KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Sekyra nejméně 130 miliard. Tak moc v „noci dlouhých dluhů“ pustili populisté žilou veřejným financím, už tak těžce zkoušeným covidovou krizí. Důsledky budou nedozírné. Jednak ekonomické, protože rozpočet se opět propadne do půlbilionového deficitu a navíc se ožebračí obce. A politickým důsledkem je tvrdý úder víře, že ODS je stranou fiskální zodpovědnosti. Proč ji teď vlastně volit?
Na jedné straně rozumím uvažování občanských demokratů, že skočili po možnosti výrazně snížit daně. Petr Fiala se tím svým způsobem stává úspěšnějším než Mirek Topolánek. Ten prosadil rovnou daň, což je vůbec největší berní reforma za třicet let, ale musel ustoupit z původně plánované patnáctiprocentní sazby na faktických cca devatenáct procent. Ono zvýšení má na svědomí koncept superhrubé mzdy, kdy se daní i sociální a zdravotní pojištění, čímž zaměstnanec odvede více než „papírových“ 15%.
Šlo o nápad Miroslava Kalouska, který jako tehdejší ministr financí nechtěl dopustit obří díru v rozpočtu. V ODS tak mohou mít pocit, že to konečně „Kaldovi“ natřeli a že překonali i zlatou éru z doby Mirka Topolánka. Jenomže za jakou cenu?
Za prvé, občanští demokraté nemají žádný vliv na další složky rozpočtu, aby mohli šetřit, nebo peníze vybrat jinde (Topolánek udělal obojí, ministři museli sesekat výdaje a zvedla se DPH, navíc se daně snížily hlavně živnostníkům, což díky větší aktivitě nakonec přineslo státní kase více peněz).
