Petr Kajnar se vrací do ČSSD. Ostravu i kraj už zase řídí nekompetentní lidé, vysvětluje | info.cz

Články odjinud

Petr Kajnar se vrací do ČSSD. Ostravu i kraj už zase řídí nekompetentní lidé, vysvětluje

Bývalý primátor Ostravy Petr Kajnar hlásí návrat do ČSSD. Jako lídr povede její kandidátku v krajských volbách v Moravskoslezském kraji. A v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ vysvětluje motivace a kontext. „Hlavní důvod, proč jsem se vrátil do sociální demokracie, je stejný jako před dvaceti lety. Jsem naprosto nespokojený s tím, jak je řízeno město Ostrava a kraj,“ říká. Mimo to se zamýšlí nad bídnou kondicí tradičních politických stran, glosuje politiku vlády Andreje Babiše a vzpomíná na listopad 1989. Kajnar totiž v Ostravě zakládal Občanské fórum.

Zatímco si Jiří Zimola pohrává s myšlenkou, že bude za rok v krajských volbách kandidovat za nový subjekt, a tedy proti ČSSD, vy se naopak do sociální demokracie vracíte. A budete jejím lídrem v Moravskoslezském kraji…

Odcházel jsem někdy před šesti lety z ČSSD za situace, kdy v Ostravě zdejší mladí sociální demokraté uzurpovali moc, tak jak to viděli u svých předchůdců. Třeba Stanislava Grosse. A pokud bych se měl na chvilku zastavit právě u něj, už na začátku bylo jisté, že jeho politická kariéra nedopadne dobře. A stejnou, anebo dokonce větší jistotu, jsem měl také u ostravských mladých sociálních demokratů. Neměli ani nadání Stanislava Grosse, ani zkušenosti. Oni si vlastně pouze mysleli, že jim stačí někoho, kdo jim překáží v kariéře, odstranit, a že budou automaticky dosahovat vysokých výsledků ve volbách. Takže to zkusili.

Dobrým příkladem je chlapec, který se jmenuje Adam Rykala. Ten když nastupoval po svém předchůdci z ČSSD na obvodu Ostrava-jih, kde žije asi sto tisíc obyvatel, tudíž nejde o nevýznamný obvod, tak tam měl vcelku slušný výsledek. Po jednom volebním období už ale neměl ani pět. Naprosto propadl.

Myslel si, že jde pouze o to, jak se zavděčit svým kamarádům, aby posílil svou pozici uvnitř strany. Byl nekompetentní, navíc se obklopil lidmi, kteří nic neuměli, a tak to nemohlo dopadnout jinak, než že celý ten obvod téměř zničil. Jenže lidé si to řekli. Sto tisíc lidí je hodně, není to ale zase tolik, aby si to aspoň ti, kteří chodí k volbám, neřekli. Dopadlo to tedy přesně tak, jak jsem čekal.

Zpět k vám…

Je fakt, že jsem si myslel, že se do sociální demokracie už nevrátím. Mám už jistý věk a to, co jsem si předsevzal, když jsem do strany šel, jsem splnil. Do ČSSD jsem vstupoval někdy v roce 1997 s ambicí, že se dostanu na ostravskou radnici, stanu se primátorem a vybuduji průmyslové zóny, které odstraní tehdy vysokou nezaměstnanost, a rozvinu vědeckotechnologický park pro vyspělý technologický průmysl. Podařilo se mi nakonec daleko více. Za všechno alespoň uvedu založení lékařské fakulty. Avšak být primátorem není něco, co by bylo nutné. Já si dokonce myslím, že jsem toho nejvíc udělal v čase, když jsem byl náměstek primátora.

To bylo kdy přesně?

Na radnici jsem se dostal v roce 2002. Do roku 2006 jsem byl náměstek, potom osm let primátor. To zásadní rozhodnutí jsem učinil ale podstatně dříve, někdy ve druhé polovině devadesátých jsem rezignoval na jakoukoli svoji pracovní kariéru a vrhnul jsem se na politiku.

To asi nebylo jednoduché rozhodnutí?

To máte tak, když jsem se rozhodl, že chci společnost měnit pozitivním směrem, nešlo zůstat u toho, že budu i nadále IT inženýr nebo manažer. Ostatně já jsem už před listopadem podepsal Chartu 77 a v Ostravě jsem zakládal Občanské fórum. A byl jsem také už v porevolučním ostravském zastupitelstvu.

Následně tady ale začala dominovat ODS a já jsem se postupem času seznámil s místní ČSSD, která začala pomalu nabývat na významu. No, a právě někdy v polovině 90. let jsem se dopracoval k poznání, že ti lidé tady nerozumí tomu, co potřebuje Ostrava, nejsou kompetentní a tím pádem nejsou schopni město posouvat dál.

