„S mou profesí to bude vždy složité.“ Šéf exekutorského úřadu Runták otevírá galerii | info.cz

Články odjinud

„S mou profesí to bude vždy složité.“ Šéf exekutorského úřadu Runták otevírá galerii

Robert Runták, ředitel Exekutorského úřadu v Přerově, je zároveň významným mecenášem a sběratelem umění. U příležitosti 30. výročí sametové revoluce otevře v rodné Olomouci novou galerii Telegraph. Při této příležitosti se jistě objeví i protesty, že věc vlastně zaplatili dlužníci. „Vím, že s mou profesí to bude vždy složité. Snažím se ale přesvědčovat lidi, že exekuční problematika není tak jednostranná, jak se jim může zdát,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ Robert Runták.

Jakou výstavou Telegraph otevřete?

Galerii otevíráme 17. listopadu výstavou Srdce v kleštích významného českého umělce a performera Václava Stratila, který pochází z Olomouce. Zajímavé je, že tu měl výstavu i před 30 lety, 17. listopadu 1989, v tehdy významné Galerii pod podloubím. Nejde tak jen o výročí sametové revoluce, ale rovněž této výstavy.

V ten den budeme mít v Telegraphu hotové přízemí, další tři patra, včetně nové nástavby, by měla být hotová stavebně, avšak nikoli interiérově. Zbytek budovy, například Telegraph Hub s coworkinogovou zónou, stejně jako kavárnu a Telegraph Lounge, otevřeme v únoru příštího roku.

Už jste o tom několikrát mluvil, ale proč vlastně otevíráte v Olomouci vlastní galerii, kterou platíte z vlastních prostředků?

Sbírám umění a chtěl jsem mít místo, kde bych mohl vystavovat věci ze své sbírky. Tento prostor jsem našel v roce 2016, kdy se mi podařilo získat industriální budovu v Olomouci poblíž hlavního nádraží. 

Od té doby však došlo k několika posunům. Oslovila mě skupina mladých lidí, kteří přišli s nápadem na coworkingové prostory. Začali jsme přemýšlet o propojení muzea a galerie s byznysem a podnikáním. Došel jsem pak ještě k tomu, že galerii nespojíme zase až tolik s mou sbírkou, ale budeme se v ní soustředit na současné umění.

Z mé sbírky tak nakonec bude vždy jen jedna z pěti výstav, které v galerii ročně proběhnou. Instituce nebude nakonec tedy tolik muzeální, jak jsem si původně myslel, ale půjde o kombinaci řady věcí, včetně rezidenčních ateliérů. Věřím, že se tam vytvoří zajímavá atmosféra. 
 
Podporujete tím i Olomouc, kde se rovněž angažujete v místní politice. Proč?

Vlastně to trochu souvisí s Telegraphem, při jeho přípravách jsem dal do místních novin několik rozhovorů a měl jsem na ně velké ohlasy. Založil jsem tak lokální politické hnutí, které se rozvíjí. Vstupování do veřejného prostoru je mi vlastní. Mám pocit, že jsem Olomouci něco dlužil a tohle je jedna z věcí, kterou můžu ten dluh splatit.

Také dlouhodobě říkáte, že sběratelé a mecenáši by se za svou činnost neměli stydět. Trváte na tom, aby u umění, které zapůjčuje na výstavy, bylo uvedeno, že pocházejí z vaší sbírky…

Díla ze sbírky zapůjčuji již delší dobu. Ale právě v roce 2016 jsem poprvé vystoupil z komfortní zóny anonymity. Tehdy jsem si řekl, že je to trochu alibistické a že člověk by měl jít s kůží na trh. Zápůjčky tak řeším jmenovitě. Člověk by se neměl skrývat. Jsem rád, že konkrétní jmenovité označení děl zapůjčených ze sbírek je dnes na výstavách stále častější.
 
Pojí se to ale rovněž s dotazy a někdy i útoky, kde jste na takové věci vzal peníze. Ve vašem případě, kdy šéfujete Exekutorskému úřadu v Přerově, je to navíc spojené s tím, že to vlastně zaplatili dlužníci. Jak na tohle reagujete? 

Je to věc, se kterou musí člověk počítat. Když ze závětří vyleze na kopec, kde fouká, musí na to být připravený. Čekal jsem to, vím, že s mou profesí to bude vždy složité. Snažím se ale přesvědčovat lidi, že exekuční problematika není tak jednostranná, jak se jim může zdát. Asi není reálné v tom stoprocentně uspět, ale snažím se o to.
 
V poslední době jste v tomto ohledu velmi aktivní i na sociálních sítích. Jakou tam máte strategii?

Snažím se vystupovat velmi asertivně, ale rovněž trpělivě a neagresivně. Jsem rád, pokud díky mě někdo alespoň trochu změní na nějakou problematiku pohled, či se nad věcí alespoň zamyslí.

Obecně ale bohužel platí, že lidé neumějí příliš diskutovat a vést dialog. Spíše se vzájemně urážejí a napadají, což mě hodně mrzí, ale těžko s tím něco udělám. 

Zároveň působíte jako poradce prestižní britské galerie Tate. Co tam teď řešíte?

Naše komise se potkala začátkem října, řešili jsme akvizice ze střední a východní Evropy. Bohužel ani jedno z 11 děl, které jsme letos vybrali, nebylo české, ale to vlastně není to prioritní. Záleží na kvalitě. Daří se nám tam ale rozvíjet myšlenku spolupráce těchto zemí. Náš region totiž bude pro svět zajímavý, když budeme vystupovat jako region a ne jako jednotlivé země. A to se v případě této komise děje.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud