Ponížený obr: Jak Orbán udělal z lídrů EU statisty a rukojmí

EU se tak ocitla v patové situaci, kdy Maďarsko vzalo zpět své slovo z prosince pod záminkou, že Ukrajina naschvál zdržuje opravu ropovodu Družba, kterým plyne ruská ropa do maďarských rafinérií. Viktor Orbán se tak uchýlil k zatím nejhoršímu vydírání ostatních členských států; jeho umíněnost podněcuje hrozba, že po 16 letech u moci prohraje parlamentní volby 12. dubna. Vyhlásil tak Ukrajinu a Evropskou unii za úhlavní nepřátele Maďarska a na jejich kritice postavil svou předvolební kampaň. Zezadu mu potichu, ale soustavně přizvukuje slovenský premiér Robert Fico, který nastoluje vůči Ukrajině a EU ohledně ruské ropy stejné požadavky.

K průlomu tentokrát nepřispěl ani intenzivní tlak většiny ostatních lídrů. Orbánovi bylo vyčítáno, že nedodržuje zásadu zakotvenou ve Smlouvě o EU, jež ukládá vládám povinnost plnit své vzájemné závazky v dobré víře. Nic naplat. Vpředvečer schůze nepochodil ani předseda Evropské rady António Costa, který Orbána dlouze přesvědčoval po telefonu. Podle maďarských médií přitom není vůbec zřejmé, že by zrovna roztržka s Kyjevem a s Bruselem byla tím rozhodujícím faktorem, který ovlivní výsledek dubnových voleb.

O tom, jak naložit s finanční injekcí pro Ukrajinu, se společně mluvilo asi hodinu a půl, k průlomu však nedošlo ani po dalších hodinách bilaterálních kontaktů. Costa označil podle diplomatů Orbánovo „vyděračské počínání“ za „nepřijatelné“; upozornil, že žádný lídr ještě nikdy „nepřekročil tuto červenou čáru“.

Přitom on spolu s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou provedli na poslední chvíli nepříjemnou otočku, když na ukrajinském prezidentovi Volodymyrovi Zelenském vymohli, aby EU požádal o vyslání expertní skupiny, která by poškození ropovodu Družba zkontrolovala a případně zajistila opravu. EU tak nabízí, že za peníze svých daňových poplatníků bude spravovat ropovod ze sovětských dob, kterým do Evropy stále ještě, čtyři roky po začátku války, proudí ruská ropa. Hlavní zdroj příjmů, z nichž Rusko tuto válku financuje.

Ani tento ponižující manévr nestačil; posílil naopak pocit bezmoci. EU se nechová jako sebevědomý a silný blok o půl miliardě obyvatel, ale působí jako bezmocná veličina klátící se ve větru. Už v prosinci nenašli lídři odvahu se zmocnit ruských aktiv zadržovaných v evropských bankách ve prospěch Ukrajiny. Tentokrát byli usvědčeni z neupřímnosti skoro v přímém přenosu – ještě před týdnem se předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová dušovala, že se řešení „tak jako tak“ najde a že „existuje několik možností“. V jednací síni bruselského paláce Evropa však duněla jen jedna pravda – žádné nejsou, pokud se unie nechce vydat cestou porušování vlastních pravidel.

Není divu, že se evropským politikům nechce do ošemetné akce opravy ruského ropovodu. Musejí se však přizpůsobit – Maďarsko i Slovensko si v rámci EU právoplatně vyjednaly, že mohou ruskou ropu takto odebírat do konce roku 2027. Na pravidlech lpějící EU nemůže než to respektovat, i když leckterý západní politik dnes hořce lituje dlouhé řady po sobě jdoucích ústupků, jimiž si kupovali Orbánův souhlas s tím či oním společným krokem unie. Nebo odložených schůzí, probdělých nocí a zbytečných nervů kvůli tomu či onomu Orbánovu zdržování.

V živé paměti je summit v roce 2024, kdy si Orbán při hlasování o podobné finanční pomoci Ukrajině (tehdy 50 miliard eur) nečekaně „odskočil“ a umožnil tak schválení návrhu. Je na pováženou, pokud se organizace jako EU – s globálními ambicemi – musí uchylovat k takovýmto obezličkám, aby byla schopna pokročit. I ve čtvrtek v Bruselu někteří účastníci zjevně doufali, že se nějaký podobný trik opět povede, Orbán k tomu však nebyl tentokrát ochoten.

Český premiér Andrej Babiš se podle všeho do debaty o půjčce pro Ukrajinu nijak nezapojil. Novinářům řekl, že přijel primárně jednat o ochraně českého průmyslu před emisními povolenkami; k ukrajinské půjčce a maďarské blokaci se nevyjádřil. Česko proslulo tím, že v prosincovém usnesení Evropské rady prosadilo noticku, že na splácení unijního úvěru pro Kyjev se nebude podílet, spolu s Maďarskem a Slovenskem.

Od loňských voleb do Evropského parlamentu se zřetelněji rýsuje nový silný proud v evropské politice, kterým je odklon od liberální demokracie, nechuť k hlubší integraci a sílící národovectví. Orbán stál spolu s českým Andrejem Babišem u zrodu frakce Patrioté pro Evropu, která se hlásí k tomuto populistickému programu a stále úspěšněji spolupracuje s klasickou pravicí v EP, ačkoli se to neděje hladce. Zároveň to zdaleka neznamená, že by všichni „patrioté“ souhlasili s radikálně protiukrajinskými stanovisky maďarského Fideszu a chovali se jako ruská „pátá kolona“.

Tato jistá schizofrenie se odráží také v chování české vlády, jejíž představitelé říkají celý vějíř názorů, od rozhodně prounijních až po drsně protiukrajinské. Babišův kabinet chce hrát evropskou (a potažmo zahraniční) politiku na (nejméně) dvě strany, tedy se hlásit k většinovým stanoviskům převážně západních vlád, zároveň však „to koulet“ také se Slováky a Maďary. Dobrým příkladem je česká nabídka, že zajistíme inspekční misi na poškozeném úseku Družby, případně i jeho opravu.

Většina vlád zemí EU je přesvědčena, že Maďarsko do unie nepatří a mělo být již dávno vytlačeno mimo ni. Jsme zase u toho – členské státy nevymyslely a neschválily způsob, jakým by se to dalo zařídit. Británie si před 10 lety v referendu schválila brexit a posléze odešla. Jenže Orbán nechce, jemu se v EU líbí. Procedura směřující k sankcím v podobě omezení hlasovacího práva v radě EU trvá už osm let a nikam nevede, protože se vždycky najde jedna vláda – dříve polská, dnes slovenská – kdo případný postih, spočívající v odebrání hlasovacích práv v Radě EU, zhatí svým vetem.

Frustrující výsledek bruselského summitu by mohl myšlení v EU posunout. „To, co se dnes stalo, nelze akceptovat,“ prohlásil po skončení německý kancléř Friedrich Merz. „Bude to mít důsledky, které dalece přesáhnou tuto jednu událost.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.