Summit EU ukázal, že francouzsko-německý motor se zakuckává. Pro Česko je to dobře | info.cz

Články odjinud

Summit EU ukázal, že francouzsko-německý motor se zakuckává. Pro Česko je to dobře

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Summit Evropské unie, který proběhl ve čtvrtek v rumunském Sibiu, měl být velkým restartem evropské sedmadvacítky po brexitu. Vystoupení Británie se ovšem nekoná a nekoná se tak ani velký restart, přestože jednání špiček členských států ukazují, že by k němu nedošlo ani v případě brexitu. Závěrečné prohlášení státníků připomíná deklaraci ze summitu v Bratislavě v roce 2016, kde byl rovněž avizován velký restart, který se nekonal. Nemusí to být ovšem nutně špatně, minimálně pro menší členské státy, jakým je i Česko.

Zatímco jsme si ještě před několika málo měsíci mohli přečíst, že vztahy Německa a Francie se značně prohlubují s ohledem na bilaterální smlouvu uzavřenou v Cáchách, po Sibiu se zdá, že opak je pravdou. Jednání v Rumunsku ukazují na zásadní rozpory, které má německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron. Ten možná nejaktuálnější se týká výběru nového šéfa Evropské komise, k němuž bude muset dojít po nadcházejících volbách do Evropského parlamentu.

Dosud to vypadalo, že jméno nástupce Jeana-Clauda Junckera vzejde z takzvaných spitzenkandidátů, tedy z lídrů jednotlivých celoevropských stran. To se ale momentálně zdá jako velmi naivní představa. Problém je, že nikdo ze spitzenkandidátů, kteří by náročný post zvládli, není Francouz. Největší šance mají německý lidovec Max Weber a nizozemský socialista Frans Timmermans. Macronovo hnutí ovšem během summitu oznámilo, že nebude spolupracovat s nikým, kdo bude trvat na výběru šéfa Evropské komise podle šancí jednotlivých spitzenkandidátů.

Němcům se Macronův postup nelíbí, ale velmi dobře si uvědomují, že by možný nový šéf komise mohl mít problém se získáním důvěry v Evropském parlamentu, jehož složení se po volbách zřejmě výrazně promění – čeká se, že proevropská hnutí a strany spíše oslabí než cokoliv jiného.

V Sibiu se rovněž ukázalo, že pozice německé kancléřky Angely Merkelové je tak slabá, že není schopna Macronovi efektivně čelit. Je to přitom on, kdo se reálně nachází v mnohem horší pozici a doma bojuje s nepříjemnými problémy.

Celé Evropě by tak velmi prospěl brzký odchod Merkelové a nástup pravděpodobné nové kancléřky Annegret Krampové-Karrenbauerové (AKK), jejíž názory se zdají být více ukotvené v realitě, než je tomu u Macrona a koneckonců i u Merkelové. Byla to právě AKK, kdo před časem Macronovi napsal, že Evropa rozhodně nepotřebuje více Evropské unie, nýbrž je žádoucí méně bruselských elit.

Pro Česko by byl takový vývoj pozitivní, protože odmítá nápady federalistů, kteří už dávají najevo svoje zklamání ze závěrů summitu v Sibiu. Všichni máme v paměti velmi bolestivé schvalování Lisabonské smlouvy, které bez jakýchkoliv pochyb oslabilo pozici menších členských států EU. Pozice AKK je tak pro Česko z tohoto pohledu výhodnější než pozice Macronova.

Na rozpory ukazuje i neschopnost nalezení společného postoje ke klimatické změně. Němci jsou si velmi dobře vědomi, že jejich přechod na obnovitelné zdroje skřípe a dost možná směřuje ke kolapsu. Této situace se snaží využít právě Francie, která na summitu spolu s dalšími sedmi zeměmi předložila prohlášení, které vyzývá EU, aby se do roku 2050 stala ekonomikou s nulovými emisemi oxidu uhličitého. Francouzi a země podepsané pod prohlášením se nacházejí v úplně jiné situaci než zbytek unijních ekonomik. Jde především o státy, které mají historicky vysoký podíl obnovitelných či jaderných zdrojů na výrobě energie. Jejich snažení o likvidaci emisí oxidu uhličitého tak bude méně bolestivé, než je tomu u zbytku členských států.

Z českého pohledu tak summit v Sibiu dopadl poměrně dobře. Žádný pokrok v reformě Evropské unie může být výhodnější než shoda na zběsilé reformě, která by ve výsledku vedla k oslabení pozice celé země. Česku nahrávají i spory ohledně reakce na klimatickou změnu. Vzhledem ke struktuře českého průmyslu by překotná snaha o snížení emisí mohla mít pro celou ekonomiku výrazně negativní dopad, protože nelze očekávat, že by současná vláda napřela snahu k podpoře ekologických inovací. Je to pohled možná příliš pragmatický, ale přesně takový třeba chyběl ve chvíli, kdy unie jednala o zpřísnění emisních cílů pro automobilky.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud