Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Že nám KSČM nemá do složení vlády co mluvit? Ale má, vždyť ji bude tolerovat, říká Zimola

Že nám KSČM nemá do složení vlády co mluvit? Ale má, vždyť ji bude tolerovat, říká Zimola

První místopředseda sociálních demokratů Jiří Zimola považuje za legitimní, že si komunisté kladou podmínky ve vztahu ke vznikající vládě. „Pokud tu vládu budou tolerovat, měli by se k tomu vyjádřit podobně, jako třeba hnutí ANO. Snažím se vcítit do jejich role, a pokud podpoří nohama tuto vládu, tak je logické, že se chtějí vyjádřit ke jménům ministrů,“ uvažuje Zimola v rozhovoru pro INFO.CZ. Zároveň ale odmítá, aby členové vlády chodili, jak sám říká, na stranické prověrky k soudruhům na jejich ústřední výbor.

Loni v říjnu po volbách sociální demokracie odmítla byť jen vyjednávat s Andrejem Babišem a jeho hnutím ANO o vládě. Je květen a my spolu mluvíme v čase, kdy se ČSSD a hnutí ANO dopracovaly k dohodě o společném vládnutí. Jak se v mezičase změnila ČSSD a jak hnutí ANO?  

Od samého začátku, od toho debaklu, který utrpěla ČSSD v loňských sněmovních volbách, jsem říkal, že šance, jak se rehabilitovat v očích voličů, jak dokázat, že má smysl volit sociální demokracii, nespočívá v tom, že se schováme do opozičních lavic a budeme si užívat opozičního života a nebudeme nést žádnou odpovědnost, ale naopak v tom, že poneseme odpovědnost, budeme předkládat nové zákony, budeme prosazovat levicový program a celkově budeme dělat vše pro to, aby nás ještě aspoň těch zbylých 350 tisíc voličů volilo. A to můžeme dělat jen ve vládní koalici.

Čili se nezměnilo ani tak hnutí ANO, jako ČSSD? Respektive její vedení…

Ano, rozhodně. Minulé vedení setrvávalo ve zhoubném programu, který bych označil za „antiBabiš“, a který nám způsobil propad na nějakých sedm procent hlasů ve volbách. Je to zodpovědnost bývalého vedení. A já jsem od začátku říkal, že se to musí změnit. Na sjezdu následně zvítězilo duo Hamáček – Zimola a bylo důležité, že se jakési dva názorové proudy, tedy středový Hamáčkův a konzervativnější Zimolův, spojily. A oba dva jsme také od začátku říkali, že jsme připraveni jednat o naší účasti ve vládě. Takže je to přesně tak, jak říkáte. Změnila se sociální demokracie, změnilo se její vedení. A to řeklo, že je potřeba jednat a vyjednané podmínky pak předložit členské základně v referendu.

Původně jste měli několik zásadních požadavků, kterými jste podmiňovali svou účast ve vládě. Z některých jste ale výrazně ustoupili. Pojďme si je tedy postupně probrat. Za prvé: ČSSD tvrdila, že nebude ve vládě, jejíž součástí bude trestně stíhaný politik. Nakonec jste ustoupili. Proč?

ČSSD vyhlásila podle mého soudu po volebním debaklu nesmyslně tvrdé požadavky. Z mnoha zdrojů lze dohledat, že Zimola od začátku říkal, že trestně stíhaná osoba není až takový problém, protože si dovedu představit, že trestně stíhaný člověk není totéž, co člověk pravomocně odsouzený.

Odkazuji také na svoji „kauzu“, byť jsem nebyl trestně stíhán, policie vyšetřovala moji záležitost. Osobně jsem to také požadoval, neboť jsem chtěl, aby se prověřilo, zda se děly nějaké nekalosti. A přestože se nakonec ukázalo, že se tak nedělo, musel jsem rezignovat na svou politickou funkci. A proto – aniž bych se chtěl Andreje Babiše zastávat – jsem od začátku říkal, abychom ctili presumpci neviny.


Nakonec jste tedy ustoupili, avšak chtěli jste prosadit, aby z vlády odstoupil prvoinstančně odsouzený politik…

Ano, přesně tak. A nenabídli jsme to jako východisko proto, že by si to přál Hamáček nebo Zimola. Bylo potřeba vyjít vstříc požadavku strany, že nechce být ve vládě, na jejímž ministrovi by ulpívala nějaká vina. Proto jsme Andreji Babišovi řekli, že pokud to bude tak vážné, že soud hned v první instanci řekne, že tam problém je, tak že nesmí poškozovat pověst České republiky a že odejde. A tak to také v té koaliční smlouvě je.

Na druhou stranu je tam formulace, dle které tak učiní v přiměřeném čase. Otázka je, co to ten přiměřený čas je…

Rozumím vaší námitce. Nechtěl bych ale slovíčkařit. Přiměřený čas rozhodně není záležitost mnoha měsíců. Konec konců díky tomuto ustanovení může dojít k aktivaci článku 5 koaliční smlouvy, který hovoří o tom, co by nastalo poté, co podá pět ministrů ČSSD demisi.

V Poslanecké sněmovně doposud vcelku spolehlivě fungovala většina 115 hlasů hnutí ANO, SPD a KSČM. Je evidentní, že pokud budete součástí vlády, můžete čelit situacím, kdy vás bude Andrej Babiš touto většinou minimálně vydírat. Ostatně právě proto jste požadovali převolení vedení sněmovny a některých výborů tak, aby tam nebyli zástupci SPD. Opět jste ale museli ustoupit…

To, že na parlamentní půdě existuje nějaká většina, je logické. A to prostě proto, že v čase ustanovení sněmovny ještě neexistovala žádná vládní většina. Na druhou stranu: pokud by Andrej Babiš směřoval doprava, tak je dost dobře možné, že by nás přehlasovával třeba s ODS. Je dost těžké Babišovi vyčítat, že si v době, kdy nemá většinu, pomáhá tím, že vytváří ad hoc koalice.

Že se to děje zpravidla na půdorysu hnutí ANO, SPD a KSČM, mě rozhodně nenechává klidným, avšak musím se třeba ptát, co vede naše zákonodárce k tomu, že se do dění více nezapojí a proč se už dneska nesnaží hledat možnosti, jak ve sněmovně vytvořit většinu složenou z hnutí ANO, ČSSD a KSČM.

Nejspíš je to kvůli tomu, že někteří naši poslanci nejsou ochotni s Andrejem Babišem mluvit. Musíme si tudíž říct, že naši poslanci budou poslouchat a budou konat v souladu s většinovým rozhodnutím strany. Problém současné sociální demokracie, že většinové rozhodnutí ještě neexistuje. A k tomu se musíme dobrat právě skrze vnitrostranické referendum.  

A pokud byste měl odpovědět na otázku, zda se vám podařilo aspoň z části eliminovat riziko, že vás nebude Andrej Babiš obcházet? Ostatně ČSSD s tím má svoji zkušenost. Expředseda Jiří Paroubek takto svého času také obcházel své koaliční partnery…

A nejen on, ale také Miloš Zeman. Určitě si dovedu představit, že se ANO v některých věcech spojí s někým jiným. Uvedu konkrétní příklad: revize církevních restitucí. Že by k ní mělo dojít, si sice myslí Jiří Zimola, ale nejsem si úplně jistý, zda si to myslí všech patnáct našich poslanců. Myslím si tudíž, že se bude na věcech, které nejsou v programovém prohlášení taxativně vyjmenovány, hledat průřezová většina. V některých věcech mi to vadit nebude. Vadilo by mi to naopak u věcí, které jsou součástí programového prohlášení.


A co onen požadavek na převolení orgánů sněmovny?

