Atmosféra v EU houstne. Podaří se Merkelové přivést Maďarsko a Polsko k rozumu?

 FOTO: Reuters

Karel Barták

20. 11. 2020 • 18:00
KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Nejvyšší politikové drtivé většiny členských zemí Evropské unie se ve čtvrtek ani nenamáhali polemizovat s premiéry Maďarska, Polska a také nově Slovinska, kteří si postavili hlavu, že budou blokovat budoucí financování Evropské unie, protože nechtějí, aby příjmy ze společného rozpočtu byly podmíněny dodržováním vlády práva u nich doma. Debata na toto téma byla na online summitu tudíž jenom krátká – jako by odrážela většinovou frustraci a podráždění z této dodatečné překážky v době, kdy mají Evropané sužovaní druhou vlnou pandemie koronaviru starostí nad hlavu.

Viktor Orbán, Tadeusz Morawiecki a Janez Janša nemají dnes v Evropské radě moc přátel. Ačkoli se ohánějí evropskými smlouvami a právními argumenty, vnímají ostatní jejich postoje vesměs jako neochotu pěstovat a chránit kontrolní mechanismy vlastní každé fungující demokracii, jako jsou svobodná média, silná občanská společnost či nezávislá justice. A považují za arogantní očekávat, že jim to projde a že jim unie nakonec nabídne nějaký kompromis, který jim umožní utrácet společné peníze a zároveň u sebe doma oklešťovat svobodu a demokracii.

Za všechny citujme slovenského ministra zahraničí Ivana Korčoka, podle něhož je právní stát základem Evropské unie. „Je to to, co nás spojuje. Evropská unie je na prvním místě unií práva,“ komentoval nastalou situaci s tím, že nevidí racionální argument, proč by podmínka dodržování práva pro čerpání dotací měla vadit. „Nevnímám to jako něco, co nás z Bruselu zatěžuje, ale naopak jako něco, co nám pomáhá v domácí agendě.“ Tolik za Visegrád, v této věci chvályhodně nejednotný, když už chybí vyjádření českých politiků, kteří mlčí jako ryby. Pokud jde o západní politiky, velmi jednotné v kritice Budapešti a Varšavy, tak aspoň poetické vyjádření nizozemského premiéra Marka Rutteho: „EU nefunguje tak, že si típnete svůj korona doutník, dáte si doušek a pak čekáte, až vám ostatní naházejí pečené holuby do huby.“

Drama se vyhrotilo na pozadí pandemie, kvůli které se Evropská unie nebývale zmobilizovala – členské státy se v červenci obtížně dohodly, že si společně vypůjčí 750 miliard eur, které si pak ve formě dotací a úvěrů rozdělí podle toho, jak krize postihla jejich ekonomiky. Spolu se sedmiletým rozpočtem leží na stole bezprecedentní suma 1,82 bilionu eur – takže není divu, že je od počátku kladen důraz na řádné hospodaření. Tedy i na to, že jakékoli podvody či zpronevěry budou odhaleny a potrestány, což předpokládá dokonale fungující justici a další kontrolní mechanismy.

Vlády v Maďarsku a Polsku si ale myslí, že eventualita postihu je namířena jen proti nim. Tvrdí, že nemají nic proti ochraně právního státu, který u sebe doma prý dokonale pěstují, ale proti způsobu, jakým má být podmíněnost uplatňována. Orbán i Morawiecki tento týden ovšem sklouzávali rychle k demagogické rétorice, přirovnáváním EU k Sovětskému svazu nebo k poměrům za komunistického režimu. Není divu, že kolem virtuálního kulatého stolu chyběla chuť polemizovat.

Kudy tedy ven z patové situace v okamžiku, kdy Evropa prožívá druhou vlnu nákazy a naléhavě potřebuje slíbenou finanční injekci? Dá se spoléhat na vyjednavačské umění, prestiž a vliv kancléřky Angely Merkelové? Historická odpověď na dopady pandemie měla být vrcholem německého předsednictví v EU a tlak na Polsko i Maďarsko bude nyní obrovský. Jenže Morawiecki i Orbán již řekli tolik, že pro ně nebude snadné ustoupit, už kvůli domácímu veřejnému mínění. Na druhé straně to možná přece jen udělají, pokud si uvědomí, že většina necouvne a že by opravdu mohli o peníze přijít.

Takovému řešení by mohlo napomoci technické „upřesnění“ navrhovaného sankčního mechanismu, jehož spuštění by podle eurokomisaře Johannese Hahna mohlo být koncipováno jen jako „doplněk“ k dalším nástrojům, které má komise k dispozici; bylo by tudíž navrženo jako výjimečné. Memorandum v tomto smyslu by mohlo být použito jako typicky „EU“ pomůcka, která by sice nebyla moc srozumitelná, ale umožnila by kverulantům sklapnout podpatky a neztratit tvář, zatímco princip podmíněnosti by zůstal zachován.

Na opačném konci se nabízejí tvrdá řešení – evropská smlouva umožňuje, aby skupina členských států prováděla společné politiky bez účasti ostatních. Fond obnovy by se tak stal předmětem „zesílené spolupráce“ 25 nebo 24 zemí, zatímco dvě nebo tři by z něho byly vyloučeny, protože nesdílejí podmínky jeho naplňování. Další možností by bylo se na fondu obnovy domluvit bez Poláků a Maďarů, případně Slovinců, docela mimo EU, jako na mezivládním projektu. Obě varianty by ovšem vyžadovaly velkou přípravu a složitý způsob schvalování, tedy značné zdržení, které nikdo nechce, nehledě na neblahé politické dopady.

Všechny zraky se proto nyní upírají na zákulisní vyjednávání na nejvyšší úrovni. Manévrovací prostor je minimální. Spekuluje se třeba o tom, že by se kancléřce Merkelové mohlo povést rozbít maďarsko-polskou jednotu. Tedy se dohodnout s Morawieckim a izolovat Orbána. Nebo najít společnou řeč s oběma, za použití velkého biče a trochy cukru, včetně výše zmíněných postupů. Pro kancléřku to bude jedna z posledních velkých výzev její dlouhé politické kariéry.

Ona sama moc dobře ví, že Evropská unie dosud nedokázala obě země umravnit, ačkoli proti nim formálně už několik let (čtyři proti Polsku, dva proti Maďarsku) vede řízení pro porušování základních hodnot podle článku sedm smlouvy, ze kterého si maďarští a polští politikové ostentativně nic nedělají. Ví také, že navzdory vší kritice nebyl nejsilnější poslanecký klub Evropské lidové strany s to dodnes vyloučit poslance za maďarskou vládní stranu Fidesz. Slova se rozcházejí s činy a politické taktizování přebíjí zásady a principy.

Celá Evropa se tedy bude dívat, zda se kancléřce podaří v nejbližších dnech přivést lídry obou zemí k rozumu a ke kompromisu, odvrátit rozpočtové provizorium od ledna 2021 a otevřít dveře masové finanční pomoci pro všechny, včetně samozřejmě Polska a Maďarska. Pokud se to nestane, bude EU nucena se vrátit k podstatě problému – třeba si vzít příklad z Norska, které už zmrazilo veškerou pomoc Maďarsku a částečně Polsku, kvůli, překvapení, nedostatku demokracie.

SDÍLET