Sedmadvacet členských států Evropské unie se v pondělí dohodlo, že proti Rusku uplatní další sankce jako reakci na zatčení a uvěznění opozičního politika Alexeje Navalného a za násilí vůči jeho demonstrujícím stoupencům. Postiženo má být několik lidí bezprostředně spojených s těmito událostmi, ovšem nikdo z okolí prezidenta Vladimira Putina nebo z jeho nejdůležitějších spojenců a podporovatelů.
Ministři zahraničí dali zatím „politický souhlas“ s uplatněním přesně cílených sankcí a uložili unijnímu představiteli pro zahraniční politiku Josepu Borrellovi, aby předložil konkrétní návrhy. Borrell pak před novináři uvedl, že na seznamu jmen se pracuje a že bude ministrům postoupen ke schválení písemnou procedurou v nejbližších dnech, takže rozhodnutí by mohlo padnout „nejpozději do týdne“. Ačkoli neprozradil žádná jména, podle informací z diplomatických zdrojů by mělo jít o několik málo činitelů přímo odpovědných za „případ Navalnyj“, například o generálního prokurátora Igora Krasnova či šéfa ruské vězeňské správy Alexandra Kalašnikova. Podle zdrojů citovaných serverem Politico budou „nejméně čtyři“. Postih bude spočívat v tom, že jim bude zakázáno vstupovat na území EU, kde budou také zmrazena jejich konta a další aktiva, pokud nějaká mají.
Nejde tedy o žádný tvrdý zákrok proti kremelskému režimu, spíše jen o „zvhlou petardu“. EU nevyslyšela, aspoň v této fázi, naléhání Navalného spolupracovníků, aby si vzala na mušku proputinovské ruské oligarchy, skutečné pilíře režimu. Na druhé straně se Rusko stalo první zemí, proti které EU uplatnila nový represivní nástroj schválený loni v prosinci, který umožňuje „sedmadvacítce“ postihovat kdekoli na světě osoby odpovědné za „závažné porušování základních lidských práv nebo zapojené do takových činů“, bez složitého přijímání zvláštních pravidel pro každý případ. Jména bude navrhovat šéf evropské diplomacie, takže jakmile bude mechanismus spuštěn, bude snadné seznam postižených doplňovat a prodlužovat. Z tohoto hlediska se dá pondělní rozhodnutí považovat také za první krok, jakousi „dělostřeleckou přípravu“, na kterou by mohly snadno navázat další tresty.
Ještě před měsícem se Evropské unii nedařilo, pokud jde o poměr k Rusku, najít byť nejmenší společnou platformu pro jakýkoli postup vpřed. Krajně nedůvěřivé státy v čele s Polskem a baltskými zeměmi Litvou, Lotyšskem a Estonskem požadovaly nesmiřitelný postoj, kterému další vzdorovaly z různých důvodů – kvůli sympatiím jako Maďarsko, ekonomickým zájmům jako Německo či Kypr, nebo geopolitickým úvahám jako třeba Francie.
Posun paradoxně vyvolala nedávná katastrofální vcesta Josepa Borrella do Moskvy. Šéf evropské diplomacie dostal po návratu pěkně za uši za svůj mizerný výkon tváří v tvář tvrdému a cynickému ruskému ministrovi zahraničí Sergeji Lavrovovi, ale jeho veřejné ponížení bylo vnímáno také jako políček celé unii. V kombinaci s přitvrzením vůči opozici a rychlým zhoršováním lidskoprávní situace v zemi se EU sjednotila, zatím aspoň na omezených sankcích. „Nebýt tohoto ruského chování, možná bychom jednomyslnosti ohledně Navalného nedosáhli,“ připustil Borrell.
Při pondělní debatě se podle diplomatů vytvořily dvě skupiny, z nichž první – Německo, Francie, Itálie, Kypr a další – trvala na postihu lidí bezprostředně odpovědných za zacházení s Navalným a případně za surovosti vůči demonstrantům. Tito ministři údajně argumentovali tím, že pokud se používá výše zmíněný nový nástroj, musí vždy existovat příčinná souvislost mezi postihem a činem, jinak hrozí, že by opatření mohl ex post zrušit Evropský soudní dvůr. Na druhé straně ministři z Polska, Baltských zemí, ale také Nizozemska žádali tvrdší opatření.
Nové protiruské sankce začnou platit do konání řádného zasedání Evropské rady koncem března, které má na pořadu dne „strategické hodnocení“ vztahů Evropské unie s Ruskem. Bude zajisté obtížné do té doby sladit stanoviska těch, kdo si myslí, že se Rusko definitivně vzdaluje demokracii a evropským hodnotám, a těch, kdo nevěří Lavrovovým vyhrůžkám, že Rusko zpřetrhá vztahy s EU, pokud mu bude Západ dál předhazovat demokracii a lidská práva; domnívají se, že pro EU je důležité, aby Rusko zůstalo partnerem, a evropská politika by na to měla brát zřetel. Tato dvě krajní stanoviska nebude snadné slaďovat, ale hodně bude záležet i na dalším chování Kremlu. Pondělní rozhodnutí, jakkoli minimální, má v každém případě hodnotu vzkazu do Moskvy, a to že porušování základních práv a principů nezůstane v EU bez odezvy.
