Vůdce stávky z 68 Cohn-Bendit: Mladí jsou dnes pesimističtí. My jsme strach z budoucnosti neměli | info.cz

Články odjinud

Vůdce stávky z 68 Cohn-Bendit: Mladí jsou dnes pesimističtí. My jsme strach z budoucnosti neměli

Francouzsko-německý politik Daniel Cohn-Bendit patřil v roce 1968 ke studentským vůdcům květnových nepokojů v Paříži. Napětí ve společnosti podle něj existuje i dnes, jednoduché paralely ale nefungují. „Nemůžete o padesát let později všechno porovnávat. Mnoho mladých lidí cítí úzkost, protože netuší, jaká bude jejich budoucnost. To je realita. Někteří mají tendenci revoltovat, jiní ne. Nemyslím si, že nyní jdeme směrem, kterým jsme šli před padesáti lety,“ popisuje politik v rozhovoru pro INFO.CZ. „Problém Evropy je ten, že vám mnoho lidí řekne, že jsou proevropští. Jenže pokud jde o Němce, tak všechno musí jít „německou cestou, v případě Francouzů francouzskou a tak dále. Ne, Evropská unie není německá, francouzská ani česká. Pokud tohle nechcete, tak jste svobodná země a v EU nemusíte být,“ komentuje současnou situaci v Evropě.

Co se týče smýšlení o Evropské unii, patříte k federalistům. Aktuálně také podporuje myšlenku tzv. celoevropských kandidátek, na nichž by si mohli lidé vybírat europoslance napříč Evropou. Proč by to podle vás mělo být dobré?

Problém evropských voleb je ten, že se jedná vlastně o dvacet osm národních voleb. Odehrávají se tedy národní diskuse o Evropě. A ty jsou jiné v Česku, Německu nebo Francii. Odcházející britští europoslanci po sobě nyní zanechají volná křesla, takže se tu otevírá prostor. Měli bychom jednu kandidátku pro celou Evropu, takže i celoevropskou debatu. Spitzenkandidáti pak budou mít jasnou podporu veřejnosti a mohou za ní hovořit (Tzv. Spitzenkandidáti jsou novou formou výběru předsedy Evropské komise, který byl poprvé využit ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014. Evropské politické strany už v předstihu před volbami nominovaly kandidáty na post předsedy. Systém má zajistit větší personifikaci kampaně a tím i její atraktivitu. - pozn. red.).

Myslím, že to je demokratický krok vpřed. Konzervativci v Evropském parlamentu tuto myšlenku odmítají, protože trvají na stranických dohodách. Bojí se veřejné debaty. Není totiž pravda, že by se rušilo nějaké národní propojení. Stále byste měli i dvanáct europoslanců za Česko a tak dále.

Vůči tomu ale zaznívá důležitý protiargument. Účast u voleb do Evropského parlamentu je dlouhodobě nízká, u lidí nejsou příliš oblíbené. Hrozilo by tedy, že by na celoevropské kandidátce mohli „poznat“ a vybrat politiky populistického typu jako Nigel Farage nebo Marine Le Penová. Toho se nebojíte?

To je samé možná, možná. Ale nemůžete přece říct, že neumožníte demokracii, protože se jí bojíte. To není žádný argument. Myslím, že kdybych byl já kandidátem v Česku, tak bych získal hodně bodů.

Kdo je Daniel Cohn-Bendit?
Daniel Cohn-Bendit je francouzsko-německý politik. Byl jedním ze studentských vůdců květnových nepokojů v Paříži v roce 1968. Do Evropského parlamentu byl zvolen za Francii i Německo. Spolupředsedal skupině Evropských Zelených v Evropském parlamentu.
Jste si tím jistý?

Ano, protože potřebujete lidi, kteří jsou připraveni bránit Evropu a evropský projekt. A případně měnit to, co nefunguje. Nebojte se pravicových populistů. Můžeme vyhrát demokratický boj. Stejně jako se to povedlo Emmanuelu Macronovi proti Marine Le Penové (v prezidentských volbách v roce 2017 – pozn.red.). Všichni říkali, že když si dá evropské téma do kampaně, tak prohraje. Ale on vyhrál.

Podporujete ho i dál?

Podporuji jeho evropskou politiku. Na národní úrovni by se dalo diskutovat. Hádám se s ním, argumentuji mu, kritizuji ho...

Macron se snaží i dál udržovat obraz proevropského prezidenta. Některé jeho návrhy ale jasně cílí na zájmy Francie, například případ tzv. vysílaných pracovníků.

C´est la vie.

Středoevropské státy ale proti legislativě protestují. Nemůže to jen dál prohlubovat rozpory?

Může. Ale vysílaní pracovníci jsou pro Německo nebo Francii problém. Jestli máte vy v Česku, Polsku nebo Maďarsku jiný postoj, tak musíte diskutovat. Na tom funguje celá Evropská unie. Abyste mohli kompromisu dosáhnout, tak ale potřebuje mít jasnou pozici. A pak řeknete: jak to tedy uděláme? Když ale budeme tvrdit, že pouze český nebo francouzský postoj je správný, tak se nikam nedostaneme.

Problém Evropy je ten, že vám mnoho lidí řekne, že jsou proevropští. Jenže pokud jde o Němce, tak všechno musí jít „německou cestou, v případě Francouzů francouzskou a tak dále. Ne, Evropská unie není německá, francouzská ani česká. Pokud tohle nechcete, tak jste svobodná země a v EU nemusíte být. Prostě nemůžete říct, že vy v Česku rozhodnete, jaká EU bude.

V roce 2008 jste se v Praze sešel s prezidentem Václavem Klausem, provokativně jste mu přinesl vlajku EU. Sledujete českou politiku i dnes?

Miloše Zemana jsem jednou potkal, ale příliš ho neznám. Problematické je na něm ale pro mě to, že je Putinovým fanouškem. Ruský prezident je nebezpečím pro Evropu. Nerozumím tomu, že nevidíte, co dělá na Krymu nebo v Sýrii. Pro mě nad tím visí velký otazník.

A premiéra v demisi Andreje Babiše znáte?

Toho jsem nepotkal. U něj nevím, jestli on sám ví, co chce.

Myslíte si, že je dnes potřeba zaujímat vyhraněné postoje?

Je to jednoduché. Když vidíte globalizovaný svět, tak je vám jasné, že potřebujeme Evropu se svým vlastním projektem. Když ho neposílíme, tak za nás bude za dvacet nebo třicet let rozhodovat Čína, Rusko nebo Spojené státy. A já chci mít vlastní volbu. To nemohou dělat samotné národní státy. Jsou v globalizovaném světě příliš slabé. Potřebujeme Evropu, která nás bude chránit.

Nacionalismus je podle vás jednou z hlavních otázek dneška?

V Evropě máme otázku nacionalismu, autoritářského smýšlení, rasismu a také antisemitismu. To jsou hlavní problémy dnešní EU.

Francie v současnosti prožívá několik větších stávek. Dá se situace nějak porovnat s rokem 1968?

Myslím, že dnešní situace je úplně jiná. Stávkující železničáři jsou malá skupina, jen jsou schopni zablokovat zemi. Neprobíhají velké revolty na všech univerzitách. Na některých ano, ale nejsou tak rozsáhlé. A nemyslím si, že se protesty budou dál šířit. Nenacházíme se v předvečer generální stávky v Evropě. Jestli k ní zítra dojde, tak jsem se mýlil. Ale to, co dnes vidím, jsou normální protesty, které jsou součástí života společnosti. Je to způsob, kterým se lidé snaží dosáhnout svých cílů. S rokem 1968 to ale nemá nic společného. To byl úplně jiný svět.

Ani u mladých lidí necítíte napětí?

Napětí tu je, ale je jiné. Nemůžete o padesát let později všechno porovnávat. Mnoho mladých lidí cítí úzkost, protože netuší, jaká bude jejich budoucnost. To je realita. Někteří mají tendenci revoltovat, jiní ne. Nemyslím si, že nyní jdeme směrem, kterým jsme šli před padesáti lety. To je prostě můj názor z toho, co vím nyní na konci dubna (rozhovor se uskutečnil 28.4.2018 – pozn.red.).

Během revolučního roku 1968 jste poskytl rozhovor filozofu a spisovateli Jean Paul Sartrovi. V něm jste říkal, že i boj za jeden určitý cíl může přerůst ve větší povstání.

Nemluvil jsem o globálním povstání. Sartre se mě zeptal na revoluci. A já mu řekl, že doby revolucí, jako byla třeba ta v Rusku, už jsou pryč. Můžete mít permanentní revoltu, která může změnit povahu moci. Ale jedná se o trvající konflikt, který může nebo nemusí pokračovat dál. Rozhovor jsem mu dal někdy v květnu na začátku stávky. V té chvíli samozřejmě nevíte, jak daleko to bude celé pokračovat. To nemohl vědět nikdo.

Podle vás je dnešní společnost pesimističtější. Proč si to myslíte?

Především mladí jsou pesimističtí, protože mají obavy o svou budoucnost. Je mnoho věcí, u kterých nevíme, jak skončí: klimatická změna, ekologické katastrofy, AIDS... Kvůli mnoha problémům se mladí ptají na to, jaká bude jejich budoucnost. V šedesátých letech jsme tento strach neprožívali. Ať už to tak bylo dobře, nebo špatně.

Souhlasil byste tedy s tím, že jejich obavy jsou oprávněné?

Souhlasím s tím, že mnoho lidí má obavy. Politici mají přicházet s myšlenkami, jak z toho vyjít ven. EU by měla být možnost, jak tento strach překonat.

Co tedy může udělat v krátkodobém horizontu?

Měli bychom rozvíjet myšlenky, jak nově přistupovat k problémům evropských zemí. Například když chcete lepší dopravu v Česku, tak musíte vědět, jaké evropské investice vám mohou pomoci. Pokud se chcete posunout na lepší stupeň vzdělávání, tak co může být uděláno a tak dále.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud