Spor o Šumavu: Uschlé lesy počasí v Česku neovlivňují, ukázala měření | info.cz

Články odjinud

Spor o Šumavu: Uschlé lesy počasí v Česku neovlivňují, ukázala měření

Vedení Národní parku Šumava požádalo meteorology, aby ověřili platnost teorie docenta Jana Pokorného, podle kterého přispívají takzvané bezzásahové zóny na Šumavě k suchu v níže položených oblastech. Meteorologická měření nic takového nepotvrdila. Docent Pokorný přesto na své teorii trvá.

Diskuse o možném vlivu kůrovcem sežraných horských smrčin na Šumavě na počasí je dnes poměrně zásadní součástí sporu o budoucnost šumavského parku. Biolog a ředitel obecně prospěšné společnosti ENKI Jan Pokorný získal v médiích, včetně jednoho odborného časopisu, pozornost svou studií důsledků změny teplotních podmínek na šumavském hřebeni pro lokální klima. Podle Pokorného vyzařuje les bez vrostlých stromů, který park nechal napospas kůrovci, teplo o výkonu 300 až 400 megawatt na kilometr čtvereční. Tohle obrovské množství tepla pak, jak tvrdí Pokorný, stoupá vzhůru, způsobuje nedostatek srážek na Plzeňsku a Strakonicku a obecně vysušuje krajinu v širokém okolí.

„Nejrůznější vědecká měření a také samotný proces vytváření oblačnosti nad územím však dokládají, že se pan Pokorný dopouští velkého zjednodušení. Skutečnost je prostě jiná,“ napsal v úterý v tiskové zprávě ředitel NP Šumava Pavel Hubený. Mimo jiné se odkazuje i na vyjádření ředitele Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Marka Riedera. Podle něj má na srážky na Plzeňsku, Strakonicku a Táborsku vliv srážkový stín na takzvané závětrné straně šumavského hřebene, nikoliv teplo z bezzásahových zón zasažených kůrovcem.

„Šumavské bezlesí má jistě své mikroklima, které pravděpodobně hraje roli v lokálních konvektivních jevech (místní bouřky, které na Šumavě vzniknou a zůstanou až do svého zániku, pozn. red.), nicméně nemění počasí a množství srážek na závětrné straně Šumavy,“ napsal Rieder. Pro vznik bouřkových mraků jsou podle něj nejdůležitější teplota vzduchu, množství vodní páry, tlak vzduchu a rosný bod. Nic z těchto veličin údajně uschnutí vrchního stromového patra na šumavském hřebeni neovlivňuje.

„Ke změně by mohlo dojít v případě, že by voda v půdě na Šumavě stále více vysychala. A s ní i celý vegetační kryt. Ale nic takového nepozorujeme. Stav půdní vody je na Šumavě dlouhodobě lepší než v jiných českých pohořích, a pod odumřelým lesem roste nový les. A nejen ten. Také borůvkové keře, trávy, rašeliníky nebo mechy,“ uvedl Hubený.

Sežraný les není poušť

Ani za extrémně horkých odpolední se teplota vzduchu v suchém lese podle něj příliš neliší od teploty pod zelenými korunami smrků. Ležící souše se sice na části svého povrchu zahřívají více než okolní porost, ale pod nimi je naopak hluboký stín a vláha.

„Téměř v polovině ležících kmenů najdete po odstranění vyschlého povrchu kapsy se stojící vodou. A více jak polovina ležících kmenů vytváří tak vlhké mikroklima, že se kolem nich mění vegetace na vlhkomilnou,“ tvrdí Hubený. Své tvrzení o tom, že bezzásahové zóny nemají vliv na srážky a bouřky, dokládá i měřením, které provádí na Šumavě pobočka ČHMÚ v Českých Budějovicích. „Nevidím souvislost mezi velikostí bezlesí v NP Šumava a počtem bouřek. Záleží na převládajícím trendu počasí ve střední Evropě,“ uvedla na základě dostupných dat českobudějovická klimatoložka Eva Kalná.

Docent Pokorný, autor teorie o vlivu devastace horských smrčin na ohřívání vzduchu, však se závěry vedení parku ani po této argumentaci nesouhlasí. „Jinými slovy totiž říkají, že ve vzrostlém zdravém lese je stejné teplo jako na pasece bez vzrostlých stromů. A to, jak se každý může osobně přesvědčit, prostě není pravda,“ uvedl v rozhovoru pro INFO.CZ Pokorný. I z historie jsou podle něj známé příklady, kdy odlesnění, například na Balkáně nebo v Izraeli, vedlo k uschnutí krajiny.

A podobné nebezpečí údajně hrozí v budoucnu i Šumavě a jejímu okolí, pokud stát dovolí rozšíření takzvaných bezzásahových území i na další části parku. „Vliv lesa se vzrostlými stromy je z hlediska zadržování vlhkosti a tepla úplně jiný než vliv nějakého mlází, v němž žádné velké stromy nestojí. To snad nemůže nikdo zpochybnit,“ míní Pokorný. Důsledky „odlesnění“ velké části šumavského hřebene kvůli ponechání přírody svému osudu, se podle něj nemusí projevit hned, ale třeba až za desítky let.

Věčný spor o Šumavu

Pokorný zároveň odmítá, že by se soustředil z neznámých důvodů jenom na Šumavu, zatímco mu nevadí tisíce hektarů holin, vykácených kvůli kůrovci v hospodářských lesích. I tyto holiny, pokud je Pokorného teorie pravdivá, vyzařují do ovzduší obrovské množství tepla a vysušují krajinu. A to vzhledem k jejich rozsahu ještě v mnohem větší míře než šumavský hřeben. „Ano, ale v případě hospodářských lesů je kůrovcová kalamita částečně způsobena zanedbáním péče o les po roce 1990. Na Šumavě jsme nechali kůrovce řádit naschvál, zcela záměrně. To je na tom to nejhorší,“ upozorňuje si Pokorný.

Spor o způsob ochrany přírody v NP Šumava trvá prakticky už od jeho založení v roce 1991. Zásadní v tomto sporu bylo ale zejména rozhodnutí bývalého ministra životního prostředí Martina Bursíka, který v souladu s názorem mnoha vědců rozhodl po orkánu Kyrill v roce 2007 o tom, že se na velké části šumavské hřebene nebudou likvidovat polomy a horské smrčiny zůstanou bez zásahu člověka. Gradace lýkožrouta smrkového pak způsobila uschnutí tisíců hektarů horských lesů. Zastánci bezzásahového režimu jsou však přesvědčeni o tom, že na místě uschlého lesa vyroste les mnohem odolnější, než jaký by svou péčí stvořil člověk. A dokládají to příklady už dnes viditelného úspěšného zmlazení.

Podobný princip „bezzásahovosti“ se praktikuje i v mnoha dalších parcích na celém světě, včetně sousedního parku Bavorský les. Odpůrci ponechání horských lesů ryze přírodním procesům však argumentují tím, že se většinou jedná o les uměle vytvořený člověkem. A jako takový nemůže být údajně okamžitě přeměněn na „divočinu“, aniž by to mělo negativní následky pro místní klima i životní prostředí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud