Polsko s Maďarskem se postavily „na zadní“. EU uvrhly do krize, která může být hodně nepříjemná

Karel Barták

17. 11. 2020 • 11:56
KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Evropská unie věnovala většinu svého letošního času a úsilí nalezení společné odpovědi na nebývalý ekonomický propad způsobený pandemií koronaviru. Dohodnutý sedmiletý rozpočet a s ním související fond obnovy představují bezprecedentní ekonomickou injekci v hodnotě 1,8 bilionu eur, která se měla stát také vzpruhou pro evropskou integraci poškozenou odchodem Velké Británie. Pár týdnů před začátkem nového roku, kdy měly teoreticky nové nástroje začít fungovat, je však zablokovaly Maďarsko a Polsko. Dostaly tak EU do krize, která může být hodně nepříjemná.

Od začátku se přitom vědělo, že Poláci a zejména Maďaři mají zásadní výhrady k takzvanému mechanismu podmíněnosti vládou práva, který váže vyplácení milionů z evropské pokladny na dodržování zásad, jako jsou nezávislost justice, a také na nekorupční prostředí a potírání podvodů. Na červencovém summitu se lídři vyhnuli vnitřní konfrontaci jenom tím, že toto ustanovení naformulovali natolik mlhavě, že si je vyložil každý po svém. Když je však postupem času, také pod tlakem Evropského parlamentu a zejména severních členských zemí, předsedající Německo konkretizovalo, tedy zostřilo, postavily se Budapešť a Varšava na zadní.

Unie vede s oběma těmito zeměmi již několik let spor pro nedodržování základních hodnot a principů EU, zatím bezvýsledně. Proto přišla s nápadem provázat respektování právního státu s toky evropských peněz, které jsou v obou případech velmi významné. Očekávalo se, že si polští a maďarští vládci spočítají, kolik je v sázce, a přistoupí na navrženou formulaci, tím spíš, že procedura spuštění zmíněného mechanismu je dosti složitá a vyžaduje souhlas kvalifikované většiny členských zemí. Doufalo se také, že negativní projevy zejména ze strany maďarského premiéra Viktora Orbána jsou pouhým blafováním, určeným hlavně pro domácí spotřebu.

Ukazuje se však, že maďarský populistický lídr nehodlá připustit cokoli, co by mohlo omezit jeho mocenské počínání, ba začíná fantazírovat. „Pokud přijmeme legislativu navrženou Evropským parlamentem a německým předsednictvím, přeměníme Evropskou unii v Sovětský svaz. Cílem návrhu je vydírat státy na ideologickém základě,“ vyložil svůj pohled na věc. Polský Mateusz Morawiecki byl střízlivější, i on však obvinil zbývajících 25 členů EU z politicky motivovaného návrhu, jehož přijetí „by mohlo vést k posvěcení aplikace dvojího metru, různého zacházení s jednotlivými členskými státy“.

Tyto a další výroky svědčí o tom, že oběma vládám je velmi zatěžko přijmout kritiku a pokusit se odstranit nebo zmírnit nedemokratické počínání, například vůči justici nebo médiím. Pondělnímu hlasování velvyslanců v Bruselu předcházela řada telefonických rozhovorů, v nichž se německá kancléřka Angela Markelová, šéf Evropské rady Charles Michel a další marně pokoušeli Orbána přesvědčit. „Mluvili s ním snad už všichni a všichni dostali stejnou odpověď,“ postěžoval si vysoce postavený zdroj v Radě EU. Pro server Politico upozornil, že velvyslanci České republiky a Slovenska, tedy dalších dvou členů Visegrádské čtyřky, v pondělí žádné výhrady nevznesli.

Někteří pozorovatelé pořád doufají, že Maďarsku a Polsku dojde nevýhodnost jejich odporu a také nezáviděníhodné izolace, do které se samy dostaly, a budou přeci jen ochotny ustupovat. „Nechápu, proč se bojí této podmíněnosti vládou práva,“ nahrával jim německý ministr pro evropské záležitosti Michael Roth. „Vždyť pořád tvrdí, že vládu práva plně respektují. A ten, kdo zásady vlády práva respektuje, se přece nemá čeho bát,“ dodal. Podobný vzkaz formuloval svému spolustraníkovi Orbánovi šéf klubu Evropské lidové strany v EP Manfred Weber: „Pokud dodržujete zásady vlády práva, nemáte se čeho obávat.“ Iratxe García za sociální demokraty v EP uhodila na další strunu: „Blokace rozpočtu EU je nefér vůči všem Evropanům. Poškozuje všechny občany, včetně polských a maďarských“.

Evropská unie nemá v tuto chvíli žádný „plán B“, jak urychleně schválit sedmiletý rozpočet a plán obnovy navzdory odporu obou zemí. Cesta kupředu je v podstatě neviditelná. Jakýkoli ústupek Budapešti a Varšavě narazí na odpor čistých plátců, tedy přinejmenším Nizozemska, Švédska či Finska, a také Evropského parlamentu, kterému velmi záleží na zachování podmíněnosti čerpání peněz dodržováním právního státu.

Situací se dnes zabývají ministři zahraničí členských zemí, a ve čtvrtek se nepochybně objeví na programu online zasedání premiérů a prezidentů, které mělo být původně výlučně zasvěceno koordinaci boje proti pandemii koronaviru. Pokud ani na této úrovni nedojde k posunu, což je z dnešního pohledu pravděpodobné, bude se EU muset uchýlit ke krajním alternativám – například k rozvaze o tom, zda by fond obnovy (750 miliard eur) nemohl být domluven a spuštěn v rámci tzv. zesílené spolupráce, tedy s vynecháním Maďarska a Polska. Taková výhybka by ovšem měla neblahé politické důsledky, nehledě na značné zpoždění rozjezdu nových finančních nástrojů. Smyslem „fondu obnovy“ má přitom být hlavně rychlá a efektivní pomoc ekonomikám členských zemí, aby se co nejlépe zvedly z pandemického útlumu.

SDÍLET