Přelomový summit ke splnění klimatických cílů: Co bude klíčové pro úspěch v Katovicích? | info.cz

Články odjinud

Přelomový summit ke splnění klimatických cílů: Co bude klíčové pro úspěch v Katovicích?

Pařížská dohoda o ochraně klimatu podepsaná před třemi lety byla označována za „historický obrat“ v úsilí o omezení globálního oteplování, signatářské země se však v naplňování ambiciózních cílů drží zpátky. Novým impulsem pro to, aby se tehdejší sliby proměnily v činy, má být 24. konference OSN, která odstartovala včera a příštích 14 dnů bude probíhat v polských Katovicích. Hlavní úkol zástupců víc než 190 zemí světa je jasný – přijmout pravidla, která umožní úplnou realizaci cílů stanovených v klimatické dohodě z roku 2015.

„Bez Katovic není Paříž,“ tvrdí náměstek polského ministra životního prostředí Michal Kurtyka, který konferenci COP24 předsedá. Jeho slova dostatečně vystihují, o co v polských Katovicích v následujících dvou týdnech půjde. Pařížská klimatická dohoda totiž sice stanovila ušlechtilé cíle, mezinárodní společenství je však k naplňování narýsovaného plánu zatím na míle vzdálené.

Dohodou podepsanou v Paříži se představitelé zemí z celého světa sice zavázali usilovat o udržení globálního oteplování pod rozdílem 1,5 stupně Celsia v porovnání s dobou před průmyslovou revolucí, růst teplot však už dosáhnul hranice jednoho stupně a aktuální národní cíle týkající se emisí skleníkových plynů by podle expertů zastavily oteplování planety až na hodnotě tří stupňů.

Hlavním bodem jednání v Katovicích tak má být takzvaná pařížská příručka, která má definovat to, jak budou vlády dokládat výši emisí skleníkových plynů a snahy o jejich snížení. Řeč má dojít ale také na možné zvyšování národních cílů pro snižování emisí po roce 2020 a finanční podpoře pro chudé země, které ve snaze dohnat vyspělé státy vypouštějí velké objemy oxidu uhličitého.

„Samotná pařížská dohoda bez konkrétních akcí na národní úrovni je prostě jen papír,“ varuje šéfka vyjednávacího týmu Elina Bardramová. Na papíře totiž plány vpadají mnohem jednodušeji, než je pak jejich následná realizace, píše bruselský server Politico a nabízí výčet faktorů, které budou pro úspěch konference COP24 klíčové.

Infografika: Sucho

Naléhavost problému

K nutnosti začít jednat vyzvala začátkem srpna zpráva Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC), která upozornila, že cíle pařížské dohody lze v tuto chvíli naplnit pouze rychlými a dalekosáhlými změnami ve všech oblastech společnosti – ať už jde o kroky lidí a firem v energetice, průmyslu, stavebnictví nebo dopravy.  

Zpráva se odkazuje na výzkum devadesáti vědců, podle kterých se s ohledem na současnou politiku zemí světa zvýší teplota v porovnání s předindustriální dobou o další dva stupně. Vědci zároveň upozorňují, že už oteplení o 1,5 stupně by mělo závažné následky pro plentu, oteplení o dva stupně by ale mohlo být v mnoha oblastech katastrofální – vedlo by to k zániku korálových útesů, větší počet lidí by byl postižen zvyšováním hladiny moří a další stovky milionů obyvatel planety by byly nově vystaveny smrtícím vlnám vedra.

Právě k takovému černému scénáři ale planeta nyní směřuje – minulý týden vydaná výroční zpráva Environmentálního programu OSN uvádí, že emise skleníkových plynů v roce 2017 opět vzrostly a pokud se státy budou držet současných cílů, planeta by se mohla oteplit až o 3,2 stupně Celsia. Pokud tak státy chtějí dosáhnout ambiciózního cíle oteplování o 1,5 stupně, musely by své úsilí pětinásobně zvýšit.

Rozdělení Evropy

Evropská unie jede do Katovic s vlastní, velmi ambiciózní vizí. Tu minulou středu nastínila Evropská komise, podle které by Evropská unie měla být do roku 2050 klimaticky neutrální. To znamená, že množství oxidu uhličitého vypuštěného do ovzduší člověkem nepřevýší množství, které z atmosféry sám odčerpá, nebo které z ní zmizí přírodními procesy. Docílit by toho bylo možné odstraněním stovek miliard tun oxidu uhličitého z atmosféry například pomocí opětovného zalesňování. 

Země EU jsou však v pohledu na strategický plán Komise rozdělené. Podporu jí vyjádřily země, mezi které patří Francie, Nizozemsko, Švédsko, Finsko, Dánsko, Lucembursko, Portugalsko, Slovinsko, Itálie a Španělsko. Ostatní se však ambicióznějším cílům zdráhají podepsat.

„Nemyslím si, že by bylo užitečné, aby EU tento závazek neustále zvyšovala,“ vysvětluje podle serveru Politico jeden z vysoce postavených unijních diplomatů. „Dává to falešný dojem ostatním, že je situace pod kontrolou, a to není,“ dodává.

Ekonomický tlak

Vlády evropských zemí prodávají nutnost prosazení cílů pro ochranu klimatu jen stěží. Důkazem jsou aktuální masivní protesty ve Francii, které jsou reakcí na plánované zvýšení cen paliva. Stejně jako prezident Emmanuel Maron se nedočkala pochopení ani španělská vláda, která navrhla zakázat prodej benzínových a naftových automobilů po roce 2040 a narazila tak na tuhý odpor automobilového průmyslu.

Podobná situace je ale také v Německu – zemi, která je považována za evropského lídra klimatické politiky – a k přijímání tvrdších pravidel pro boj s klimatickými změnami se staví rezervovaně také Polsko, které má obavy z dopadů na ekonomiku a pracovní místa.

Bohatí vs. chudí

Pohled na klimatickou politiku rozděluje nejen státy Evropské unie, ale také bohaté a chudé země světa a jinak tomu nebude ani v Katovicích. Důvodem neshod se stal systém sledující dodržování stanovených cílů, který prosazují bohaté státy, ale také otázka finančních prostředků.

INFOGRAFIKA: Palmový olej

Rozvojové země totiž požadují, aby bylo předem jasné, kolik od bohatých zemí na boj se změnami klimatu dostanou. Ty už v minulosti přislíbily, že na financování klimatických opaření do roku 2020 uvolní 100 miliard dolarů, stanovit konkrétní závazky se ale zdráhají. Chudé země tak mají strach, že bohatší partneři začnou ze závazků ustupovat. Na obou stranách se tak podle diplomatických zdrojů postupně vytrácí důvěra.

Evropská unie navíc požaduje, aby byla odpovědnost za financování ochrany klimatu rozšířena i na rozvíjející se země, jako je Čína a další státy skupiny G20. Právě jejich podíl na znečišťování ovzduší se každým rokem zvyšuje, to ale tyto země odmítají s tím, že v minulém století se na změnu klimatu podepsaly právě bohaté rozvinuté země.

Nedostatečný leadership

Dohodnout se na klimatických pravidlech bylo pro země světa mnoho let téměř nepřekonatelným úkolem – hrstka zemí v čele se Spojenými státy se totiž odmítla připojit k celosvětovému úsilí s odůvodněním, že rozvojové země jako Čína nejsou vázány stejnými standardy jako bohaté země, i když se na produkci CO2výrazně podílí.

Průlom pak přineslo společné ujednání mezi tehdejším americkým prezidentem Barackem Obamou a jeho čínským protějškem Si Ťin-pchingem o snížení emisí skleníkových plynů, která otevřela cestu k pařížské klimatické dohodě podepsané v roce 2015. Od té se ale Obamův nástupce Donald Trump rozhodl krátce po příchodu do Bílého domu ustoupit, Spojené státy se tak opět ocitly mimo hlavní proud.

Boj proti klimatickým změnám tak nemá kdo vést – Spojené státy se stáhly, Evropa je rozdělená a Čína je v této oblasti zatím nováčkem. „Američané jsou přirozeným vůdcem, Evropa je příliš rozhádaná a Čína na to není připravená,“ tvrdí zvláštní představitelka generálního tajemníka OSN Rachel Kyteová. Zároveň ale dodává, že bez Číny se situace nikam nepohne.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud