Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Istanbulskou úmluvu vláda podepsala už před dvěma lety a nikoho to nezajímalo, říká Poláková

Istanbulskou úmluvu vláda podepsala už před dvěma lety a nikoho to nezajímalo, říká Poláková

Ženy, které se staly obětí domácího násilí, čelí několika problémům, které je pro ně mimořádně obtížné v reálném čase řešit. V rozhovoru pro INFO.CZ to říká Jitka Poláková, která je ředitelkou centra proFem, jež pomáhá obětem domácího a sexuálního násilí. Mimo jiné připomíná, že násilí je genderově podmíněné, tedy že vychází z povahy společenských nerovností, kdy ženy jsou fyzicky slabší a často ekonomicky závislé na svých partnerech. Nejednou navíc svádí boj o děti, což je pro ně podle Polákové mnohdy vysilující. „Neboť právě skrze ně čelí nerovnému boji s člověkem, který se choval opravdu brutálně. Ale nejde jen o ženy, neumíme vůbec pomáhat seniorům/rkám, protože na ně tyto služby nejsou vůbec zaměřeny. Jinak situaci řeší žena s malými dětmi, jinak žena, jejíž děti jsou již odrostlé, a jinak žena v důchodovém věku,“ vysvětluje.

Co se to v posledních týdnech rozpoutalo za kontroverze související s Úmluvou proti násilí, tzv. Istanbulskou úmluvou. Ten dokument je z roku 2011, naše vláda ho podepsala už někdy před dvěma roky. Čím to podle vás je, že nyní vzbuzuje tak bouřlivé reakce?

Nechápu to. Když vláda úmluvu podepisovala, nikoho to tady nezajímalo. Nyní, asi po dvou letech se aktivizují různé uskupení a čtou v tom dokumentu něco, co vůbec neobsahuje. Trošku si to vysvětluju proměnou atmosféry ve společnosti, která je polarizovaná. A ty argumenty odpůrců bývají mnohdy založené jen na nenávisti k neznámému nepříteli a strašení.

Pokud bych to ale zjednodušil na dřeň, Istanbulská úmluva odsuzuje násilí, nejen násilí na ženách, ale obecně násilí. Co proti tomu lze namítat?

To máte naprostou pravdu, ten dokument nepřináší do naší společnosti nic nového, jen popisuje, jak se věci mají a jak zlepšit prevenci proti násilí. To co protivníky dráždí je, že v názvu toho dokumentu je uvedeno, že je proti násilí na ženách a proti domácímu násilí. A je nesmírně důležité, neb se ve své šíři komplexně zabývá násilím, tedy nejen na ženách, ale také na mužích. Zároveň ale odráží fakt, že některé formy násilí se týkají převážně, anebo zcela výhradně žen. Ať už jde o znásilnění, ženskou obřízku, nucené sterilizace a nuceně sňatky. Úmluva zavádí provázaný systém pomoci pro všechny oběti domácího násilí, a dále opatření na ochranu zejména žen.

Jak si tedy vysvětlujete, že má tolik odpůrců? Přece to není tak, že by chtěli legitimizovat násilí…

Podobně jako my odpůrci úmluvy hovoří o tom, že násilí není akceptovatelné. Avšak protistrana se v tématu často neorientuje, a staví svůj odpor na argumentech, které s úmluvou a jejím obsahem přímo nesouvisí. Vytahují z úmluvy kratičké pasáže, které si interpretují svým vlastním způsobem. Mluví o tom, že úmluvu nepotřebujeme a vše si u nás vyřešíme sami. Ale problém násilí na ženách tady je již dlouho a až nyní díky Istanbulské úmluvě se začíná o tématu veřejně mluvit.