Nalejme si čistého vína. Proč to sociální demokracie požadovala? Aby narušila důvěrnější vztahy mezi hnutím ANO a SPD. Chtěli jsme dostatečné záruky, že nás nebude obcházet. Ale vezměte si to i obráceně. Pokud i my dáme dostatečné záruky, že budeme hlasovat společně, tedy včetně toho, že pro společné návrhy zvednou ruku také Milan Chovanec, Alena Gajdůšková nebo Lubomír Zaorálek, tak si myslím, že Andrej Babiš nebude muset hledat podporu u SPD.

A pak vám říkám, že je mi pozice Okamury coby místopředsedy sněmovny zcela ukradená, a že ctím výsledky parlamentních voleb a proporční zastoupení jednotlivých stran v orgánech sněmovny. Co mi naopak vadí, je situace, kdy se do čela výborů dostávají lidé, kteří nejsou kompetentní. Mluvím třeba o Radku Kotenovi.

Neměl by se ale aspoň občas každý politik zachovat principiálně a říct, že se s extremisty nemluví?

No jasně. Já s nimi ale nemluvím. Ctím pouze pozici SPD a jejich volební výsledek a také proporční zastoupení jednotlivých stran ve sněmovně. Tím to končí. Vůbec to neznamená, že budu o čemkoli jednat s extremisty typu Okamury.

Pokud jde o již zmíněný článek 5 koaliční smlouvy. Kde máte záruku, že v momentě, kdy odstoupí pět ministrů ČSSD, tak že Babiš bude skutečně rezignovat? Klíčová je ústava. On přece může na pozice vašich ministrů dosadit své lidí a vládnout bez vás…  

Únor 1948. Jasně, paralely se nabízejí. Jsme ale o nějakých sedmdesát roků dále. Politická kultura v zemi se nejenže změnila, ale dokonce i Andrej Babiš říká, že chce měnit zemi k lepšímu. A já si neumím dost dobře představit, že by se podepsal pod koaliční smlouvu s tím, že ji bude každou chvilku napadat, obcházet a porušovat. Chci mu v tomto věřit, a myslím si, že pokud by tak činil, lze na něj vyvinout mediální a společenský tlak.

Jiří Dienstbier tvrdí, že si ale Babiš už v minulém volebním období nestál za tím, co podepsal a že mu v tomto ohledu nelze věřit…

Jiří Dienstbier se pasoval do role jednoho z lídrů skupiny sociálních demokratů, kteří prosazovali program „antiBabiš“. Já dokonce ani nevím, jestli je Jiří Dienstbier víc sociální demokrat, anebo už více zástupce TOP 09. Aniž bych ho ale nějak známkoval nebo cejchoval, mnohem důležitější pro mě je, kam jsme to s programem „antiBabiš“ dopracovali. Zatímco TOP 09 měla s programem „antiBabiš“ co dělat, aby se vůbec dostala do sněmovny, tak nás volilo 7,3 procent voličů. A jak v jedné ze svých knih napsal prezident, dvakrát dělá stejnou chybu jen blbec a my nejsme stranou blbců.

Pojďme mluvit o programu vznikající vlády. V čem by byl jiný, pokud by v koalici nebyla ČSSD? Anebo jinak: co jste do něj prosadili?

Ten program by byl levicový i bez nás. Proto jsem také říkal, že bychom do té vlády měli jít. Protože střílet z opozičních lavic do levicové vlády by pro nás bylo problematická. V programu by nicméně nebylo několik věcí: zvýšení rodičovského příspěvku, zrušení karenční doby, začne se řešit problematika exekucí a dluhových pastí, prosadili jsme také navyšování minimální mzdy.

Zrovna ta minimální mzda je tam ale formulována dost vágně…

No, ale je to tam. A toto všechno a další jsou věci, které by tam bez ČSSD nebyly, protože by s nimi Andrej Babiš nesouhlasil. Pochopitelně vím, že se nám taky řadu věcí prosadit nepodařilo. Pokud budeme čelit třeba kritice, že jsme neprosadili progresivní zdanění, musím říct, že zrovna já jsem byl vždycky zastáncem toho, abychom se zasadili o minimalizaci daňových úniků a vyvádění peněz do daňových rájů.

A proč jste to neprosadili?

Prostě proto, že sociální demokracie má sedm procent a hnutí ANO skoro třicet. Hnutí ANO je vítěz. A také nám garantovalo, že navyšování výdajové části rozpočtu pokryje skrze zlepšený výběr daní a skrze úspory.

Pro spoustu levicových voličů to nemá jen symbolickou rovinu: vyplácení dávek v hmotné nouzi jste podmínili veřejně prospěšnými pracemi. Proč?

My sami vedeme už dlouhé roky o této věci debatu. Řada pražských členů se tady zavřela do svých paláců a dává nám z regionů „dobré“ rady, jak tuto věc řešit. My ale skutečně víme, jaký ten život je a máme poznatky o tom, nakolik jsou dávky zneužívány a nakolik mají lidé, kteří si zvykli je pobírat, zájem podílet se na prospěchu celé společnosti. A proto říkáme, že je tam potřeba zavést určitá motivační opatření. Ty dávky by měly být vypláceny do jisté míry na bázi zásluhovosti. Někteří liberálněji orientovaní sociální demokraté s tím sice nebudou souhlasit, jsem ale přesvědčen, že jich je v rámci současné ČSSD zanedbatelná menšina.

A není problémem této společnosti spíše to, jak se chovají lidé na jejím vrcholu, když vyvádějí finanční prostředky mimo republiku a snaží se rozličnými způsoby vyhnout daním, a nikoli několik desítek tisíc lidí, kteří se pohybují na samotné periferii a čelí hrozbě pádu na sociální dno?

To ano. Ale pozor: já přece nechci být tolerantní k těm, kteří tuto společnost okrádají a namísto toho, aby přispívali do veřejných rozpočtů, vyvádějí své zisky do daňových rájů. Ne. Musí tady být opatření, která budou směřovat i k těm nejbohatším. Zrovna tak se ale musíme zasadit o to, aby všichni lidé – a vím, že to může znít skoro jako naivní představa – platili daně rádi, protože víme, že půjdou na opravu silnic, do školství nebo zdravotnictví a dalších veřejných služeb. Zároveň bychom ale neměli trpět, pokud jsou naše peníze a naše daně zneužívány lidmi, kteří ztratili základní sociální návyky a nechtějí se podílet na profitu společnosti jako celku.

Někteří kritici tvrdí, že je programové prohlášení příliš vágní. Že tam nejsou závazné termíny a měřitelná opatření…

Musíme si ale uvědomit, že programové prohlášení je svým způsobem jízdní řád, podle kterého tato vláda pojede. Není to ale do detailu propracovaný plán, ostatně nevíme, co nám život přinese třeba za rok a co budeme muset řešit. Je dost dobře možné, že budeme řešit problémy, o kterých dneska ještě nic nevíme. Pro mě je hlavní, že jde o levicový program, pravicové momenty v něm nenajdete.

Jedna věc je program vlády, druhou věcí resorty, které jednotlivá opatření zavádějí do praxe. Kdybych měl být přísný, řekl bych, že se vám podařilo vyjednat pouze jeden klíčový resort pro agendu ČSSD. Tedy ministerstvo práce. Nemáte školství, zdravotnictví ani třeba ministerstvo pro místní rozvoj. Není to málo?

Možná bych dokázal najít v telefonu původní nabídku hnutí ANO. Byly tam pouze čtyři resorty, konkrétně pak obrana, spravedlnost, zahraniční věci a možná kultura. Pokud bychom to srovnali s tím, co se nám podařilo vyjednat, tak si myslím, že jsme se dostali na resorty, kde můžeme našim členům doložit, že jsme sociálně demokratická strana a že budeme mít ve vládě důstojné zastoupení.

Nepočítám, že mi tady prozradíte jména vašich ministrů. Zeptám se vás ale, jaký by měl být optimální klíč pro jejich výběr?

Jména vám skutečně neřeknu. Je to kompetence předsedy. Vždycky to bylo odpovědností strany. Samozřejmě ta jména spolu konzultujeme. Pravdou také je, že se mi mohou některé jména líbit více a jiná méně. Znovu ale opakuji: je to odpovědnost předsedy. On si musí uvědomit, že veřejnosti nabídne jména, která mají zachránit sociální demokracii. Protože o ničem jiném to není.

A pokud ta jména mají zachránit ČSSD, tak by to podle mého názoru neměli být až na předsedu strany poslanci, protože by se měli maximálně soustředit na zákonodárný proces, neměli by to být lidé, za kterými není jednoznačná komunální nebo regionální zkušenost. Jinak řečeno: měli by to být možná lidé z regionů, znalí problematiky, nikoli lidé, kteří jsou spojeni s nějakými lobbistickými skupinami.

A konečně by to neměli být lidé spojení s negativním působením předchozí vlády. Žádní Chovancové, žádné Michaely Marksové, žádní Lubošové Zaorálkové. Ne vždycky to musí být lidé s knížkou sociální demokracie, mohou to být třeba i lidé, kteří mají k sociální demokracii blízko. Základní můj požadavek je, aby to byli skutečně odborníci a lidé, kteří mají na věc zdraví komunální a regionální pohled. Protože my teď potřebujeme do vnímání obyčejných lidí dostat informaci, že zastupujeme a hájíme právě jejich zájmy.

A co potřeba uspokojit nejsilnější krajské organizace? Nebude muset váš předseda pracovat také s tím, aby si na svou stranu natáhl pražskou ČSSD, středočeskou, jihomoravskou a moravskoslezskou?

Ne. Nemyslím si to. Sociální demokracie není v situaci, kdy by měla zohledňovat především to, kdo je z jakého regionu. My teď opravdu hrajeme o to, že musíme dostat do vlády lidi, kteří jsou ochotni se obětovat pro záchranu ČSSD.


Takže tam nebude jeden pražský sociální demokrat, další třeba z jižní Moravy a další ze středních Čech?

Je to na Janu Hamáčkovi.

Do jaké míry bude hnutí ANO mluvit do nominací ČSSD a obráceně?

Vůbec. To jsme si jasně řekli. To však neznamená, že nejsme připraveni slyšet názory druhé strany. Ostatně i já se například velice ostře vyjadřuji k Danu Ťokovi na ministerstvu dopravy.

A jak v tomto hodnotíte pozici KSČM? I komunisté přece tvrdili, že chtějí jména znát…

Podle mě je to legitimní. Nesouhlasím s těmi, kteří tvrdí, že nám do toho nemají komunisti co povídat. Ale mají. Pokud tu vládu budou tolerovat, měli by se k tomu vyjádřit podobně, jako třeba hnutí ANO. Snažím se vcítit do jejich role, a pokud podpoří nohama tuto vládu, tak je logické, že se chtějí vyjádřit ke jménům ministrů. Takže ano, tu možnost mít budou, avšak z druhé strany odmítám, a teď to hodně přeženu, abychom chodili na stranické prověrky k soudruhům na jejich ústřední výbor.

Říkáte, že odejdou ze sálu. To už je domluvené, anebo jde o jednu z variant?

Domluvené to není. Myslím si ale, že by sice bylo milé, pokud by vládu aktivně podpořili, počítám ale spíše s tím, že opustí před hlasováním sál.

S Janem Hamáčkem jste začali objíždět regiony. On sám přitom tvrdí, že nebude vaše spolustraníky přesvědčovat. Co vy?

Třeba v Liberci jsme oba s Janem Hamáčkem řekli, že jsme nepřijeli přesvědčovat, ale vysvětlovat. Nejezdíme vést monology, ale dialogovat. Byť se oba ztotožňujeme s tím, co jsme vyjednali, a oba budeme hlasovat pro vstup do koalice, neobjíždíme regiony jako propagátoři. Zároveň ale říkáme, že nám Andrej Babiš ustoupil, že jsme vyjednali dobré resorty a že je to šance, jak lidem dokázat, že má smysl, aby nás volili. Jaký bude ale výsledek referenda, to je v tuto chvíli hvězdách.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4557, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4393, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);