Tím myslíte lidi z ODS?

Myslím ODS, ale i tehdejší představitele ČSSD. Pokud se podíváte na rozhovor Evžena Tošenovského někdy z listopadu roku 2000, zjistíte, že zcela vážně říká, že si tady lidé pomůžou sami, že nepotřebujeme žádné investory. To je jako kdyby mluvilo dítě z mateřské školky. A přestože nikdy nic neudělal, má za sebou velkou politickou kariéru.

Jaký spolu máte dneska vztah?

Zdravíme se. Můžu říct, že ho mám rád asi tak, jako lidi, kteří za nic nemůžou. Myslím, že on vůbec nechápe, jak hluboce se ve svém životě mýlil.

Je ta zkušenost, o které mluvíte, přenositelná na poměry v celé republice? Protože ČSSD a ODS nečelily v posledních letech úbytku hlasů jenom v Ostravě, nýbrž v celé zemi…

Podle mého soudu tam jsou dvě zásadní věci, které sehrály u těchto dvou svého času dominantních stran podstatnou roli. A ODS to naučila sociální demokracii. Za prvé: ti lidé se dostanou k obrovským penězům, o kterých rozhodují. Jít do politiky je tudíž cesta, jak si prostě nakrást. U sociální demokracie je důležité ještě to, že se tam k moci dostali mladí lidé. Jsem přesvědčený o tom, že je to problém. Do sněmovny se mnohdy dostali pětadvacetiletí.

Tím myslíte Michala Haška, Bohuslava Sobotku…

Hašek, Sobotka, Gross, Nečas. Tito a další lidé neměli mnohdy žádnou jinou zkušenost, než tu politickou. Je to přece zřejmé: každý člověk v životě narazí a udělá chyby. Neznám nikoho, kdo by je někdy neudělal. Týká se to každého. Pokud si ale svoje první chyby odbýváte v politice, navíc ve vrcholných pozicích, pak jsou fatální. Pro strany i pro celou společnost jsou tyto chyby fatální. Takže chamtivost a nedostatek schopností posoudit své dovednosti, nedostatek sebereflexe a nedostatek kompetencí, mohou za to, kde jsme se ocitli.

Je zřejmé, že Andrej Babiš je dítětem sociální a občanské demokracie. A musím říct, že mám pochopení pro všechny členy ANO. Ani já jsem nebyl členem strany, jejíž čelní představitelé vždy naplňovali očekávání veřejnosti. Ale chápu také, že se svět nedá měnit bez toho, že byste v nějaké straně byl. Jistě, každý můžeme založit vlastní, což jsem třeba zkusil, ale přece jenom, pokud jste součástí nějaké značky, tak to jde snadněji.

Pokud se ale vracíte do ČSSD, musíte věřit, že se jako strana dokáže v očích voličů rehabilitovat. Je to realistický scénář?

To samozřejmě nevím. Řeknu to takto: jsem muž ze staré školy, a vnímám, že se tady střídají strany, které kladou důraz na svobodu, a strany s důrazem na solidaritu. Strany konzervativní a strany sociálně demokratického typu. Svět se ale mění, a možná že to v budoucnosti nebude hlavní motiv, podle kterého se lidé u voleb rozhodují. Jsem nicméně přesvědčený, že napětí mezi svobodou a solidaritou bude přetrvávat i v budoucnu. A myslím si, že je tady prostor pro stranu, která bude říkat, že by společnost měla být aspoň trochu sociálně homogenní. A teď je otázka, zda tato témata ČSSD uchopí.

Pokud se podíváme na současnou vládu, jejíž je ČSSD součástí, tak je třeba říct, že udělala několik důležitých a pozitivních věcí. Na programových konferencích sociální demokracie jsem vždy říkal, že jsou dvě důležité věci. Předně je třeba zlepšit školství, musí tam jít víc peněz. Musí se zvednout platy kantorů. Z prostého důvodu: pokud nám není jedno, že naše děti nevychovávají ti nejlepší, povede to k úpadku. Kvalita učitele rozhodne o kvalitě vzdělání a vzdělání je klíčové. A nejde jen o hrubý domácí produkt, vzdělanější lidé také třeba více podporují demokracii, mají lepší vztahy, sociální život. A sociální demokracie na to tehdy nezareagovala.

Druhá věc je porodnost. Každá vláda o sobě tvrdí, jak chce naší zemi rozvíjet. Pokud bude ale porodnost na číslech, jako je dneska, za padesát nebo za sto let tady nikdo nebude mluvit česky. Druhou věcí je tedy podporovat rodinu. Což jde samozřejmě různými způsoby, nejsou to jen přídavky na dítě a podobně. Záleží na kvalitě škol, dostupnosti školek anebo třeba na tom, zda mohou ženy pracovat na půl úvazku. Je to celá řada opatření. A zase, třeba mateřský příspěvek zvedla až tato vláda.

A já věřím, že ČSSD bude tvrdit, jak vláda naplňuje její program. Ona se o to ale měla zasadit, když byla dominantní vládní stranou. Takto to půjde za hnutím ANO, ČSSD je ve vládě schovaná ve stínu a má to nepochybně dneska těžší.

Dalším důvodem mého návratu do ČSSD je to, že ještě pořád nejsem zdaleka se vším v kraji, co se tady dělá, spokojený. Pokud uspějeme, budu moct věci měnit.

Jak byste reagoval na námitku principiálních kritiků vstupu ČSSD do vlády s Andrejem Babišem?

Já bych s Andrejem Babišem do vlády nešel. Pokud bych měl jediný hlas, který by o tom mohl rozhodnout, hlasoval bych proti.

Proč?

Možná to bude moje první nepolitická odpověď, ale já bych nechtěl sedět ve vládě s prokázaným spolupracovníkem StB.

Ptám se na to mimo jiné kvůli tomu, že povedete ČSSD v krajských volbách a jedním z vašich nejsilnějších soupeřů bude právě hnutí ANO. Asi mi neprozradíte vaší předvolební strategii, ale zeptám se takto: jak hodnotíte počínání hnutí ANO tady v regionu, tedy nejen v Ostravě, kde mají primátora, ale i na kraji?

Pokud jsem mluvil o Andreji Babišovi a jeho vládě, tak je třeba říct, že učinila několik dobrých rozhodnutí, třeba navýšení platu učitelů nebo rodičovského příspěvku. Pak učinila řadu populistických kroků a nejhorší je, že řadu věcí nedělá vůbec. Například neschválila maturitu z matematiky, což je v přímém rozporu se zájmy naší země, i to bylo populistické rozhodnutí. Vláda hnutí ANO si tedy ze všeho nejvíc počíná populisticky.

Totéž platí také tady, v rámci kraje a města?

Řeknu to takto: hlavní důvod, proč jsem se vrátil do sociální demokracie, je stejný jako před dvaceti lety. Jsem naprosto nespokojený s tím, jak je řízeno město Ostrava a kraj.

Povídejte…

Já vím, že kritizovat je snadné. Také vím, že primátora můžete obvinit ze všeho. On tam ale není sám, nemluvím tedy jen o něm. Už tam jsou pět let, a nic. Dokončili pouze projekty, které byly v běhu, zrušily všechny, které byly připraveny, udělali obrovské audity, nic na nás nenašli, šli tam nejspíš s přesvědčením, že se radnice rozkrádá. Přestože nemohu ručit za každého úředníka, vím, že za nás neudělaly Rada ani zastupitelstvo chybu, která by byla jakkoli právně napadnutelná. Ale ANO přicházelo s tím, že jsme všichni gauneři.

Ostrava přitom není město, které je za vodou. Politika je starost o obec. Úkolem politiky je vytvářet prostředí v obci tak, aby prosperovala nejen dneska, ale i v budoucnosti. Tak třeba: já jsem spolupracoval s CzechInvestem a měl jsem tudíž možnost obejít několik institucí. Nemohu to tvrdit s určitostí, mám ale pocit, že by ze strany vedení města a kraje měla být větší angažovanost ve tvorbě nových oborů, pro které jsou tady předpoklady. Je to tak, že v momentě, kdy zavřete doly a železárny, a řeknete, že by se město napříště mělo živit nanotechnologiemi a biotechnologiemi, musíte předložit jasný plán a ten pak realizovat.

Takže co uděláte? Založíte univerzitu a řeknete si, že čas ukáže? Jistě, za dvě stě let to tady možná skutečně bude. Pokud se ale berete vážně, tak si musíte říct, že je tomu třeba pomoct a že se to musí urychlit. A strategie ministerstva průmyslu a CzechInvestu v tomto otevírá dveře dokořán. Píše se v ní: „Přijďte s návrhy, najděte obory, řekněte, co chcete rozvíjet a najděte pro to politickou podporu. A my vám pomůžeme penězi i politicky.“ Jsou tady tedy z hlediska republiky dveře otevřené, a já mám dojem, že se do nich naše politické reprezentace nedobývají.