Kdo je Jitka Poláková?
Ředitelka proFem – centrum pro oběti domácího násilí a násilí na ženách. V tématu násilí na ženách se pohybuje více než 20 let. V neziskovém sektoru působí od roku 1995. V letech 1995–1998 se angažovala v organizacích Hnutí občanské solidarity a tolerance, Zelený kruh a Nadaci Toleranci. V průběhu tohoto období se začala více zajímat o problematiku násilí na ženách a o ženská práva. V letech 1998–2000 pracovala v organizaci La Strada. Na počátku roku 2001 začala působit v proFem, o. p. s., kde více než devět let pracovala na pozici koordinátorky řady projektů. Od května 2010 zastává pozici ředitelky v proFem. Je místopředsedkyní Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách což je poradní orgán Rady vlády pro rovnost žen a mužů. Stála u zrodu řady odborných studií v oblasti domácího násilí a násilí na ženách realizovaných proFem. Zasazuje se za ratifikaci Úmluvy proti násilí na ženách a domácímu násilí v ČR.


Vážně se obáváme, a signály ze zemí, které úmluvu neratifikovaly, tomu nasvědčují, že bez jejího přijetí se tady nic nezmění. Téma ztratí podporu a veřejnost zájem. Mimochodem můžeme uvést jako příklad kulatý stůl pod záštitou poslankyně Golasowské, která prohlašovala, že nepotřebujeme úmluvu, neboť už všechny potřebné nástroje náš právní řád obsahuje. Zároveň ale slíbila, že dá dohromady skupinu poslanců, která se tématu násilí bude věnovat. Dodneška se ale nic takového nestalo.

V médiích tady lidé šermují ideologickými válkami, genderovými teoriemi a ochranou tradičních hodnot, přitom bychom měli mluvit ze všeho nejvíc vyloženě prakticky. To znamená, jak obětem násilím pomáhat, jak budovat struktury a instituce, které budou v tomto ohledu efektivní a podobně…

Přesně tak. A i to je důvod, proč úmluva vznikla a proč je to důležitý mezinárodní dokument. Tomu tématu násilí se věnuje řada profesních organizací po desítky let a úmluva obsahuje systém pomoci, která je efektivní a všezahrnující.

A proč to tak je?

Jak jsem již řekla, ta úmluva popisuje příčiny násilí a na odborné úrovni násilí definuje jako genderově podmíněné. Tento termín je mezinárodně uznávaný, ale protože obsahuje slovo gender, kterému lidé nerozumí, tak je možné ho také zneužít.

V jakém slova smyslu to je myšleno?

Genderově podmíněné násilí vychází z povahy společenských nerovností, kdy ženy jsou fyzicky slabší a často jsou ekonomicky závislé na svých partnerech. Proto když se stanou obětí násilí, mají horší podmínky k tomu se bránit. To dokládají statistiky, kdy nepoměrně větší procento obětí domácího násilí představují ženy. Zároveň je známá skutečnost, že v České republice májí ženy nižší příjmy, majoritně pečují o děti a všechny tyto skutečnosti je dostávají do závislé pozice na partnerovi.

Takže hovoří o nějaké mocenské asymetrii…

Ano, ale zároveň úmluva říká, že pokud se stane obětí tohoto násilí muž, musí mu být poskytnuta stejná pomoc. Takže je zřejmé, že je celá debata úmyslně odkloňována od násilí a jeho řešení. Měli bychom vést debatu, která bude vycházet z praxe, bude se opírat o odborné argumenty těch, kteří poskytují pomoc obětem násilí a tématu se věnují. Nikoliv naslouchat těm, kteří na téma nejsou odborníky/ce a pouze využívají prostoru pro manipulaci lidí, kteří sami o tématu moc nevědí a často žijí v pasti společenských předsudků. Namísto toho, abychom vedli rozpravu, jak zlepšit stávající situaci, posloucháme naprosto irelevantní argumenty.

A jak byste reagovala na argument, dle kterého náš právní řád už i tak všechny potřebné mechanismy obsahuje?

Náš právní řád je v tuto chvíli se smlouvou téměř sladěný. A to už je první pozitivní dopad této úmluvy, neboť Česká republika se rozhodla jít cestou úpravy právního řádu před její ratifikací. Svízel práva je ale v jeho vymahatelnosti. I když bude náš právní řád kompatibilní s úmluvou, přetrvávajícím problémem je stále nedostatečná informovanost a pomoc obětem násilí. Druhou věcí je sladění práva na evropské úrovni. V čase globalizace, kdy se lidé stěhují za práci, je potřeba zajistit, aby ve všech zemích byla zajištěna podobná ochrana a pomoc lidem, kteří se neumí sami bránit.

Dlouhodobě se věnujete v praktické rovině pomoci obětem násilí. Řekněte mi prosím, čemu oběti domácího nebo sexuálního násilí nejčastěji čelí? S čím potřebují pomoc?

V praxi je tu zcela nedostačující celá řada návazných služeb, které obětem pomáhají. Máme třeba institut vykázání, kterým lze násilníka vykázat z domu, pořád je tady ale velké množství žen, které se například potřebují uchýlit do utajeného azylového domu, kde budou v bezpečí a současně jim i jejich dětem bude poskytnuta specializovaná pomoc v jejich nové životní situaci. A takových služeb je nedostatek. Chybí nám také základní poradny, dostatek placených terapií, které by si tyto ženy mohly dovolit, nedostatečné mají také možnosti, pokud jde o právní zastupování.

Ty ženy řeší v danou chvíli několik problémů, bydlení, péči o děti, což je mnohdy vysilující, neboť právě skrze ně čelí nerovnému boji s člověkem, který se choval opravdu brutálně. Ale nejde jen o ženy, neumíme vůbec pomáhat seniorům/rkám, protože na ně tyto služby nejsou vůbec zaměřeny. Jinak situaci řeší žena s malými dětmi, jinak žena, jejíž děti jsou již odrostlé, a jinak žena v důchodovém věku.

Chodí za vámi i muži?

Chodí za námi ve chvíli, kdy se jedná o mezigenerační násilí. To znamená, že je násilná osoba syn nebo dcera.

Pokud jste mluvila o vysilujících bojích rodičů o děti a skrze děti, není do jisté míry pravda, že tady mají soudy tendenci nadržovat ženám?

Zdůraznila bych tu oslabenou pozici ženy, která se ocitá v situaci nerovného boje. Je zcela zásadní nezaměňovat boj o děti v běžných rozvodových sporech za situace, kdy v rodině dochází k domácímu násilí.

V případech domácího násilí je tato situace bohužel zcela opačná. Tam naopak je velice často zneužíváno tvrzení, že ženy mají u soudů výhodnější pozici a je jim nadržováno. Pokud v rodině dochází k násilí, je třeba, aby v rozvodovém řízení tato skutečnost hrála podstatnou roli. Představte si ženu, která je naprosto psychicky i fyzicky vyčerpaná, mnohdy na úplném dně. Tenhle její stav je důsledkem situace, ve které se nachází.

A teď si představte, že v takové situaci přijde před soud. Pro soudce se jeví mnohdy zcela nezpůsobilou postarat se o děti. Obzvlášť, pokud na opačné straně stojí seriózně a schopně působící muž, který se dožaduje střídavé, nebo výlučné péče. Přitom to v nemálo případech bývá tak, že do té doby o děti vůbec nejevil zájem.

Když už mluvíme o dětech, patři taky mezi vaše klienty? Pokud jsou svědky domácího násilí, musí to pro ně být extrémně stresující…  

Předně děti nejsou svědky, ale obětmi domácího násilí, dle definice WHO už pouhá přítomnost dětí u násilí mezi rodiči je jejich přímým psychickým týráním. My nepracujeme přímo s dětmi, přesto naše práce skrze klientky má dopad i na ně. Ale existují organizace, i když jich minimum, které přímo s dětmi, svědky domácího násilí pracují.

A ještě mě napadá: když říkáte, že je těchto organizací málo, jak v tomto kontextu vnímáte kritiku neziskového sektoru ze strany prezidenta nebo premiéra?

Pokaždé, když to slyším, jsem zděšená. My de facto suplujeme služby, které by měl zajišťovat stát. A děláme to skutečně za zlomek peněz. Potýkáme se s tím, co řeší naše klientky, s permanentním tlakem, který souvisí s finančním a materiálním zajištěním naší existence, a k tomu ještě s těmito mediálními válkami. Pokud vás v takovéto situaci někdo označuje za parazity společnosti, občas už nemáte síly v neziskovém sektoru zůstávat.

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232