Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rakovina a poslední měsíce života? Už to neřešte, žádá hradní právník soudce. Zprávu o zdraví Zemana nedodal

Rakovina a poslední měsíce života? Už to neřešte, žádá hradní právník soudce. Zprávu o zdraví Zemana nedodal

Bude to už téměř půl roku, co na sebe statusem na facebooku upoutal pozornost brněnský radní Svatopluk Bartík. Během vrcholící prezidentské kampaně napsal bez konkrétních zdrojů, že prezident Miloš Zeman má rakovinu, odmítá léčbu a zbývají mu měsíce života. Hrad na toto prohlášení reagoval žalobou a žádostí o omluvu a pětimilionové odškodné. Jak teď informuje deník Aktuálně.cz, Zemanovo okolí po několika měsících v tichosti couvá a jeho právník žádá soud, aby projednávání případu zastavil.

Prezidentův právník Marek Nespala se dle Aktuálně.cz v uplynulých dnech obrátil na soudce Radka Malenovského z Městského soudu v Brně a požádal ho, aby projednávání případu přerušil. Advokát to odůvodňuje tím, že Zeman na Bartíka podal i trestní oznámení, kterým se stále zabývá policie.

Hrad chce, aby spor o ochranu osobnosti pokračoval, až vyšetřovatelé svoji práci skončí. „Právě v trestním řízení bude otázka míry zavinění žalovaného předně řešena,“ tvrdí Nespala, podle kterého se bude jednat o „hospodárnější“ postup. Obrat Hradu ale přesto vyvolává závažné otázky – předně opět o Zemanově zdraví.

Advokáti oslovení Aktuálně.cz se žádosti o zastavení procesu diví, civilní řízení na ochranu osobnosti považují za efektivnější a rychlejší než trestní řízení, kdy koná policie. „Je jednodušší v takovém případě dokázat civilněprávní odpovědnost než tu trestněprávní. Protože v trestním řízení musíte dokázat úmysl, tedy vědomou lež,“ řekl pro server advokát Miroslav Krutina. Podle něj by přitom bylo velmi jednoduché dokázat, že Bartík lhal. Stačilo by, aby Zeman doložil lékařskou zprávou svůj stav – a právě tady je největší potíž.

1080p 720p 360p
Zemanovo inaugurační utrpení: Vezli ho 234 metrů, stěhovali plošinou

Hrad totiž navzdory četným výzvám Zemanův stav stále nedoložil. Jeho osobní lékař sice před volbami ujišťoval, že prezident je fit a dokáže dál vykonávat funkci, od té doby už ale uběhl nějaký čas a spekulace o Zemanově kondici mezitím opět zesílily. Mimo jiné kvůli fotografiím pořízeným před časem pro rozhovor pro MF Dnes, na kterých prezident vypadá unaveně, což zdaleka není ojedinělé. Zeman se většinu času zdržuje v Lánech a veřejná vystoupení omezuje na minimum. To, že na některých fotografiích vypadá viditelně sešle, před časem vysvětloval tím, že je to dílem fotografů.

„Za chvíli skončí uzávěrka nominací na Hrad, takže je možno jít ven s pravdou o zdraví Miloše Zemana. Má rakovinu, metastáze na více místech, svoji diagnózu zná už cca 3 týdny, léčbu odmítl, prognóza 3-7 měsíců. Zdroj z pochopitelných důvodů nezveřejňuji. Konec hlášení.“
Listopadový status Svatopluka Bartíka

Žaloba, která na Bartíka mířila, navíc podle Aktuálně.cz měla řadu nedostatků. Soudce jich našel 15 a požádal hradního advokáta o doplnění. Mimo jiné chtěl slyšet, co přesně z uvedených tvrzení nebyla pravda a v čem ona nepravdivost spočívá. Jinými slovy: Hrad by musel Zemanův stav pro soudce upřesnit a doložit, že brněnský radní prezidentovu kondici hrubě zkreslil a vymýšlel si. Soudce zajímalo, jaké následky u Zemana údajná dehonestace vyvolala. Hrad dokumenty zjevně nedoplnil a argumentoval, že to má naopak udělat Bartík.

„Žalobce si asi neuvědomil, že bude muset v civilním řízení dokazovat svoje tvrzení, tedy perfektní zdravotní stav. Je to logické, protože žalovaný nemá přístup do zdravotní dokumentace,“ řekl k tomu pro internetový deník advokát Václav Vlk, podle kterého navíc soudce měl žádost o pozastavení civilního řízení odmítnout. Stejně jako Krutina se Vlk domnívá, že celý případ policii vůbec nemá zaměstnávat a má se řešit právě jen v rovině civilního sporu. „Jednalo se o tak masivní a společensky škodlivý útok, že jsou už naplněny podmínky pro vznik trestněprávní odpovědnosti,“ vysvětlil Nespala, proč Hrad naopak podal i trestní oznámení.

Bartík svůj listopadový status po jeho medializaci smazal a do určité míry se uzavřel před okolím. Věc nechtěl dál komentovat a na aktuální posun zatím obsáhleji nereagoval.

1080p 720p 360p
Kdyby Zeman neexistoval, do politiky bych nešel. Musíme před ním bránit ČT, říká Marek Hilšer

1080p 720p 360p
Zeman byl drzý a násilný, takové vyřizování účtů jsme ještě neviděli, říká historik Navara

1080p 720p 360p
Jakl: Zeman média miluje, a ony milují jeho

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1