Církevní restituce: Francie byla horší než komunisté a brala i kostely, Rakousko navěky platí | info.cz

Články odjinud

Církevní restituce: Francie byla horší než komunisté a brala i kostely, Rakousko navěky platí

Církevní restituce: Francie byla horší než komunisté a brala i kostely, Rakousko navěky platí
 

Debata o zdanění církevních náhrad, která právě probíhá v Česku, není zdaleka ojedinělá. Jak ukazuje analýza INFO.CZ, v Evropě existují státy, které se s církví za způsobené škody vyrovnaly velkoryse, stejně jako země, které dosud nevrátily dokonce ani kostely. Mezi druhé jmenovaná patří například Francie.

Ačkoliv se Francouzi mohou pochlubit významným církevním dědictvím a řadou s církví spojených památek světového významu, patří zdejší církve paradoxně k nejchudším v Evropě. A to z jednoduchého důvodu. Majetek, o který zejména katolická církev přišla už během Velké francouzské revoluce na konci 18. století, stát už nikdy nevrátil.

„O tom, jak a zda vůbec by se mělo církvi něco vracet nebo ji odškodnit, jednal od té doby francouzský parlament celkem dvaačtyřicetkrát bez výsledku. Až v roce 1905 poslanci definitivně rozhodli o tom, že se vracet nebude vůbec nic,“ říká v rozhovoru s INFO.CZ český jezuita Petr Kolář, který jako kněz dlouho žil a studoval ve Francii a je držitelem francouzského vyznamenání Rytíř čestné legie.

Topol Show

Vyvlastnění francouzské církve bylo podle Petra Koláře ještě „dokonalejší“, než jak ho provedli komunisté v Česku. „Francouzi totiž církvi sebrali i kostely, což byla hloupost, kterou neudělali ani komunisti. Ti si totiž dobře uvědomili, že by se pak o ně museli starat,“ uvedl sedmasedmdesátiletý jezuita s velkými mezinárodními zkušenostmi.

Když pak v roce 1905 stát rozhodl, že se církvi nevrátí vůbec nic, vedlo to podle Koláře paradoxně k renesanci církve jako takové. „Věřící se semkli, vybírali mezi sebou příspěvky, rozhodli se, že státu a jeho tehdejším představitelům dokáží, že církev dokáže přežít i bez ukradeného majetku,“ řekl Kolář.

K tomu bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing prosadil v sedmdesátých letech minulého století zákon, který sice církvím a řádům majetek nevrátil, ale umožnil jim v některých případech, aby si jeho část od státu odkoupily. A to v případě, kdy se z pohledu státu jednalo o majetek nepotřebný. „Některé řády proto pozemky a budovy skutečně za navrhovanou účetní hodnotu odkoupily a pak je prodaly třeba za čtyřnásobnou tržní cenu. Jezuitský řád tímto způsobil přišel k pozemkům v centru Paříže, kde provozuje velmi úspěšnou teologickou fakultu,“ vysvětluje Kolář.

Celkově ale církev odkoupila jen naprostý zlomek ukradeného majetku. A ve Francii proto funguje podle Koláře velmi zvláštní model soužití církve a státu. Duchovní činnost je financována z dobrovolných příspěvků věřících, tedy prakticky z milodarů. „Ty ale v některých regionech nestačí ani na platy duchovních. Vím o některých kněžích, kteří mají ještě druhé povolání, přivydělávají si třeba jako noční hlídači nebo doplňují zboží v supermarketu,“ říká Kolář.

Ještě složitější je to s údržbou kostelů a dalších církevních památek, které nepatří církvi, ale jsou jakýmsi veřejným majetkem. Velké kostely a významné gotické katedrály udržuje stát, u menších kostelíků na vesnici ale peníze na údržbu závisí na dohodě církve, obce a státu, případně na sponzorských darech. „Když se dohoda nepodaří, může se stát, že se kostel prodá,“ uvedl Kolář. Fakt, že existence kostelů a duchovních služeb v určité obci závisí často přímo na podpoře místních obyvatel, podle Koláře ale někdy vede paradoxně k tomu, že si lidé uvědomí hodnotu duchovní stavby a její význam. „Někdy i zarytí ateisté dojdou k závěru, že by kostela byla škoda, a přispějí na jeho opravu,“ dodává.

Svůj model má i Rakousko

I když by francouzský model soužití státu a chudé církve, kterou stát obral prakticky o všechno, mohl možná sloužit jako argument v rukou českých odpůrců církevních restitucí, v jiných zemích zase snadno najdou inspiraci jejich zastánci. Jak už INFO.CZ informovalo, v sousedním Rakousku, které je Česku kulturně bližší než Francie, se stát v roce 1960 dohodl se Svatým stolcem a církvemi na tom, že jim bude vyplácet pravidelnou roční rentu za škody způsobené nacisty. Adolf Hitler po zabrání Rakouska zestátnil majetek náboženské matice, z něhož byla církev financována a místo toho zavedl dodnes platný systém církevních poplatků, povinně placených registrovanými věřícími.

Po válce se stát rozhodl, že výběr církevních příspěvků zachová a většinu církevního majetku využívaného státem vracet nebude. Na základě již zmíněné smlouvy se ale zavázal k tomu, že za tento majetek bude vyplácet každý rok církvi pravidelný roční příspěvek valorizovaný o inflaci. Loni tak církev dostala 48 milionů eur (zhruba 1,3 miliardy korun).

„Tato pravidelná platba není nijak časově omezena. Nejde tedy o splátky nějaké konkrétní, konečné částky, ale spíše o určitou formu dividendy,“ napsal INFO.CZ mluvčí rakouské Biskupské konference Paul Wuthe. Pokud se smlouva nezmění, bude církev tuto dividendu ze zestátněného majetku dostávat navždy. Podle Wutheho je to spravedlivé řešení. „Tento bývalý církevní majetek, jakým jsou například lesy a nemovitosti, je dnes z velké části spravovaný státem, který z něj má také pravidelný příjem,“ uvedl Wuthe.

Stát se tak místo toho, aby církve jako v Česku odškodnil určitou konkrétní částkou, dělí o zisk ze zabaveného majetku. Tato forma „dividendy“ platí i pro evangelíky a Židy. A i jezuita Petr Kolář považuje takový přístup Rakouska k odškodnění církví za velkorysý. Církve jsou totiž v Rakousku zároveň financované formou církevní daně od svých členů. „U nás by ale bylo podobné řešení naprosto neprůchodné,“ domnívá se Kolář.

Tvrdí, že církevní restituce se bohužel nejen v Česku staly a stávají „zbraní“ v rukou nejrůznějších populistů, kteří z boje proti nim těží politický kapitál. „A pokud se církev hlasitě domáhá svého nepochybného práva, ještě tím přilévá olej do ohně a ubližuje sama sobě. Kdyby záleželo na mně, o nic už by se nehádal. Ať si stát restituce zdaní, nebo nezdaní, je to jeho věc,“ uzavírá jezuita.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud