Odejde ČSSD z vlády? Nemohu mluvit za vedení, ale je to věc důstojnosti, říká Zaorálek | info.cz

Články odjinud

Odejde ČSSD z vlády? Nemohu mluvit za vedení, ale je to věc důstojnosti, říká Zaorálek

Výsledek středečního hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše je dopředu prakticky jasný. Opozice nedisponuje dostatečným počtem 101 hlasů, které ke svržení vlády potřebuje. Přesto se z mnoha náznaků situace jeví tak, že si minimálně sociální demokraté ohmatávají politický terén způsobem, který by jim někdy v budoucnu umožnil zavelet k odchodu z vlády. Nejen o tom, ale také o Andreji Babišovi, demonstracích Milionu chvilek pro demokracii, nebo o prezidentovi Miloši Zemanovi jsme hovořili s Lubomírem Zaorálkem z ČSSD.

Jak dlouho podle vás vydrží ČSSD ve vládě?

To opravdu netuším. A také to nezáleží tak úplně na mně. Rozhodnutí jít do vlády jsme bohužel nechali na vnitrostranickém referendu, proti čemuž lze dnes už těžko bojovat. Osobně si ale dlouhodobě myslím, že je podobná rozhodnutí potřeba dělat na úrovni grémií nebo vedení strany. Věřím spíše na volené orgány, které by za dané rozhodnutí měly přijmout odpovědnost.

Na druhou stranu je pravda, že i německá sociální demokracie hlasovala v referendu o svém vstupu do vlády. A ani u nich si nejsem jistý, zda je to navedlo tím nejlepším směrem. V každém případě jsme si vstup do koalice odhlasovali, a pokud už do vlaku nasednete, mnohdy je o dost složitější z něj pak vystoupit. Ilustrovat to lze na brexitu. Říct nyní dost, už je toho příliš, není jednoduché udělat tak, aby to bylo srozumitelné.

Navíc takový krok musí mít nějaký politický význam. Říct jenom tak, že se nám ve vládě už nelíbí, že jsou tady demonstrace a že to tedy balíme, příliš nejde. Ta debata se ale uvnitř sociální demokracie vede, vedla se i minulý týden v pátek na předsednictvu.

Ptám se ale mimo jiné proto, že lze pozorovat minimálně signály, dle kterých jako by si ČSSD pro takový scénář připravovala půdu. Jmenovat můžu třeba peripetie okolo volby Michala Semína do Rady ČTK, anebo pondělní hlasování vlády o rozpočtu, kterého se ministři ČSSD zdrželi, případně požadavek Jana Hamáčka stran toho, aby zde už byly jasné termíny, pokud jde o výměnu ministra kultury…

Nemohu mluvit za vedení ČSSD v tom smyslu, zda si připravuje půdu pro odchod strany z koalice. Na druhou stranu je ale pochopitelné, že vznáší nějaké požadavky. Je to také věc důstojnosti. Protože náklady za vznik koalice musí být kompenzovány nějakými plusovými body. Musí nám to zkrátka dávat nějaký smysl.

A ve chvíli, kdy máme v tomto ohledu nějaké pochyby, nezbývá, než si je vyjasnit. Tudíž nepovažuji za překvapivé, že formulujeme podmínky, za kterých jsme ochotni v tom projektu pokračovat. A pokud je klíčovou věcí, která se teď projednává, rozpočet, tak je zcela jasné, že nad tím nelze mávnout rukou. Je to zásadní věc, nejdůležitější zákon roku.

Jednou věcí je koalice, jinou zase vztah strany s voliči. Nebyl výsledek evropských voleb jasným signálem, že se vám nedaří vládní angažmá obhájit?

Navíc jsme toho pro dobrý výsledek ve volbách mnoho neudělali. Ty volby byly také šancí ukázat, že sociální demokracie žije. A nám se podařil opak. Nechali jsme si tu šanci protéct mezi prsty, nešli jsme do toho naplno, což je prostě chyba. A pokud jdete do bitvy, o které si myslíte, že není důležitá, nemůžete vyhrát. Měli jsme naopak ukázat, že jsme součástí konfliktu dnešní doby.

Co říkáte na demonstrace, které prozatím vyvrcholily v neděli na pražské Letné?

Jsou pro mě sympatické minimálně v jedné rovině. Byť se to nedaří všem řečníkům říci, někteří dokonce říkají věci, které jsou ujeté, tak je tam jeden zásadní moment, který je mi blízký. Ty akce Milionu chvilek pro demokracii nejsou namířeny paušálně proti politice, ale naopak tam slyším výzvy, že by měl každý z nás politiku nějakým způsobem dělat. A to nejrůznějším způsobem v rozličných rovinách.

Zamlouvá se mi apel, že se kolem nás děje řada rozporuplných věcí a že bychom kolem toho neměli nezúčastněně procházet. Naopak že bychom měli do dějů vstoupit, zastat se někoho, proti něčemu naopak vystoupit, někomu napsat, o něco se zasadit, jednat. A pokud to tak je, jde o myšlenku, která je mi sympatická. U nás se to totiž má dlouhodobě tak, že se nikdo nechce politikou příliš špinit.

Přitom bez politiky se neobejdeme. Řešení tudíž není v tom, že tam jsou politici, a tady jsme my, slušní občané. Naopak: politiku musíme tak trochu dělat téměř všichni. Každý je občan, a tudíž tak trochu politikem. A pokud je to základní myšlenka demonstrací, je mi to blízké. Je přitom jasné, že to nepřinese změny hned, za měsíc nebo dva.

V každém případě, politika nejsou pouze volby jednou za čtyři roky, politika je forma života, kterou si musíme osvojit. A pokud se to začne měnit, bude to velký výsledek a překonání toho, co se nám před třiceti lety nepodařilo.

Zároveň ale mají konkrétní požadavky, které se bytostně dotýkají současné vlády. To znamená nezávislost justice, odvolání ministryně spravedlnosti, demise premiéra a další…

Jistě. A já si myslím, že právě z toho se také odvíjí smysl pobývání sociální demokracie v koalici. My jsme navíc ti, kdo se s Andrejem Babišem spojil už před šesti lety, a tudíž za to neseme odpovědnost. A pokud budeme schopni ve vládě ohlídat, aby vše fungovalo jak má, například že bude nezávislá justice, že zabráníme zpochybňování role veřejnoprávních médií, zkrátka že se nám podaří uhájit vše, co patří k parlamentní demokracii, pak si můžeme říct, že to mělo smysl.

Navíc náš případný odchod nebude znamenat konec této vlády. Protože Andrej Babiš se může s Milošem Zemanem dohodnout, že ji doplní a že bude pokračovat v rekonstruované podobě. Je to tedy tak, že my našimi podmínkami definujeme, co nám dává smysl a pokud dospějeme k závěru, že slibujeme něco, co nejsme schopni splnit, měli bychom si to přiznat a zachovat se podle toho.

A ta situace ještě nenastala?

Debatovali jsme o tom minulý pátek na předsednictvu. Debata byla dlouhá a otevřená. Někteří přitom tvrdili, že pohár již přetekl. Nakonec jsme o tom hlasovali a většina byla pro setrvání ve vládě za určitých jasně definovaných podmínek.

Samozřejmě to není příliš podařené, být ve vládě a neustále debatovat o tom, zda tam chcete být. Ale politika je taková, a nemá smysl si na ni stěžovat. Je to těžká situace, ale to jsme přece věděli. Ono je to totiž také tak, že vám politika vždy dává novou šanci vrátit se do hry.

Vy jste všeobecně pokládán za jednoho ze sociálních demokratů, který má s prezidentem Zemanem – řekl bych – korektní vztahy. Jak hodnotíte postup, kterým protahuje výměnu ministra kultury?

No, předně bych řekl, že s prezidentem už žádný vztah nemám. Dříve to bylo dáno mou pozicí ministra zahraničí. Dnes se s ním už nijak nestýkám. A pokud jde o ministra kultury?

Protahuje se to…

Já především doufám, že to už ukončí. Už to trvá příliš dlouho. Pokud dá premiér žádost o výměnu ministra, není tady z pozice prezidenta žádná možnost vytáčky, on tak musí učinit bez zbytečného otálení. A vadí mi také, že se v celé této anabázi nezachoval daleko jednoznačněji právě premiér. Nevím to jistě, tak trochu hádám, ale mám z něj pocit, že nad zdržovací taktikou prezidenta pouze pokrčil rameny.

Je chyba, že v takové situaci premiér taktizuje. Babiš namísto toho, aby důsledně trval na dodržování pravidel, podléhá tomu, že je pro něj Miloš Zeman důležitá postava v jeho politické hře. Tím pádem mu prochází něco, co by žádný premiér neměl připustit. A vytváří se tím nebezpečná situace i do budoucna. Neustále se tady rozšiřuje prostor pro prezidenta.

Prezident posiluje svou roli ve vztahu k premiérovi, jehož vláda získala důvěru Poslanecké sněmovny a který má být podle naší Ústavy hlavní postavou výkonné moci. Je to hybridní praxe, neustále se posunujeme k něčemu, co připomíná prezidentský systém. Může za to nespíš řetězec chyb, jednou z nich byla asi už i přímá volba prezidenta, která začala celý systém vychylovat.

Na podzim bude podle všeho politicky horko: čeká nás zřejmě zásadní debata o rozpočtu, k dispozici bude finální verze auditu Evropské komise ke střetu zájmů našeho premiéra, vyloučit nelze obžalobu premiéra v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. Do toho všeho se bude blížit třicáté výročí listopadu 1989 a pokračovat budou také protestní akce. Umíte si představit situaci, za které ČSSD vystoupí z koalice, anebo bude požadovat výměnu premiéra?

Nechci hádat, myslím, že to nemá smysl. Politika je zajímavá také tím, že vás přivádí do situací, které nejste schopni předpokládat. Politiku často ovlivňují události, které nejsme schopni předvídat. Proto nechci mluvit o tom, co vše se může stát a co si umím představit, že se může stát. Důležité ale je, abychom to vzali jako realitu a dokázali s ní pracovat.

Politika je také nevypočitatelný prostor, ve kterém se volá po někom, kdo dokáže nově formulovat situaci a program. Vše, o čem jste hovořil, se tady nějakým způsobem slévá. Nemá proto cenu být překvapený, nemá cenu se tomu divit a nemá cenu si na to stěžovat. Je třeba najít v tom parketu, a týká se to každého z nás, která má smysl nejen pro mě nebo pro vás, ale také pro naše okolí. A pokud přijde jakákoli nevypočitatelná událost, je potřeba si s ní poradit.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud