Z poradních výborů EU jsou jen zbytečné díry na peníze

Tomáš Zdechovský

11. 01. 2021 • 11:11
KOMENTÁŘ TOMÁŠE ZDECHOVSKÉHO | Čím dál dražší zombie výbory, jejichž stanoviska nikoho nezajímají. Tak by se dal shrnout přínos dvou hlavních poradních výborů EU, které potřebují urychleně reformu. Je proto nutné otevřít debatu o tom, jak se změní EU v příštích letech.

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) je jednou z nejstarších evropských institucí. Vznikl už v roce 1957 a vystupovat má jako hlas organizované občanské společnosti v Evropě, kdy zastupuje 329 členů, které tvoří zástupci zaměstnavatelů, odborů či občanské společnosti ze všech členských zemí. Principiálně podobný je Výbor regionů (VR), jeho členy jsou ale různí komunální či krajští zastupitelé.

Instituce EU jsou povinny požadovat od těchto výborů nezávazná stanoviska k navrhované legislativě, kdy hlavním důvodem je pokus o zamezení rozhodování jen od „bruselského stolu“. Výbory mohou svá stanoviska vydávat i z vlastní iniciativy, pokud to uznají za vhodné. To samozřejmě zní hezky, v posledních letech se však předně EHSV potýká s řadou problémů a nejsem proto první, kdo v rámci prosazování reformy EU mluví o tom, že bychom je prostě měli zrušit a tím ušetřit téměř 250 milionů € ročně!

Šikana zaměstnanců jako špička ledovce

Nedávno byl do čela EHSV na dalších 5 let znovu zvolený Jacek Krawczyk, který je obviněný z psychického obtěžování a v Belgii čelí vyšetřování kvůli šikanování na pracovišti. Znovuzvolení člověka s takto pochybným kreditem zcela pochopitelně vyvolalo na mnoha místech pobouřené reakce – a zdaleka nejen v západních zemích, kde se z funkcí ministra nebo eurokomisaře odstupuje za jednu lež nebo za účast na akci, kde bylo 80 lidí místo v tu dobu povolených jen 50.

Kvůli neřešení tohoto problému jsme v europarlamentu ani EHSV neschválili účetní uzávěrku za rok 2018. EHSV nebyl schopný komunikovat ve věci chyb ani podniknout jakákoliv adekvátní opatření, kvůli čemuž panuje oprávněná obava, že ani dál nebudou schopní správně odvádět zadanou práci. Selhání EHSV při tzv. proceduře discharge je skvrna na pověsti celého výboru a velmi pravděpodobně ovlivní i další jednání o přerozdělování peněz z rozpočtu EU. Celkově je udělení „vysvědčení s nedostatečnými“ jasný signál, že europoslanci mají jeden metr a nebudou tolerovat pochybení ani „dceřiným“ institucím EU.

Svou kauzu i Výbor regionů, za nímž se už 20 let táhne stále nevyřešený případ Roberta McCoye, bývalého interního auditora. Ten čelil šikaně vedení za to, že upozorňoval na podvody a zpronevěry v tomto evropském orgánu. A mám proto obrovskou radost, že se mi aktuálně podařilo s tím konečně v kontrolním výboru pohnout, protože už to celé připomíná americký film Na hromnice o den více, kde je hlavní protagonista chycený do časové smyčky.

Náklady rostou, efektivita výrazně klesá

Problém se šikanou zaměstnanců však představuje jen špičku ledovce. Z mého pohledu tkví hlavní potíž v neustále bobtnajícím rozpočtu obou poradních výborů, a naopak stále nižší a nižší efektivitě jejich činnosti. Počet administrativního personálu u EHSV sice poklesl ze 727 v roce 2013 na loňských 668, naproti tomu ale roční rozpočet této instituce vzrostl z 108 € milionů v roce 2006 na více než 142 milionů € letos, kdy to příští rok může být dokonce 150 milionů € (včetně „mimořádných“ výdajů na modernizaci budovy). A to vše přesto, že počet stanovisek, jejichž vydávání je jedním z hlavních úkolů výboru, klesl ze 193 v roce 2006 na v loňském roce pouhých 127.

Abyste si ty sumy dokázali lépe představit, tak je to mnohem více peněz, než kolik jde ročně na „stěhování cirkusu“. Podle nedávných odhadů by totiž zrušení druhého sídla europarlamentu ve Štrasburku ušetřilo zhruba 114 milionů eur!

O moc lépe si nevede ani Výbor regionů. V posledních dvou letech se jeho rozpočet zvýšil z 96 milionů € na loňských 98,7 milionů €, což by na evropská měřítka nebyl až tak zásadní skok, kdyby za stejné období ale výrazně nepoklesla jeho aktivita ze 78 stanovisek na pouhých 49.

Příliš drazí zaměstnanci a královské diety

Vraťme se ale zpátky jen k EHSV. Oprávněné pochybnosti musí budit i způsoby, jakými bývají štědře odměňováni členové výboru. Za každou schůzku v Bruselu si mohou říct o příspěvek 290 € za den na proplacení ubytování, jídla či dopravy, aniž by potřebovali doklad. Navíc cestovní náklady do Bruselu jsou jim propláceny zvlášť. A to i přesto, že někteří členové EHS žijí v Belgii, většinou Bruselu, kde pracují současně např. jako lobbisté a ubytování proto vůbec nepotřebují.

Podle zjištění EUObserveru estonská zástupkyně odborů Liina Carr obdržela mezi lednem 2015 a květnem 2019 minimálně 46 110 eur v náhradách za 159 setkání výboru v Bruselu. A to i přesto, že žila celou dobu v belgické metropoli. Po tomto odhalení zavedla European Trade Union Confederation (ETUC), pro kterou Carr pracovala, pravidlo, že žádný člen nemůže přijímat odměny od cizího orgánu. Carr pak v květnu 2019 rezignovala na pozici člena EHSV, důvodem prý měl být „tlak práce v ETUC“.

Neméně kontroverzní bylo i to, že členové výboru mohli přinejmenším do konce října během koronavirové krize žádat o příspěvek 290 eur za virtuální schůze! Mínění o této instituci rozhodně nezlepší ani zjištění, že EHSV financuje cesty, které nejsou přímo spjaté s jeho prací na stanoviskům k legislativě. Data z let 2017-19 ukazují, že počet cest do dalších měst v rámci EU narostl z 1524 v roce 2017 na 1701 v loňském roce. Vzrostl i počet cest mimo EU, a to ze 172 v roce 2017 na 225 v roce 2019. 

Problém v personálním obsazení má ale ještě jeden další rozměr. Za zmínku zde stojí postřeh nizozemského europoslance Derka Jana Eppinka, který také několik let pracoval v orgánech Evropské komise. Ten prohlásil, že EHSV slouží v podstatě jen jako odkladiště politiků z celé EU do Bruselu, kam přicházejí rádi, protože se cítí důležití. Někteří z nich jsou tam „uklizeni“ na důchod, čemuž nasvědčuje skutečnost, že 66 z 329 členů výboru je starších 65 let a průměrný věk členů je 55 let.

Dle slov nizozemského kolegy se zde jen členové potkávají, pořádají debaty a mají hezké večeře. On si ani nedokáže vybavit moment, kdy by měli reálný vliv na rozhodování. Řekl, že za jeho působení v komisi byly názory výboru nadhozeny jen párkrát, a to pouze jako vtip v diskusích, že by se mělo hovořit i o jejich stanovisku. Mám za to, že poslední zmíněný výrok svědčí velmi výmluvně o tom, jak je tento výbor vnímaný v ostatních důležitých institucích.

Výbory se staly zbytečnými

Není proto divu, že se objevují silné pochybnosti o celkové užitečnosti EHSV. Ostrá kritika zazněla od Henriho Malosse, který byl v letech 2013-15 dokonce sám předsedou výboru. Podle jeho slov byly názory výboru od 60. do 80. let minulého století užitečné a byly brány v úvahu. Mnohé se ale od té doby změnilo.

Zároveň totiž u institucí došlo k výraznému posunu a Evropský parlament má nyní větší moc a dosah na občanskou společnost. Komise je taky aktivnější a před navržením legislativy ji konzultuje při veřejných konzultacích a s dalšími zainteresovanými osobami. Názory EHSV tak ztratily svoji důležitost a v praxi jsou jen zřídkakdy jakkoliv reflektovány.

Problémem výboru je dle Malosse také neochota reformovat se, protože lidé zpochybňují smysl změn se slovy, že dělají jen to, co se po nich žádá, ne více, ne méně. A to samé lze vztáhnout i na Výbor regionů. Studie z roku 2015 tvrdí, že „to, co navrhují už zmíněný Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor, je těžko průchozí, protože jejich názory se často ani nečtou“.

Výše zmíněná tvrzení mohu jen potvrdit. Ze své vlastní zkušenosti vím velmi dobře, že se jen absolutní minimum kolegů nyní zajímá o názor Evropského hospodářského a sociálního výboru či Výboru regionů. Jejich dopady na rozhodování evropských institucí se tak blíží nule. Předně EHSV je tak vyloženě jen zombie výbor, který už dávno ztratil svůj smysl, ačkoliv stále existuje. Vlastně už jen proto, že se zapomnělo na jejich zrušení. Proto nyní hodlám dělat maximum, abych toto napravil!

Autor je europoslanec za KDU-ČSL a  koordinátorem ve výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT).

SDÍLET