Za socialismu umíraly stovky vojáků. Historici dospěli k ohromujícím číslům o obětech vojny | info.cz

Články odjinud

Za socialismu umíraly stovky vojáků. Historici dospěli k ohromujícím číslům o obětech vojny

Odborníci z Vojenského historického ústavu vůbec poprvé po pádu totality v Česku spočítali, kolik vojáků zemřelo během výkonu vojenské služby v době socialismu. Ze statistiky, kterou má portál INFO.CZ exkluzivně k dispozici, vyplývá, že i když tehdejší Československá socialistická republika s nikým neválčila, počet úmrtí v armádě byl paradoxně srovnatelný s válkou. Jen mezi lety 1964 až 1989 nepřežilo službu v Československé lidové armádě 3 843 mužů.

Celkové počty mrtvých za celou dobu existence „socialistické“ armády však byl ještě několikanásobně vyšší. Vojáci přitom neumírali v boji, ale při běžném výcviku, dopravních nehodách, cvičných střelbách a dalších událostech, spojených s pobytem na vojně. Mnoho příslušníků armády také spáchalo během vojenské služby sebevraždu. I když zřejmě každý, kdo byl za socialismu na základní vojenské službě, se buď přímo nebo nepřímo setkal s nějakou tragickou událostí ve svém okolí, tak vysoký počet evidovaných úmrtí nečekali ani historici.

Například jen ve výcvikovém roce 1966/67 zahynulo při výkonu vojenské služby nebo v souvislosti s ní 278 vojáků, dalších 397 utrpělo těžké zranění. Nešlo přitom o žádnou výjimku. „Od počátku šedesátých let se počet úmrtí v armádě pohyboval přes dvě stovky ročně prakticky každý rok,,“ řekl INFO.CZ historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu.

Pod názvem Československá lidová armáda fungoval armádní sbor tehdejší Československé socialistické republiky v letech 1954 až 1990. Mladí muži museli po dovršení plnoletosti absolvovat základní vojenskou službu v trvání dvou let, vysokoškoláci chodili na vojnu na jeden rok.

V armádního archivu se mu podařilo dohledat čísla o takzvaných mimořádných událostech v armádě od roku 1964 až do sametové republice. „Starší statistiku zatím bohužel nemám, ale dá se předpokládat, že ani v padesátých letech se nejednalo o výrazně nižší čísla,“ řekl Prokop Tomek pro INFO.CZ.

Ve výcvikovém roce 1964 až 1965 (počítá se rok od září do září) zemřelo v rámci výkonu služby 237 vojáků, 429 utrpělo těžké zranění. V dalších letech to bylo 281 (374 zraněných), pak 278 (397) a 268 (453). „Pod dvě stovky se počet úmrtí dostal až v roce 1972,“ uvedl Tomek. Možná kvůli zlepšeným bezpečnostním opatřením uvnitř Československé lidové armády se pak ale množství tragických událostí se smrtelnými následky trvale snižovalo.

Úmrtí v československé armádě

Ve výcvikovém roce 1984/85 se z vojny domů nevrátilo 103 mužů, v roce 1988/89, tedy těsně před sametovou revolucí, to bylo 50 obětí takzvaných mimořádných událostí. Na enormně vysokém počtu úmrtí vojáků v časech socialismu to ale nic nemění. „Za období 1969 až 1989 jsem napočítal 2 799 usmrcených a 3 146 těžce zraněných,“ uvedl Tomek. V průměru umíralo tedy za poslední dvě desetiletí  „českého socialismu“ na vojně každý rok 140 vojáků. Pokud by se k tomu připadala ještě čísla ze šedesátých let, kdy byl počet úmrtí ještě mnohem vyšší, průměrný počet mrtvých od roku 1964 by se dostal až k číslu 250 ročně.

V roce 1989, těsně před pádem totality, sloužilo v armádě celkem 200 000 mužů, z toho bylo 61 000 vojáků z povolání. Mladí muži kromě odvodů do ČSLA nastupovali ještě po důkladné prověrce ke sborům Pohraniční stráže, ozbrojenému sboru, jehož cílem byla ochrana státní hranice mezi socialistických Československem a kapitalistickým „Západem“. V Pohraniční stráži zahynulo během socialismu celkem 654 pohraničníků, z toho naprostá většina stejně jako v ČSLA při nehodách, sebevraždách a dalších tragických událostech.

Statistika mimořádných událostí v Československé lidové armádě (ČSLA) nerozlišuje, zda při nich  zahynul voják z povolání nebo takzvaný „záklaďák“, tedy voják základní služby. Obecně se ale předpokládá, že se v drtivé většině jednalo o úmrtí záklaďáků. V ČSLA sloužilo zhruba 200 000 mužů, z toho asi 61 000 byli „profesionální“ vojáci. Zbytek tvořili příslušníci dvouleté základní vojenské služby. Vysokoškoláci po absolvování takzvané vojenské katedry odcházeli na vojnu na jeden rok.

Příčiny smrti při mimořádných událostech  jsou různého charakteru. Od dopravních nehod až k zastřelení při neopatrné manipulaci se zbraní či smrtelným úrazům při cvičení v terénu. Řada vojáků si také vzala život dobrovolně. K tomu ale v mnoha případech přispělo dlouhé odloučení od rodiny či přítelkyně a z toho vyplývající osobní problémy. Za mnoha sebevraždami stálo také šikanování mezi vojáky. „Dne 12. 1. 1972 voj. Luděk K. 1. Dělostřelecký pluk 1. Tankové divize, sebevražda zastřelením ze samopalu na str. stanovišti, labilní, možná šikana,“ píše se stroze v jedné z tisíců archivních zpráv o  mimořádné události v armádě.

V archivní statistice, ze které vycházel doktor Tomek, se nerozlišuje mezi dokonanou sebevraždou a pokusem o sebevraždu. Obě možnosti jsou zahrnuty do jedné kolonky. I tak se ale opět jedná o hrozivá čísla, vypovídající o atmosféře v tehdejší Československé lidové armádě. Ve výcvikovém roce 1965/66 se dobrovolně zabilo nebo pokusilo zabít celkem 192 vojáků.

I když se armádnímu velení těsně před pádem totality podařilo počet úmrtí v ČSLA výrazně snížit, data jednoznačně vypovídají o tom, že služba v komunistické armádě byla z hlediska rizika úmrtí  čistě statisticky výrazně rizikovější než práce dnešních profesionálních vojáků. A mnoha mladým mužům tak pád socialismu a s ním i konec socialistického způsobu „udržování branných sil“ zachránil život.

Profesionální armáda, která v Česku funguje od roku 2005, je oproti Československé lidové armádě,  v níž složili i Slováci, zhruba desetkrát méně početná. Zahrnuje 23 184 vojáků aktivní služby. I při přepočtu na „vojáka“ je ale počet tragických událostí se smrtelnými následky v profesionální armádě nesrovnatelně nižší než v ČSLA. A to včetně případů, kdy čeští vojáci položili život při službě v zahraničí. „V souvislosti s výkonem služby zemřelo od roku 2004 celkem 36 vojáků z povolání, z toho 15 v zahraničních misích,“ řekla pro INFO.CZ mluvčí Armády ČR Magdaléna Dvořáková.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud