Jourová: Boj za záchranu životního prostředí je také kulturní a estetická starost

 FOTO: Reuters

Věra Jourová

20. 10. 2020 • 10:07
KOMENTÁŘ VĚRY JOUROVÉ | I to, co je nezbytné, může být krásné. Tento výrok nepochází od nějakého umělce, ale z tiskového prohlášení Evropské komise. Pro některé může být nelehké si představit, že by se tato instituce, pro mnohé symbol byrokratické šedi a odtažitosti, zajímala o krásy tohoto světa. Ale tím to nekončí. Obrací se na architekty, designéry, umělce, digitální experty, vědce a podnikatele s výzvou, aby spojili své síly a nadcházející snahu o záchranu planety učinili nejen technickou, vědeckou a politickou, ale také estetickou a přitažlivou. 

Naše předsedkyně Ursula von der Leyenová si pro tuto iniciativu vybrala jako inspiraci slavnou německou meziválečnou školu architektury a designu Bauhaus, která výrazně ovlivnila uměleckou tvorbu a myšlení nejen v Německu, ale v celé Evropě a obzvlášť v tehdejším Československu. Bauhaus se tehdy stal symbolem kombinace architektury, umění, designu a řemesel do jednoho celku, tzv. Gesamkunstwerk, který pak propojuje efektivní využití budov a vnitřních i vnějších prostor s blahodárným působením na lidské smysly díky souladu a kráse. 

Zde nejde o nic menšího než o boj lidstva za záchranu planety Země, do jehož čela se staví Evropská unie. Legislativně má mít podobu „Zelené dohody“, zahrnující celý vějíř směrnic, nařízení a rozhodnutí, z nichž je nejznámější snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent do roku 2030 a dosažení uhlíkové neutrality o 20 let později. Jenže legislativa, byť podložená vědeckým bádáním, nemusí stačit, aby si lidé projekt oblíbili a přivlastnili. Bude proti němu spousta odporu, často iracionálního. Uvědomujeme si, že vedle výpočtů a statistik musíme zapojit také city a emoce. 

V nedávném poselství o stavu Evropské unie předsedkyně von der Leyenová připomněla, že na škodlivých emisích, které ničí naše ovzduší a způsobují ohřívání planety, se velkou měrou podílejí nedostatečně izolované budovy. Je nabíledni, že domy, ve kterých žijeme a pracujeme, bude třeba předělat, aby neškodily, a ty nové bude třeba stavět tak, aby nijak nepřispívaly ke klimatickým změnám. Ale nejde jen o budovy. Přizpůsobit se budou muset dopravní prostředky, přístroje, jimiž topíme či chladíme, spotřebiče, spousta předmětů, které nás obklopují a zanechávají tak či onak uhlíkovou stopu. 

„Nový Bauhaus,“ jak von der Leyenová svou iniciativu nazvala, je o trvalém zapojení umění a kultury do všech těchto převratných změn. Má to začít přemýšlením a diskusí o tom, co a jak dělat a jak vytvořit hnutí, které bude globálně ovlivňovat všechna rozhodnutí s dopadem na životní prostředí. Ve druhé etapě bude vybráno pět evropských projektů, které budou ideálně spojovat ekologickou udržitelnost s uměním a kulturou, a to jak obecně, tak, a zejména, respektováním místních specifik. Kritérii budou například využití místních přírodních materiálů a hmot, energetická úspornost, digitální inovace, ale také lidský rozměr a estetika. Ve třetí fázi se pak má Nový Bauhaus stát stálou součástí přechodu Evropy a celé planety do zeleného a digitálního věku. 

V praktické rovině prospěje tento dodatečný rozměr inovativním malým a středním podnikům, často citlivějším na umění a estetiku než velké korporace. Uvědomíme-li si, že právě tyto menší podniky jsou převažujícími zaměstnavateli v EU, je nabíledni, že budou vznikat nová pracovní místa, a to v mnohdy v nebývalých oborech, jejichž kombinace donedávna vypadala divně. 

Možná, že tyto vize vypadají poněkud vzletně a nepřirozeně v době, kdy celý svět čelí nečekané hrozbě a potýká se s koronavirovou pandemií, ekonomiky se propadají do červených čísel, státy se zadlužují a lidé se bojí budoucnosti. Jenže právě proto bychom neměli zapomínat na další, neméně důležité výzvy, které pandemie ani nezrušila, ani nezastínila, a které se dostaví v celé své naléhavosti v okamžiku, kdy nákaza odezní.  

Autorka je místopředsedkyní Evropské komise. 

SDÍLET