Nevýrazná ODS stagnuje. Slučování pravice je z nouze ctnost s nejistým výsledkem | info.cz

Články odjinud

Nevýrazná ODS stagnuje. Slučování pravice je z nouze ctnost s nejistým výsledkem

ANALÝZA | „Petr Fiala chce být lídrem opozice a vyhrát volby. Pomoct mu má integrace liberálních a konzervativních stran, rád by sestavil tým, který porazí hnutí ANO.“ Tak nějak zněly titulky českých médií před necelými dvěma měsíci. Sny o velké integraci ale dodnes zůstaly v bodě nula a je nejisté, zda se na tom do sněmovních voleb něco změní. Ze zjištění INFO.CZ plyne, že se krajští lídři ODS staví ke strategickému tahu svého předsedy spíše opatrně. Fiala a spol. navíc mohou narazit na systémové limity tohoto manévru, který je stejně tak logický, jako riskantní. 

Nejprve čísla nutná pro kontext: ve volbách v roce 2017 volilo hnutí ANO milion a půl lidí. Občanským demokratů, Starostům a nezávislým, lidovcům a TOP 09 dalo svůj hlas v součtu přes 1,4 milionu voličů. Piráty, kteří společný postup se zmíněnou čtveřicí stran z jejich pozice logicky – přece jen, je to „protestní“ strana – vyloučili, volilo téměř 550 tisíc příznivců. A zatímco ANO bralo v dolní komoře po přepočtu hlasů na mandáty 78 křesel, ODS, STAN, KDU-ČSL a TOP 09 jich po volbách v součtu měly 48.

Je to krystalicky průzračná nespravedlnost českého volebního systému, který podhodnocuje zisky menších politických stran. A nutno říct, že vina jde krom jiných právě za občanskými demokraty, kteří si kdysi nabubřele nejspíš mysleli, že zůstanou navždy dominantní silou české politiky. Nestalo se, přesto je logické, že hledají efektivní způsob, jak posílit a zvítězit ve volbách. A vzhledem k tomu, že po šesti letech v opozici soustavně oscilují – pokud jde o předvolební průzkumy – pouze okolo třinácti procent, přičemž na druhém místě je pomalu ale jistě nahrazují Piráti, musejí na to jinudy.

Pokud dnes Petr Fiala začíná hledat cestu k „drobotině“ ve středu politického prostoru a napravo od něj, je to tedy ze všeho nejvíc z nouze ctnost. K tomuto tahu je tlačen nejen bídnými preferencemi ODS, ale také systémovým nastavením české politiky. Jednoduše řečeno: pokud chce nějak čelit nevýhodnému přepočtu hlasů na mandáty pro malé formace a zároveň předejít riziku, které spočívá v propadu hlasů pro strany, jež nepřekročí pět procent hlasů (na čemž by opět vydělaly dominantní síly české politiky, v tomto případě pouze Babiš), je doslova jeho povinností nějak reagovat.

Dlouho a klopotně připravovaný tah je tedy svým způsobem vynucený. A to se vlastně ještě vůbec nic nestalo. Popravdě řečeno, jen těžko si představovat, že se něčeho jiného než „dobrých úmyslů“ vůbec dočkáme. K maximální obezřetnosti nás vedou přinejmenším dvě věci: historická zkušenost – každý z aktérů musí vědět, jak tristně to na přelomu tisíciletí dopadlo se Čtyřkoalicí. A svého času si se scénářem nějaké formy spolupráce, třebas na způsob německé CDU-CSU, pohrávali také expředsedové ODS a KDU-ČSL Mirek Topolánek a Miroslav Kalousek. Vcelku brzy ale pochopili, že by s něčím podobným uvnitř svých stran tvrdě narazili.

Něco podobného se teď může přihodit také Fialovi. A vlastně nejen jemu. Příčin to má několik: každá ze zúčastněných stran by musela v takové konstelaci ustoupit v programových otázkách, zároveň by přišla o relativně dost míst na kandidátkách. Připočíst je třeba také velmi diskutabilní kumulativní efekt společné kandidátky. Jak uvedl v rozhovoru pro INFO.CZ analytik Medianu Jaroslav Horníček, blok složený z ODS, lidovců, TOP 09 a Starostů by mohl ztratit třeba i jednu čtvrtinu voličů z jejich prostého součtu.  

To vše musejí Fiala a spol. vzít do úvahy. A pak je tu ještě jedna podstatná okolnost. Opozice zcela jistě nemůže čekat v koutě se založenýma rukama. Její historickou odpovědností je hledat všechny relevantní metody, jak Babiše porazit, ostatně právě toto je úkolem jakékoli opozice v demokratickém uspořádání: vystřídat aktuální vládu u moci. Zároveň je ale nutné počítat s tím, že se ve srovnání s Andrejem Babišem směrem dovnitř svých stran pohybují v naprosto jiném, v podstatě nesrovnatelném terénu. Babiš svou stranu nejen řídí, nýbrž také vlastní – funguje na principu demokratického centralismu, kde se vůle naplňuje od shora dolů.

Fiala, Rakušan nebo Výborný jsou na tom přesně obráceně: disponují mandátem od členské základny, což mimo jiné znamená, že musejí vycházet vstříc rozličným zájmům a prioritám. A ty jsou prostě v různých stranách různé, navíc se mohou lišit uvnitř jednotlivých subjektů napříč republikou. Lišit se může perspektiva lidovců nebo občanských demokratů v Praze, v jižních Čechách nebo v Moravskoslezském kraji. A pozice předsedů všech čtyř stran je právě tak silná, jak dokážou tyto rozličné zájmy uspokojovat a obhospodařovat. Nemusí se nám to líbit, ale taková je prostě demokratická politika.

Je v tom jistý paradox, protože něčím podobným se Babiš nezdržuje. Ale dost teoretizování. V redakci INFO.CZ jsme oslovili všechny krajské předsedy ODS se třemi otázkami. Směřovaly právě k tomu, jak hodnotí Fialův avizovaný integrační tah. A už z počtu odpovědí, které nám za týden dorazily, lze jednoduše odvodit, že předsedu ODS nečeká z důvodů výše naznačených zrovna lehký úkol. Otázky zněly takto:

  1. Jste pro koordinovaný postup středových a pravicových stran před příštími volbami?
  2. Pokud ano, jak by podle vás měla taková spolupráce vypadat?
  3. Má podle vás Petr Fiala případně šanci o něčem podobném přesvědčit členskou základnu?

Zaslali jsme je čtrnácti regionálním lídrům, odpovědělo nám ale pouze pět, přičemž pouze tři z nich se věnovali každé otázce zvlášť. Předseda Plzeňské ODS Martin Baxa to vzal naopak šmahem. „Jak několikrát řekl pan předseda Fiala, hlavním záměrem ODS v následujících parlamentních volbách je vyměnit tuto levicovou vládu,“ napsal. Dle jeho slov si ODS uvědomuje zodpovědnost, kterou má vůči voličům. „A budeme tedy jednat o všech možnostech, které mohou přinést změnu. Spojování sil není otázkou dneška, ani zítřka, ale předpokládáme, že o tom bude širší diskuse jak v naší straně, tak i u ostatních stran,“ napsal Baxa.

Michal Zácha, který vede ODS v Olomouckém kraji, odepsal INFO.CZ takřka doslova stejně: „Jak několikrát řekl pan předseda Fiala, hlavním záměrem ODS v následujících parlamentních volbách je vyměnit tuto vládu. (...) Nikdo nechce, aby středopravé demokratické hlasy v dalších volbách propadly a u moci zůstali komunisti, agrooligarchové a extremisti.“ 

Že Fialu čeká hodně práce, lze odvodit také z reakcí dalších tří předsedů regionálních organizací ODS. Níže je přikládáme v plném znění. Nechť si čtenář o šancích na nějakou podobu integrace roztříštěné pravice, která by mohla mít aspoň jakous takous šanci Babiše porazit, udělá obrázek sám. V danou chvíli je snad férové ještě zdůraznit, že do řádného termínu voleb zbývají více než dva roky, na podzim nás navíc čekají oslavy třiceti let od listopadu 1989, což může – avšak také nemusí – do české politiky vnést zcela novou a dnes neexistující dynamiku.

Radim Jirout, předseda ODS v Pardubickém kraji

1. Jste pro koordinovaný postup středových a pravicových stran před příštími volbami?

Koordinovaný postup je jednou z možných variant, ale není variantou jedinou. Vždy záleží na programových prioritách a jednotlivých osobnostech, které reprezentují jednotlivá uskupení. Toto se bude samozřejmě v jednotlivých regionech značně odlišovat.

2. Pokud ano, jak by podle vás měla taková spolupráce vypadat?
 
V tomto případě se se situace bude lišit region od regionu. Někde by mohla být výhodná jednotná kandidátka, jinde zase nějaká forma koalice nebo jiná forma spolupráce.

3. Má podle vás Petr Fiala případně šanci o něčem podobném přesvědčit členskou základnu?
 
Toto určitě není jen na Petrovi Fialovi a nějakém obecném přesvědčování. Ale vzhledem k tomu, že takovéto formy spolupráce jsou naprosto standardní na komunální úrovni, tak bude zejména záležet na jednotlivých regionech, protože v každém z nich je situace odlišná.

Tomáš Portlík, předseda ODS v Praze

1. Jste pro koordinovaný postup středových a pravicových stran před příštími volbami?

V našem poměrném systému, kdy se dlouhodobě několik potenciálních koaličních partnerů ODS potácí na hranici vstupu do sněmovny, by nebylo vhodné nechat propadnout takové množství hlasů, které by z velké části připadly vítězi voleb. Do těch je ještě daleko, ale nyní to samozřejmě vypadá na hnutí ANO. Na druhou stranu nejsem příliš příznivcem rozhodnutí učiněných ad hoc, protože kromě politologických zákonů existují také ty Murphyho, které nám říkají, že když se někdo snaží něco účelově změnit, dosáhne pravého opaku.

Takovým příkladem je třeba prezidentská volba; nelíbil se parlamentem zvolený Klaus, tak tu máme lidem zvoleného Zemana. Prvním krokem, který bychom v případě, že zvolíme cestu předvolební spolupráce, museli udělat, je přesvědčit veřejnost, že se nejedná o „koalici“ proti někomu, ale za něco. Každému, kdo jen trochu uvažuje, musí být jasné, že kdybychom tak neučinili, posvětíme Andreji Babišovi mučednickou pózu, ve které si tak libuje. Opět se nabízí paralela s Milošem Zemanem. Cestou je nabídka pozitivní změny, antibabiš je cesta do pekel. Hned na úvod se tedy nabízí otázka – jsme schopni proti marketingově silnému hnutí ANO dokázat přesvědčit voliče o tom, že nejde jen o program antibabiš?

2. Pokud ano, jak by podle vás měla taková spolupráce vypadat?

Každá ze zvažovaných variant má svá úskalí. V případě předvolební koalice úměrně k počtu stran roste také počet procentních bodů nutných pro vstup do sněmovny, a i když predikovaný zisk samotné ODS předpoklad pro vstup jakési „čtyřkoalice“ do sněmovny dává, může naopak koaliční kandidátka mnoho různých voličů odradit. Prostě nelze sečíst procenta z průzkumů a říci „jo, to vyjde“.

Navíc je zde fenomén kroužkování, takže stranická příslušnost zvolených poslanců nakonec vůbec nemusí odpovídat tomu, kolik voličů jednotlivých stran koalici volilo. U společné kandidátky nám alespoň odpadá zvýšený počet procentních bodů nutných pro vstup do sněmovny. A nová volební strana? No to bychom už voliče úplně zmátli.

3. Má podle vás Petr Fiala případně šanci o něčem podobném přesvědčit členskou základnu?

Jedinou ze zamýšlených spolupracujících stran, která je pravicovou, tak je právě ODS. Proto jakékoliv propojení těchto stran přirozeně potáhne ODS do leva, a to si asi naši členové uvědomí. Dalším úhelným kamenem spolupráce je náš eurorealismus oproti nekritickému nadšení některých našich potenciálních partnerů směrem k EU. V neposlední řadě to je také samo složení naší členské základny. V ODS jsou hrdí, sebevědomí a pracovití lidé, kteří vědí, že jsme schopni dosáhnout skvělého výsledku sami.

Při zvažování předvolební spolupráce a její formy bychom také neměli opomenout to, co bude následovat po volbách. I v případě vítězství tohoto společenství by si tyto strany musely zvolit dalšího koaličního partnera a obávám se, že poté by se mohlo naplno rozhořet politikaření a osobní animozity mezi všemi. Jako možný modelový příklad spolupráce středopravých stran by se mohla jevit Praha, tam ale minulí koaliční partneři právě ANO (STAN a pan Čižinský) dali přednost lídrovi levice, Pirátům, před vítěznou ODS. Pan předseda Fiala tedy učinil nabídkou spolupráce první krok, ale je na druhé straně skutečná poptávka?

Miloš Vystrčil, předseda ODS na Vysočině

1. Jste pro koordinovaný postup středových a pravicových stran před příštími volbami?

Vše závisí na vzájemné ochotě a vůli se domluvit. V tuto chvíli tato věc není jasná.

2. Pokud ano, jak by podle vás měla taková spolupráce vypadat?

Odpověď na tento dotaz souvisí s dotazem prvním. Když není jasná odpověď na první dotaz, nemůže být jasná ani na dotaz druhý.

3. Má podle vás Petr Fiala případně šanci o něčem podobném přesvědčit členskou základnu?

To záleží na tom, jak by ten případný koordinovaný postup měl vypadat, ale my v tuto chvíli jsme v situaci, že ani nevíme, zda je nebo není jasná ochota se domluvit.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud