KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropská unie věnovala většinu svého letošního času a úsilí nalezení společné odpovědi na nebývalý ekonomický propad způsobený pandemií koronaviru. Dohodnutý sedmiletý rozpočet a s ním související fond obnovy představují bezprecedentní ekonomickou injekci v hodnotě 1,8 bilionu eur, která se měla stát také vzpruhou pro evropskou integraci poškozenou odchodem Velké Británie. Pár týdnů před začátkem nového roku, kdy měly teoreticky nové nástroje začít fungovat, je však zablokovaly Maďarsko a Polsko. Dostaly tak EU do krize, která může být hodně nepříjemná.
Od začátku se přitom vědělo, že Poláci a zejména Maďaři mají zásadní výhrady k takzvanému mechanismu podmíněnosti vládou práva, který váže vyplácení milionů z evropské pokladny na dodržování zásad, jako jsou nezávislost justice, a také na nekorupční prostředí a potírání podvodů. Na červencovém summitu se lídři vyhnuli vnitřní konfrontaci jenom tím, že toto ustanovení naformulovali natolik mlhavě, že si je vyložil každý po svém. Když je však postupem času, také pod tlakem Evropského parlamentu a zejména severních členských zemí, předsedající Německo konkretizovalo, tedy zostřilo, postavily se Budapešť a Varšava na zadní.
Unie vede s oběma těmito zeměmi již několik let spor pro nedodržování základních hodnot a principů EU, zatím bezvýsledně. Proto přišla s nápadem provázat respektování právního státu s toky evropských peněz, které jsou v obou případech velmi významné. Očekávalo se, že si polští a maďarští vládci spočítají, kolik je v sázce, a přistoupí na navrženou formulaci, tím spíš, že procedura spuštění zmíněného mechanismu je dosti složitá a vyžaduje souhlas kvalifikované většiny členských zemí. Doufalo se také, že negativní projevy zejména ze strany maďarského premiéra Viktora Orbána jsou pouhým blafováním, určeným hlavně pro domácí spotřebu.
