Žijeme si líp, než na co ekonomika má. Bude to bolet, říká renomovaný ekonom Hindls | info.cz

Články odjinud

Žijeme si líp, než na co ekonomika má. Bude to bolet, říká renomovaný ekonom Hindls

Bývalý rektor Vysoké školy ekonomické v Praze Richard Hindls, který je od roku 2017 členem Národní rozpočtové rady, v obsáhlém rozhovoru pro INFO.CZ říká, že nevidí příliš prostoru pro navyšování daní. „Běží EET, uvažuje se o zvýšení spotřební daně u alkoholu a podobně. Určitě by to mohlo rozpočtu pomoct, pořád si ale myslím, že potřebujeme jistou střídmost na straně výdajů,“ uvažuje renomovaný ekonom. Podle něj by se nemělo škrtat v investicích, prostor pro úspory naopak spatřuje v běžných výdajích. Konkrétně hovoří například o zeštíhlení státní správy.

Letošní rozpočet podle všeho počítá s vyššími příjmy, než jaká je a bude realita. Co to znamená a jak by na takový trend měla reagovat vláda?

Loni byl rozpočet v mírném přebytku, letos se zatím počítá se schodkem čtyřiceti miliard. Příčin to má několik. Pokud jde o příjmovou stranu rozpočtu, hlavní je, že zpomaluje ekonomika. Zpomalování začalo před rokem, ale nemyslím si, že hrozí recese. Jde jen o zvolnění dynamiky. Panuje v tom obecná shoda, i když třeba Německo k tzv. technické recesi, tj. k situaci, kdy dvě čtvrtletí po sobě klesá úroveň HDP, nemělo na konci roku 2018 daleko.

Fakt, že naše ekonomika zpomaluje růst, má několik příčin. Patří mezi ně nedostatek lidí na trhu práce, zpomalování výkonu ekonomik mnoha dalších zemí, tedy nejen Česka, globální hrozby, jako je čínsko-americká obchodní válka, nepřehledný brexit, přetrvávající určitá slabost jižního křídla Evropské unie, jsou tady také problémy okolo bank v některých zemích a podobně. U nás se k tomu ještě přidává bublina na trhu s nemovitostmi.

Pokud jde o výdaje rozpočtu, je faktem, že minulá vláda toho přislíbila poměrně hodně. Zvýšily se penze, proti čemuž po letech útlumu asi nelze ale nic namítat; celkově rychle rostou platy, což se odráží v tlaku i na platy státních zaměstnanců a zaměstnanců veřejného sektoru, kterých jsou tisíce. Zároveň platí, že nelze některá opatření vzít zpět, můžeme leda tak někde ubrat. Zkrátka a dobře, teď se hledají cesty, jak docílit udržitelného rozpočtu.

A jaké jsou tedy realistické možnosti?

Obecně platí, že by se nemělo škrtat v investicích. Investice do dopravní infrastruktury, do vědy a výzkumu, do technologií a do řady dalších aktivit nutně potřebujeme. Navíc máme dlouhodobě – pokud jde o investice – jakýsi poddimenzovaný stav. Kde by se naopak asi škrtat mělo, je v běžných výdajích.

Stále si například myslím, že není dostatečně efektivní státní správa; je tady celá řada zbytečných rozhodnutí typu obědy zdarma do škol; je tady snaha o změnu daňového systému, na kterou teď peníze ale prostě nejsou. Opatření, že se třeba nebude platit za státní pojištěnce, teď nejsou příliš realistická.

Přes toto všechno si myslím, že naplánovaný deficit pro letošek udržitelný je. Bude to ale asi bolet. A nyní nedokážu říct, zda se má zrušit zlevněné jízdné pro důchodce, nebo přibrzdit růst penzí. To jsou už výsostně politická rozhodnutí. Rozpočtová rada je v tomto ohledu nepolitická, nepřísluší nám se do podobných úvah pouštět. Pravda ale je, že by se nemělo, jak jsem už řekl, škrtat v investicích, ale naopak v běžných výdajích.

Pokud bychom se zaměřili na příjmovou stranu rozpočtu, jak hodnotíte návrhy ČSSD týkající se sektorové daně nebo vyšší progresi v daních, což by se dotklo vysokopříjmových skupin obyvatel?

No, je otázka, zda bychom to byli schopni technicky zvládnout. Museli bychom změnit zákony, nějaký čas by to trvalo ve sněmovně i v senátu. Nejrealističtější, pokud jde o čas, by to bylo u digitální daně. Určitě je to silnější téma než třeba sektorová daň. Zcela jistě zde bude dost kritiků digitální daně, kteří budou tvrdit, že zavádí nerovnosti na trhu. Mně osobně by to ale nevadilo. Je potřeba ale říct, že zatím nemáme přesné propočty, nevíme, na koho z ICT firem se to bude vztahovat a kolik to přinese peněz do státního rozpočtu.

Přesto, je tady ještě jiná cesta, která může státnímu rozpočtu pomoc na příjmové straně rozpočtu, aniž by se snižovaly penze nebo mzdy, rušily rozličné dávky nebo slevy na jízdném a podobně?

Popravdě řečeno toho moc není. Klíčový je fakt, že ekonomika zpomaluje. I německá centrální banka vydala opatrné prohlášení, podle kterého by se jejich ekonomika mohla vrátit k růstu. A signalizuje to i odhad zvýšení tempa růstu pro rok 2021. A co si budeme povídat, především na kondici Německa je naše ekonomika závislá. Růst jejich ekonomiky má ale několik „ale“. O těch jsem už mluvil.

V ekonomice existuje kategorie, které se říká potenciální produkt. Jde o jakýsi přiměřený stav, kdy velikost HDP je dána přirozenou mírou nezaměstnanosti, kdy ekonomika dlouhodobě využívá optimálně svých kapacit a nedochází k neúměrným tlakům na cenový růst. S tím souvisí přiměřený růst produktivity a podobně. No a my se v poslední době pohybujeme nad tímto potenciálním produktem.

Žijeme si jaksi o něco líp, než na co zrovna má naše ekonomika. Ale tím, jak ekonomika nyní zpomaluje, tak se k tomuto potenciálnímu produktu dostáváme. Proto si pořád myslím, že by to – pokud jde o bilanci příjmů a výdajů – ještě mohlo skončit dobře. I když stále platí, že schodek je schodek, a proponovaných 40 miliard schodek je. Udržitelný ale může být.

Pokud jde o zvyšování daní, podle mého soudu není moc kde brát. Běží EET, uvažuje se o zvýšení spotřební daně u alkoholu a podobně. Určitě by to mohlo rozpočtu pomoct, pořád si ale myslím, že potřebujeme jistou střídmost na straně výdajů. Mnoho návrhů, o kterých se mluví, jsou totiž až příliš závislé na tom, že se naší ekonomice doposud dařilo.

Tím myslíte návrhy ministryně práce Jany Maláčové?

Nejde o ni. Podstatné ale je, že úspory nepůjde posbírat jinak, než po malých částech. Že bychom dokázali ze dne na den najít způsob, jak snížit o desítky miliard výdaje, to se mi nezdá. Mělo se však začít dřív. Jako příklad uvedu málo efektivní státní správu.

V čase, kdy je nedostatek lidí na trhu práce, je ta správná chvíle k zeštíhlení státní správy. Odcházející lidé by si práci našli v soukromém sektoru, který má nyní schopnost je absorbovat. A s tím se klidně mohlo začít už třeba před dvěma roky, ne až teď, když skoro není zbytí.

Kde jinde je možné ještě ušetřit?

K tomu se mi těžko vyjadřuje. Nemám k tomu propočty, navíc jde o politické opatření. Pokud někdo řekne, že se ve vlacích nebude jezdit s velkými slevami pro seniory, je to už jen a jen politické rozhodnutí. I když zase: hovoříme o jednotkách miliard, nikoli o desítkách. Faktem ale je, že to musí někdo říct a nést za to politické důsledky. Jádrem úspor však musí být snížení provozních výdajů, jak už jsem řekl.

Nabízí se otázka: potřebujeme důchodovou reformu? Podle Jany Maláčové ji nepotřebujeme, protože stávající systém je udržitelný.

Za posledních dvacet let se nám ani jednu důchodovou reformu nepovedlo prosadit. To je signál, že na podobě případné reformy nepanuje žádná politická shoda. Přitom to je nezbytný předpoklad jakékoli reformy. A že ji potřebujeme, na tom dnes většinová shoda spíše je.

Proč?

Protože zhruba do roku 2030 si ekonomika vystačí s tím, co máme nyní uzákoněno. Poté ale půjdou do penze tzv. Husákovy děti, to znamená populační vlna lidí, kteří se narodili v polovině 70. let minulého století. Nastane zlom. A pokud do té doby nenajdeme shodu na nějaké reformě, stát mít prostě na důchody nebude. Ekonomika nebude schopná utáhnout měnící se poměr lidí v postproduktivním a produktivním věku. K takovému závěru dospěla nejen Rozpočtová rada.

Jaké jsou tedy realistické scénáře, které nám pomohou tento demografický trend změnit?

Poslední demografická prognóza ČSÚ z listopadu 2018 ukazuje na jisté zlepšení v demografickém vývoji. Ale pokud jde o scénáře, jsou tři možnosti: zvýšit věk odchodu do důchodu, což je opět politické opatření. Nebo budeme muset snížit náhradový poměr, to znamená, že snížíme podíl mezi průměrným starobním důchodem a průměrnou mzdou. No, anebo budeme muset zvýšit daně a odvody.

A pokud obecně nepanuje příliš silná vůle zvyšovat daně, nezbude nám nic jiného, než zvolit první nebo druhou variantu. Ale jaká to bude, nebo zda půjde o jejich mix, musí rozhodnout politici. Tedy přijmout systémové opatření. A k tomu je potřeba najít shodu významné většiny politických aktérů, ne přetlačit ty, kteří mají jiný názor, jedním nebo dvěma hlasy, jak se stalo před lety.

Pokud bych se ještě na úplný konec vrátil k daňovému systému: kam by podle vás měla Česká republika směřovat? Co je pro soudržnost společnosti a funkčnost její ekonomiky optimální? Tendovat někam k Norsku, anebo by naším vzorem měly být spíše liberální anglosaské země?

Vždycky říkám, že u takových klíčových věcí, jakými jsou daňové systémy, to může klidně být Norsko nebo naopak USA, obrazně řečeno. To podstatné ale je, aby zavládla stabilita. Stabilita v daňovém systému vytváří jasné a transparentní prostředí pro ty, kteří peníze do systému dávají, i pro ty, kteří je z něj čerpají. Problémem jsou naopak neustálé změny.

Předpokladem fungující ekonomiky je stabilita a předvídatelnost. V USA mají nízké daně, mají je ale nízké pořád. Norsko nebo Švédsko mají vysoké daně, ale jsou tam vysoké taky dlouhodobě. Zato u nás je to trochu ode zdi ke zdi. A to je špatně. Možná potřebujeme americký daňový systém, možná severský, což je opět politické rozhodnutí, evidentní ale je, že ekonomika snese oba systémy. Klíčem však je stabilita a předvídatelnost, a nejen v daních.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí 1. dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí 2. dílu

Články odjinud