Mluvíme spolu v čase třicátého výročí listopadu 1989. Vy jste tehdy v Ostravě zakládal Občanské fórum. Jak na ty týdny vzpomínáte?

Už je to hodně dávno a já skoro nikdy nežiji minulostí. Když si na to ale vzpomenu, normálně jsem chodil do práce do výzkumného ústavu a pak někdy kolem čtvrté každý den do centrály Občanského fóra, kde jsem byl do tří nebo čtyř ráno. Celý ten první měsíc jsem spal denně tři nebo čtyři hodiny, možná i méně. Ale vůbec mi to nechybělo. Ten adrenalin byl tak velký, že jsem prakticky nevnímal únavu.

A jinak?

Tady to bylo jiné než v Praze. Samozřejmě jsme se zpočátku báli, že nás seberou. Ostrava nemá takové intelektuální zázemí a horníci, kteří se vracejí z šachty, nemají moc motivaci měnit režim. Nemyslím to ve zlém, jim ale svoboda tisku nechyběla. Sám jsem těžce fyzicky pracoval na brigádách v ostravských železárnách a jediné co mě po šichtě zajímalo, bylo odpočinout si, vyspat se.

Pokud jde o pozdější dobu, kdy se sestavovaly kandidátky Občanského fóra, čekal jsem, že se objeví nová energie, noví lidé se spoustou nápadů. A skutečně, v těch prvních volbách bylo z koho vybírat. Akorát mi asi půl roku trvalo, než jsem zjistil, že jejich motivace zrovna zářivě čisté nejsou. Tu a tam někdo takový byl. Většinově to ale byli kariéristé.

Řekněme, že to byla moje přirozená naivita. Je to tak nakonec vždycky a všude. A protože jsme lidi a nikoli andělé, bude takových lidí vždycky dost připravených. Dneska tady máme novou stranu složenou z mladých lidí, Piráty. A já bych se vsadil, že si ještě chvilku počkáme a prokáže se, o čem tady mluvím.

Čím si zpětně vysvětlujete, že Václav Klaus ten původní disent porazil?

On se perfektně trefil do nálady lidí. Řeknu to takto, já komunisty volil, když mi bylo osmnáct, pak možná ještě jednou na vysoké škole. Pak už ale ne. Prostě jsem k těm volbám přestal chodit. Nebyl jsem žádný bojovník, začal jsem je ale ignorovat. A co se stalo? Nic. Nevyhodili mě z práce, děti se dostaly na gymnázium. Jak se ale pak po revoluci asi museli cítit lidé, kteří je volit chodili?

A takoví byli skoro všichni. A určitě jim nebylo příjemné, pokud v čele Občanského fóra byli lidé, kteří jim svou existencí připomínali jejich minulý strach a nedostatek odvahy. Přirozeně tedy převládli politici, kteří nebyli těmto lidem trnem v oku. A Klaus uspěl s kupónovou privatizací, což byl populistický projekt. Zároveň to mělo katastrofické důsledky. Myslím, že pokud nic jiného, Klaus se dostane do ekonomického pekla.

Proč?

Česká republika nepatřila v roce 1989 k ekonomicky nejzaostalejším zemím. Její průmysl byl z hlediska světového dokonce, řekl bych, nadprůměrný. Chyběly mu dvě věci: přišel úplně o trhy a byl podkapitalizovaný. Takže co potřeboval český průmysl? Peníze a trhy. Ani jedno mu nemohla kupónová privatizace poskytnout.

Ministr průmyslu české vlády Jan Vrba, který privatizoval Škodu Mladou Boleslav, měl představu, že takto zprivatizuje dalších asi čtyřicet podniků. Nedošlo k tomu. A nakonec jediný podnik, který přežil ve skvělé formě apokalypsu českého průmyslu, byla Škoda Mladá Boleslav. Na konspirativní teorie nevěřím, tu a tam mě ale napadá, že to byl v tomto případě záměr.

V čí prospěch?

Kdo měl zájem na tom, aby Česká republika jako bývalá enkláva Sovětského svazu neuspěla?

Koho byste tedy po těch třiceti letech označil za vítěze, a koho za poražené listopadové revoluce?

Navzdory všem nedokonalým vládám si myslím, že se nám v České republice daří dobře. Někteří lidé mohou brblat, životní úroveň je ale lepší. Kdo pracovat chce, obzvlášť dneska práci najde. To znamená, že se sociální problémy dotýkají převážně lidí, kteří pracovat nechtějí nebo nemohou. A sociální zabezpečení je u nás víc než slušné. Takže bych dnes za vítěze revoluce považoval nás všechny.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud