Řešení ožehavých témat se odkládá. Plány evropské sedmadvacítky zhatil koronavirus

Karel Barták

23. 09. 2020 • 11:01
Další hodnotný skalp na vrub covidu, tentokrát zasedání vrcholných politiků Evropské unie. Bruselský summit 27 nejvyšších představitelů členských zemí EU, který se měl konat za jejich fyzické přítomnosti, byl 48 hodin před začátkem odložen. Předseda Evropské rady, belgický politik Charles Michel totiž musel do karantény poté, co koronavirem onemocněl člověk z jeho blízkého okolí. Uvidíme, zda se státníci dokážou sejít za týden, jak Michel optimisticky ohlásil. Za současného hemžení koronaviru napříč Evropou je jisté snad jedině to, že jisté není vůbec nic.

Z programu schůzky přitom mnoho nenasvědčuje tomu, že by se lídři museli nutně scházet in personam; mohou se přece uchýlit k telekonferenci, jako letos už několikrát. Jenže rozpravy na dálku nevedly na této úrovni k ničemu kloudnému. Byly sledem nudných monologů odrážejících často rigidní pozice, bez možnosti uplatnit obvyklé finesy diplomacie směřující k utváření kompromisů, jako jsou bilaterálky, schůzky ve skupinkách, diskrétní nabídky a výměny, či jen „body language“, řeč těla protagonistů. Toto vše a mnoho dalšího bylo úspěšně uplatněno při červencovém maratonu, jehož výsledkem pak byla nečekaná a bezprecedentní dohoda o sedmiletém rozpočtu EU navýšeném o 750 miliard eur na obnovu ekonomiky poničené pandemií. Tentokrát se má pokračovat v rozpracování těchto závěrů. Není divu, že se Michelovi do telemostu nechce.

Na druhé straně ani fyzická přítomnost nemusí být zárukou úspěchu, jak krásně předvedli začátkem týdne ministři zahraničí „sedmadvacítky“. Šestadvacet jich bylo pro schválení celkem citelných sankcí proti Bělorusku, které ostatně slibují už několik týdnů. Marná snaha, protože rozhodnutí zablokoval kyperský ministr – jeho země zajisté podporuje sankce proti Minsku, ale bude formálně pro až poté, co sedmadvacítka odsoudí a potrestá Turecko za protiprávní prospekci a vrtání na mořském dně v kyperských a řeckých vodách.

Učebnicová ukázka praktických důsledků povinné jednomyslnosti ve věcech zahraniční politiky, kterou tvrdě kritizuje Evropská komise, ale mnoho států se jí nehodlá vzdát. Zajisté, v daném případě vypadají šéfové diplomacií, vysoký představitel Josep Borrell a s nimi celá „společná zahraniční politika“ pěkně nejapně. A to jak vůči světu, tak tváří v tvář běloruské občanské společnosti reprezentované Světlanou Tichanovskou, protikandidátkou prezidenta Lukašenka v nedávných zfalšovaných volbách, kterou si pozvali na společnou snídani. Předložila jim seznam lidí, kteří nesou odpovědnost za surové represe proti demonstrujícím v posledních týdnech a měli by se dostat na seznam „nežádoucích“ v EU. A žádala: „Prosím vás, rozhodněte jednotně.“ Odjela nicméně z Bruselu s prázdnýma rukama. Je to další ostuda poté, co ji na popud českého premiéra Andreje Babiše vyšachovala z vrcholného setkání visegrádská čtyřka.

„Sedmadvacítka“ se měla na summitu vrátit k této věci na nejvyšší úrovni, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se kyperské stanovisko mělo změnit, pokud bude EU dál váhat vytáhnout těžké politické zbraně proti Turecku. Hodně citlivá a ošemetná věc. Zakročit proti Ankaře, třeba sankcemi, znamená pustit se do křížku s členem NATO a stále formálně kandidátem na členství v EU, ale hlavně a především se zemí, která na svém území celkem úspěšně zadržuje miliony syrských běženců. Je velmi pravděpodobné, že prezident Erdogan by na evropský trest reagoval tím, že by běžence prostě pustil na řecké ostrovy či po pevnině do Řecka a Bulharska. „Faustovská dohoda,“ kterou s ním EU uzavřela, by přestala platit.

Kypřané toto všechno dobře vědí, ale přesto si troufají sankce proti Lukašenkovu režimu blokovat, aby přitáhli pozornost ke svému problému a donutili evropskou diplomacii něco s Tureckem dělat. Stojí je to hodně z hlediska reputace a sympatií a vystavuje je to obrovskému tlaku. V EU je zvykem rozhodovat konsensem a jen málokdy se postoje tak vyhrotí, že stane jeden proti všem. Svým způsobem je pěkné sledovat, jak maličký milionový Kypr vzdoruje Německu, Francii a dalším a ti s tím nemohou vůbec nic dělat.

Je to ovšem cesta do pekel, pokud EU má hrát do budoucna významnější roli na světové scéně. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová minulý týden naléhavě žádala, aby se aspoň v některých věcech, jako jsou sankce nebo lidská práva, hlasovalo i v zahraniční politice kvalifikovanou většinou. Jinak bude Evropa bezzubá, pomalá, nebude se s ní počítat. Smlouva o EU připouští takovou změnu. Jenže uplatnění příslušného článku vyžaduje jednomyslnost.

Díky Michelově karanténě tak nyní mají členské státy týden navíc, aby buď přesvědčily Kypr, nebo aby dosáhly pokroku při jednání s Tureckem o jeho podmořských rejdech. S prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem mluvil tento týden jak jeho francouzský protějšek Emmanuel Macron, tak německá kancléřka Angela Merkelová. Napětí naopak vyhrotilo pondělní rozhodnutí ministrů zahraničí EU o postihu společností porušujících embargo na dovoz zbraní do Libye, mezi nimiž je na prvním místě turecký dopravce Avrasya Shipping, což se Ankaře vůbec nelíbí.

Na pořadu summitu měly být také stále komplikovanější vztahy EU s Čínou, neutěšený stav jednání o obchodní dohodě s Velkou Británií, informace o slaďování opatření proti pandemii v prostoru EU a zejména částečná paralýza jednotného vnitřního trhu z téhož důvodu. Pro exportně orientované země jako Česko je důležité, aby byly navzdory nákaze respektovány zásady volného pohybu zboží, služeb i kapitálu, když už se po prostoru unie nemohou volně pohybovat lidé.

Ačkoli migrační a azylová politika nejsou na oficiálním programu, diplomaté předpovídají, že se někteří lídři budou chtít příští týden vyslovit k dnešnímu návrhu Evropské komise, který ve zkratce upouští od jakýchkoli povinných kvót pro rozdělování migrantů a nahrazuje je pro státy, jež odmítají uprchlíky přijímat, finančním plněním včetně vracení odmítnutých žadatelů o azyl do zemí jejich původu. Normálně by se tím měli napřed zabývat ministři vnitra, jde ale o tak výbušný problém, že bude možná spontánně posunut na nejvyšší úroveň. Pak by ovšem fyzická přítomnost lídrů byla více než žádoucí.

SDÍLET