mají dle futuristického plánu v NEOMu vzkvétat. Izrael je potenciálním zdrojem technologií či alespoň know-how, nejen v civilní ale i vojenské oblasti. To pro případ, že některé nejmodernější zbraně či sledovací technologie by nešlo nakupovat v USA, ať už kvůli výhradám k jejich užití a zneužití v regionálních konfliktech jako v Jemenu, nebo právě kvůli možnosti veta samotného Izraele na exporty nejnovějších technologií do arabských zemí.

Izrael po vzájemném sblížení bude (nebo už možná je) cenným spojencem, který může pomoct MBS s přechodem od „líbánek s Trumpem“ ke střízlivě-kritickému Bidenovi, jenž si podobně jako Obama bude vůči Saúdům držet spíše pragmatický odstup. Nově zvolený prezident opakovaně kritizoval mladého prince za intervenci v Jemenu či represivní postup vůči domácím oponentům. Po medializované vraždě novináře a jeho mírného kritika Džamala Chášukdžího agenty tajné služby a dvora na půdě saúdského konzulátu v Istanbulu, Biden označil Saúdskou Arábii za „páriu“ světového společenství. Slíbil také zastavit prodej přesně řízených bomb, jimiž saúdské letectvo opakovaně způsobilo masakry na jemenských civilistech.

Spojení proizraelské lobby a saúdských (i emirátských) peněz může vytvářet ve Washingtonu a v celém regionu velmi silné ad hoc spojenectví. To má šanci brzdit očekávané změny americké zahraniční politiky, které tyto státy očekávají ve svůj neprospěch.

Jak popsal novinář Bob Hubbard v nové biografii, MBS dokázal chytrými tahy a hrubým nátlakem získat absolutní moc a umlčet odpor v rámci královské rodiny i celé společnosti. Současně ale vyvolal silnou kritiku a učinil případné angažmá velkých investorů ve své zemi toxickým. Po vraždě Chášukdžího a s ohledem na silnou kampaň za propuštění mnoha vězněných (mezi nimiž jsou i saúdsko-američtí občané) se jeho už tak ambiciózní plány modernizace ještě více zkomplikovaly a nyní jim zasazuje tvrdou ránu propad cen a objemu těžby ropy během koronavirové krize. Svůj sen o Saúdské Arábii jako ekonomicky moderní zemi, vládnoucí Perskému zálivu a muslimskému světu však MBS rozhodně nevzdává a hledá netradiční cesty a spojence k jeho naplnění.