V rámci snahy o snížení emisí skleníkových plynů se globální pozornost stále více upírá k vodíku. Plánuje se nejen jeho široké využití v dopravě, ale také jakožto záložního zdroje elektrické energie či k dekarbonizaci průmyslu. Panují přitom obavy, že Evropa si vytvoří tak striktní podmínky pro jeho využívání nebo je bude ladit tak dlouho, že světové vodíkové závody prohraje. Hrozí, že její vodíkový průmysl převálcují americké dotace, a především levná výroba elektrolyzérů v Číně.
Před dekádou asijská velmoc využila nízkých cen, aby ovládla výrobu solárních panelů a v podstatě vymazala západní konkurenty přesně v době, kdy poptávka po fotovoltaice začala stoupat. Odborníci na Západě nyní bijí na poplach, aby se tato situace neopakovala.
„Dnes jsme, co se týče elektrolyzérů, na světové špičce, minimálně čtvrtina všech elektrolyzérů se vyrobí v Evropě a patří mezi nejkvalitnější. Existuje ale riziko, že velmi přísnými pravidly pro výrobu obnovitelného vodíku si produkci elektrolyzérů v Evropě podkopeme. Projekty i výrobní kapacity nám utečou do zahraničí, a to například do Číny. Obáváme se, aby to nedopadlo podobně jako se solárními panely a akumulátory,“ varuje Jan Sochor z České vodíkové technologické platformy (HYTEP). „Evropa by tedy neměla usnout na vavřínech a měla by se maximálně snažit podporovat domácí průmysl,“ dodává.
