Otrava Navalného zbourala tabu. Takto mění vztahy Evropy s Ruskem

Pavel Havlíček

02. 10. 2020 • 07:00
ANALÝZA PAVLA HAVLÍČKA | Letošní 20. srpen zvedl Západ na nohy. Otrava nejznámějšího ruského opozičníka a kritika Kremlu Alexeje Navalného byla zlomovým okamžikem. Přesto si málokdo v první chvíli dokázal představit, jak moc tento pokus o vraždu (těsně před regionálními a lokálními volbami v Rusku) zahýbe evropskou politikou vůči Moskvě – a ze všeho nejvíc tou německou.

Od roku 2014 je to pro Německo a západní společenství pravděpodobně největší šok. Začátek ruské agrese vůči Ukrajině, sestřelení boeingu MH17, nelegální anexe ukrajinského Krymu… a nyní otrava Alexeje Navalného smrtícími látkami ze skupiny novičok. Způsobí to zásadní proměnu postoje Evropské unie vůči Rusku. 

Pokud byla situace kolem – v mnoha ohledech podobné – otravy Sergeje Skripala a jeho dcery klíčová pro Severoatlantickou alianci a Velká Británie jednala zejména přes tento alianční kanál, otrava Navalného rezonovala o to více v rámci EU. A to zejména proto, že Navalnyj byl po převozu z nemocnice v Omsku na ruské Sibiři přijat do péče na kliniku Charité v metropoli největšího a současně Unii předsedajícího Německa. 

Od příznivců a spojenců Navalného v Evropě to byl skutečně mistrovský tah – politik se ocitl takříkajíc v centru evropské pozornosti a německé úřady postupovaly vůči těm ruským se zřejmým důrazem a asertivitou prakticky od počátku. Nebyl to totiž nikdo jiný, kdo ohlásil, že Navalného otrávil novičok, než německá kancléřka Angela Merkelová. Ta se s nejvýznamnějším ruským opozičníkem později i symbolicky sešla a ukázala tak solidaritu. Sám Navalnyj v prvním rozhovoru pro německý Spiegel prohlásil, že nemá pochybnosti o tom, že za útokem stojí režim Vladimira Putina, potažmo prezident sám. Tím se celá aféra kolem dalšího flagrantního porušení mezinárodního práva a agrese vůči ruské opozici dostala na nejvyšší politickou úroveň.

Po obvyklých fázích mlčení – rétorické lavírovaní – vypouštění nesmyslných výkladů a dezinformací musely ruské úřady na celou záležitost reagovat. Každý další výrok a pokus o zpochybňování západního výkladu ale jen zhoršoval pozici Ruska v očích západních partnerů a evropské společnosti. Nejvíce to bylo patrné právě v případě Německa, které se ocitlo uprostřed celé aféry a muselo na různé varianty tzv. alternativní pravdy reagovat.

Když se vztahy otřásají

Zhoršení bilaterálních vztahů mezi Německem a Ruskem pozorujeme už delší dobu. Po vraždě veterána druhé čečenské války gruzínského původu Zelimchana Changošviliho uprostřed Berlína za bílého dne a celé řady hackerských útoků vůči vrcholným německým politikům a institucím jsme byli v minulých týdnech svědky navršení kritické masy hlasů volajících po razantnějším postupu vůči ruské agresi. Silným motivem této nové rétoriky je zpochybnění stavby ruského plynovodu Nord Stream 2, o kterém se po otravě Navalného začalo v Německu (kde Nord Stream ústí) okamžitě spekulovat. 

V souvislosti s aktuální běloruskou krizí a ruskými zásahy do vnitřních poměrů v zemi se v Německu a celém západním společenství znovu otevřela určitá tabu a – jak uvádí někteří němečtí analytici – nová Ostpolitik praktikovaná současnou německou garniturou je tím prakticky u konce. S ohledem na tyto dvě klíčové události vidíme změnu paradigmatu v německo-ruských a obecně evropsko-ruských vztazích, což bude mít za následek další eskalaci, prohloubení vzájemné nedůvěry a posílení izolace mezi Evropou a Ruskem.

Jakkoli i přes výroky některých klíčových politických hráčů, včetně německého ministra zahraničí Heiko Maase, pravděpodobně zatím nebudeme svědky zastavení dostavby Nord Stream 2, do kterého německá kancléřka investovala příliš mnoho domácího i zahraničního kapitálu, je zajímavé sledovat novou německou energii a vůli k prosazení dodatečných sankcí vůči Rusku a razantnějšímu evropskému postupu vůči tomuto strategickému problému Evropy. 

Tato nová dynamika ve vztazích s Ruskem bude zcela zásadní. Na jednu stranu umožní pomalu odcházející německé kancléřce zanechat dědictví v podobě nového nastavení vztahu EU s Ruskem, k čemuž má teď na čele evropského rozhodovacího procesu mimořádnou příležitost. I když je pravdou, že německé předsednictví od začátku trpí přehnanými očekáváními a přeplněnou agendou v podobě řešení koronavirové pandemie, ekonomické obnovy Evropy, dokončení jednání o Víceletém finančním rámci EU do roku 2027 či brexitu. Na druhou stranu bude klíčové sledovat nástupnictví Merkelové v CDU a nové adepty na křeslo šéfa či šéfky této největší a nejvlivnější německé politické strany uvolněné po rezignaci Annegret Kramp Karrenbauer, mezi nimiž se profilují i kandidáti tvrdě se vymezující proti projektu Nord Stream 2 a další toleranci ruské agrese, například Norbert Röttgen nebo Friedrich Merz.

Nové vztahy s Ruskem

Rozhodujících pro nové nastavení evropských vztahů s Ruskem bude hned několik hledisek: jednak dynamika uvnitř Německa a znatelný nástup Zelených a obecně mladší generace německých politiků kritické k Rusku, ale také úroveň spolupráce mezi Německem a státy Visegrádu. Vloni Němci dali jasně najevo, že s ohledem na evropskou východní politiku chtějí postup se státy V4 více koordinovat, což se podařilo i díky aktivnímu českému předsednictví středoevropské skupině v roce 2019/20.

Významné budou samozřejmě také dvoustranné německo-ruské vztahy, objasnění celého případu Navalnyj – včetně zapojení mezinárodní organizace OPCW – stejně jako výsledek vyjednávání o zřízení komise pro vyšetření otravy, kterou Rusko požaduje. V Německu se intenzivně debatuje o dalším směřování politiky vůči Rusku, včetně nalezení lepší rovnováhy mezi sankcemi a motivacemi pro změnu jeho chování na mezinárodní scéně. 

Posledním významným faktorem bude postoj Francie, která vůči Rusku vedla do velké míry svébytný přístup, ale v poslední době sama couvá a v kontextu otravy Navalného pozastavila pokračování bilaterálních konzultací s Moskvou. Pokud se podaří před klíčovými prezidentskými volbami ve Francii Macronův postoj k Rusku více europeizovat – a vlastně více poněmčit –, bude nové nastavení evropsko-ruských vztahů zřejmě mnohem razantnější.

Nová situace staví před klíčová dilemata také vládu Andreje Babiše, která se v minulých měsících rozhodla zahájit s Ruskem bilaterální konzultace pro řešení vzájemných problémů. Je na místě se ptát, jestli je za nové situace strategické tyto rozhovory zahájit. Česká vláda se rozhodla vyčkávat na další vývoj v Bělorusku a právě ve věci otravy Navalného. Co česká vláda nicméně může udělat už dnes, je vést domácí debatu o našich zájmech, východiscích a prioritách ve vztazích s Ruskem a pokračovat v plnění domácích úkolů ve snaze posílit odolnost tuzemské společnosti vůči vnějším šokům a zásahům do domácích politických a společenských procesů, včetně těch přicházejících z Ruska.

SDÍLET