Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Byl by to průlom, prezident si ještě nikdy právo vetovat ministra nevymohl, varuje expert

Byl by to průlom, prezident si ještě nikdy právo vetovat ministra nevymohl, varuje expert

V české Ústavě se uvádí, že prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh pak ostatní členy vlády, které tak pověřuje řízením ministerstev. Už v minulosti se přitom stávalo, že prezidenti váhali či odmítali vybraného kandidáta na post ministra jmenovat. Avšak až dosud byli nakonec nuceni ustoupit. Pokud by si teď prezident Miloš Zeman vymohl na sociálních demokratech a premiérovi ústupek ve věci kandidatury Miroslava Pocheho, byla by to bezprecedentní situace a průlom. V rozhovoru pro INFO.CZ to říká politolog Lubomír Kopeček. „Potvrdilo by se tak, že spolutvůrcem této vlády je prezident Miloš Zeman,“ vysvětluje.

Ještě důležitější podle Kopečka je, že by to znamenalo průlom pro budoucnost. „Protože se tím pro jakékoliv další případy jmenování členů vlády vytvoří důležitý precedent. Prezident rozšíří svůj politický prostor a získá větší vliv při jmenování ministrů,“ vysvětluje Lubomír Kopeček. Z reakce premiéra Andreje Babiše je přitom podle něj jasné, že nechce jít do konfliktu s prezidentem a požaduje ústupek sociálních demokratů. Podle jejich předsedy Jana Hamáčka ale sociální demokraté nemají kam ustupovat.

„V daný moment tu je zjevně tlak na Miroslava Pocheho, aby ustoupil a na funkci netrval. Jak pro Babiše, tak pro vedení ČSSD by to byl zjevně nejlepší způsob, jak tuhle věc v tichosti sprovodit ze světa. Pokud k tomuto řešení skutečně dojde a Poche ustoupí a ČSSD navrhne jiného kandidáta, bude to dost bezprecedentní situace,“ nepochybuje Kopeček. Podle něj lze přitom v novodobých dějinách České republiky nalézt analogické situace. Doposud ale nikdy prezident podobného ústupku nedosáhl.

„Bylo by to poprvé od roku 1993, tedy v éře samostatné České republiky, kdy by si prezident vymohl právo vetovat člena vlády. Až dosud výklad Ústavy, konkrétně věty, že prezident jmenuje členy vlády na návrh předsedy vlády, byl, že hlava státu navržené kandidáty vetovat nemůže,“ pokračuje v rozhovoru politolog s tím, že se komentáře expertů celkem shodují, že by to mohl udělat pouze za mimořádných okolností typu navržení duševně choré osoby neboli šílence.

Zkrátka a dobře, Kopeček upozorňuje, že dosud vždy, když nastal konflikt při jmenování vlády, ustoupil nakonec prezident, byť to podle něj bylo až po splnění určitých podmínek. „Zmínit mohu situaci například z roku 2005, kdy ministra zdravotnictví Davida Ratha jmenoval prezident Václav Klaus až poté, co se tento kandidát vzdal současně zastávané funkce šéfa České lékařské komory, což Klaus požadoval,“ vysvětluje politolog v rozhovoru pro INFO.CZ

A pokračuje: „Uvedu několik příkladů klasického sporu, vždy se stejným výsledkem: třeba v roce 1998, kdy měl prezident Václav Havel výhrady k ministru zahraničí Janu Kavanovi, podle Havla nebyl dostatečně proatlantický, a k k ministru vnitra Václavu Grulichovi. Premiér Miloš Zeman tehdy odmítl ustoupit a Havel všechny ministry včetně těchto dvou jmenoval.“ 

Stejně tak to podle Kopečka dopadlo v roce 2007, kdy Václav Klaus sice odmítal – opět ministra zahraniční – Karla Schwarzenberga, a výhrady měl i k dalším ministrům, avšak vládu Mirka Topolánka nakonec jmenoval, tak jak mu byla navržena. „Anebo v roce 2014 měl stávající prezident Zeman výhrady k několika ministrům Sobotkovy vlády (Martin Stropnický, Pavel Bělobrádek a další), ale nakonec je všechny jmenoval dle premiérova návrhu,“ připomíná politolog. Teď ale Miloš Zeman ještě před schůzkou se samotným Pochem rezolutně vzkazuje, že europoslance nikdy nejmenuje, a tituluje ho mimo jiné slovem „amatér“.

„To, že by prezident mohl, a zdůrazňuji mohl, tentokrát – poprvé v české historii po roce 1993 – úspěšně kandidáta na ministra vetovat, je dáno vedle Zemanova odporu dvěma dalšími faktory,“ pokračuje Kopeček v rozhovoru. Tím prvním je podle něj fakt, že by bez Zemana Babiš nebyl premiérem, neboť prezidentova podpora byla v posledním půlroce pro předsedu hnutí ANO mimořádně důležitá. Kopeček zmiňuje například to, jak Zeman Babiše podržel v souvislosti s jeho trestním stíháním, což je přitom okolnost, která z premiéra činí obtížně přijatelného partnera pro většinu politických aktérů a která tak do velké míry zkomplikovala či přímo znemožnila jednání dalších stran o spolupráci s ANO.

„Zadruhé je tu postoj komunistů, kteří chápou prezidenta jako svého spojence a jeho požadavek si osvojili, byť to původně vůbec neřešili. A hnutí ANO i ČSSD vědí, že bez komunistů nemají šanci získat pro vládu důvěru,“ uzavírá Kopeček. Jak celý spor nakonec dopadne, není vůbec jasné. V tuto chvíli se situace jeví jako zablokovaná, neboť nikdo nechce ustoupit. Prezident Zeman naposledy vzkázal, že Miroslava Pocheho pozve na schůzku, kde se mu pokusí kandidaturu rozmluvit.

Spor o možného ministra zahraničí se s novou intenzitou rozpoutal o víkendu. Už v pátek na pražského sociálního demokrata a europoslance ostře zaútočil mluvčí Hradu Jiří Ovčáček, v sobotu se k němu přidal prostřednictvím sociálních sítí i tisku premiér Andrej Babiš, následně se k nim v neděli připojil také předseda komunistů Vojtěch Filip.

Předseda ČSSD Jan Hamáček nicméně navzdory tlaku z několika stran zatím stále tvrdí, že jeho strana nemá kam ustupovat a že si nebude nechávat lustrovat své kandidáty do vlády. Ostatní aktéry sporu vyzval, aby drželi dohody, a od Babiše chce slyšet jeho kandidáty na ministerstva. Protože zatímco je výběr ČSSD setrvale torpédován, o adeptech hnutí ANO se nanejvýš spekuluje a jejich jména jsou tajemstvím, což ještě umocňuje nerovné vztahy mezi oběma potenciálními koaličními partnery.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744