Agenti československé věděckotechnické rozvědky byli hned od jejího založení v roce 1955 velmi aktivní. Poměrně rychle vybudovali širokou síť spolupracovníků a pronikli do řady sledovaných objektů „úhlavního nepřítele“ – USA a NATO. Pokud jde o Severoatlantickou alianci, VTR „soutěžila“ s vojenskou rozvědkou. V tomto souboji měla v letech 1958 až 1963 jeden trumf. Ve Spolkové republice Německo řídila špičkového agenta, který tnačně ulehčil vývoj řady specializovaných leteckých zařízení a přístrojů.
Německá společnost Weserflug (Weser-Flugzeugbau GmbH), specializovaná na výrobu letadel, byla za války licenčním výrobcem řady stíhaček a bombardérů. Po válce byla výroba letadel v Německu zakázaná, ale s vypuknutím studené války byla zase obnovena.
Společnost získala velkou zakázkou na demontáž, generální opravy a údržbu 558 amerických proudových letounů Republic F/RF-84F Thunderstreak/Thunderflash pro německé letectvo.
První tři letouny dorazily počátkem listopadu 1956 a v březnu 1957 vzlétl první opravený F-84F. Počátkem roku 1957 vzniklo i vývojové oddělení, které splňovalo požadavky na konstrukci moderních letounů. Na jeho základě byl vyvinut a zkonstruován Transall C-160 a ve spolupráci s americkou firmou Sikorsky také jeřábový vrtulník WF-S 64.
V roce 1957 bylo v Lemwerderu založeno oddělení pro vývoj a konstrukci letounů. V polovině roku 1958 zakoupilo německé letectvo z amerických zásob 65 cvičných letounů Lockheed T-33, které byly v Lemwerderu dovybaveny podle nejnovějších standardů.
Souběžně s těmito dvěma podpůrnými úkoly byly v únoru 1959 zahájeny práce na údržbě a generálních opravách dopravních letounů Noratlas 2501 ve výzbroji Luftwaffe. V roce 1961 byla společnost sloučena se společností Vereinigte Flugtechnische Werke.
Přibližně v tom samém čase se v roce 1956 z Dněpropetrovského metalurgického institutu do Prahy vrací čerstvý absolvent, inženýr Jaroslav Souček. Jako jeden z mnohých členů komunistické strany, i on dostal příležitost vystudovat vysokou školu v SSSR. Po návratu se zapojil do budování ministerstva vnitra a nastoupil v hodnosti nadporučíka k I. správě MV na 11. odbor k vědeckotechnické rozvědce (VTR).
Rozvědka působila v SRN až do navázaní oficiálních diplomatických styků v roce 1974 pod krytím obchodních zastoupení. Souček byl brzy vyslán v legalizaci obchodního delegáta PZO Ferromet do nově budovaného českoslovenkého obchodního zastoupení ve Frankfurtu nad Mohanem. Zde působil v letech 1958–1962.
V červnu 1958 mladý referent Jaroslav Souček „Slavíček“ získal ke spolupráci Günthera Wurmehla, pětatřicetiletého technického pracovníka společnosti Weserflug, který byl údajně vedoucím inženýrem pro montáž amerických tryskových letadel. Rozvědka na něj zaevidovala svazek s krycím jménem König a Souček za akci obdržel odměnu 500 Kč.
Agenta Königa řídila VTR přes svého dalšího tajného spolupracovníka Donela, kterým byl západoněmecký obchodník s embargem Franz Dünwald. Ten měl rovněž dobré kontakty i s východoněmeckou rozvědkou HVA, ale Wurmehla přivedl k československé VTR. „König ví, že spolupracuje s čsl. rozvědkou. O spolupráci s námi se vyjádřil v tom smyslu, že něco podobného podniká jedině proto, že potřebuje peníze… Jako další podmínku pro spolupráci si klade, že jej nebudeme nutit do věcí, které nemůže opatřit.“
Československá strana si Wurmehla prověřila prostřednictvím vlastního leteckého odborníka a tak se přesdvědčila, že neblafuje. Agenta ani nestihla řádně zaúkolovat, k získání infraradaru a „k novým přístrojům dle sovětských požadavků a na leteckou výzbroj“, a Wurmehl už s vidinou peněz stihl doručit podrobnou dokumentaci k přístrojům a radiokompasu AN/ARN-6, AN/ARC-33 a AN/ARC-34. Dál slíbil, „že postupně přinese popis výzbroje všech proudových letadel americké výroby, které zná“.
V podniku, kde Wurmehl pracoval, probíhaly opravy vojenských letadel NATO. „Tím získá König přístup k výkresům a informacím o všech těchto letadlech,“ komentovala pražská centrála a ve spolupráci s KGB viděla perspektivu i v získání různých palubních přístrojů, respektive takticko-technických dat letadel F-102A, F-104, F-96 případně scháma celé továrny.
Spolupráce se vyvíjela dobře a v listopadu 1959 náčelník VTR odboru Václav Viták „Vronský" uvedl, že „tři z předaných materiálů byly zvlášť cenné a byl o nich informován soudruh ministr.“
Wurmehl však nebyl agent dle chuti VTR, neboť většinu úkolů plnil zdlouhavě, nepřesně, potažmo vůbec neplnil. „König ve snaze docílit co nejčastější odměny nepracuje cílevědomě a dává na co přijde,“ konstatoval v hlášení Vronský a centrála měla obavu z jeho dekonspirace. První manželka se s ním rozvedla, když jej přistihla s milenkou. Velmi rád se pohyboval v lepší společnosti, potrpěl si na dobré oblečení a rád flirtoval se ženami. Dle československé rozvědky měl sklony „k rozmařilému a nákladnému životu. Utrácí a libuje si ve společnosti lehkých žen. Tím se může stát nápadným, poněvadž jeho služební příjem na to nemůže stačit … Materiály získává dosti neopatrně, hovoří do telefonu o jejich fotografování, odměny utrácí nebo za ně kupuje věci, na něž by mu normálně plat nestačil. Pod vlivem alkoholu a vychloubačnosti pravděpodobně mluví víc, než je rozumné.“
Praha se obávala, že agent svým chováním spolupráci vyzradí a dál uváděla, že „König je úžasný lhář, který bleskově dovede vymyslet takovou bajku, že mu to každý uvěří… Pro peníze udělá všechno a těch má stále nedostatek… Na druhé straně je až bláznivě odvážný, ničeho se nebojí, je schopen udělat všechno, hlavně když mu to něco vynese.“
I přes uvedené nedostatky centrála chování agenta tolerovala, protože nikoho obdobného neměla a rovněž díky tomu stoupala prestiž I. správy MV v očích Moskvy. Většina získaných informací přesahovala rámec ČSSR, a proto automaticky končila v rukách KGB, která tyto informace hodnotila velmi pozitivně.
Za získané materiály písemně děkoval samotný předseda KGB a člen politbyra ÚV KSSS Alexandr Nikolajevič Šelepin. Sověti vybrané informace k haváriím amerických letadel v SRN využili pro řadu aktivních opatření. Většina technických dokumentů byla hodnocena kladně a komunistický blok získal pro své účely významnou sbírku dokumentů (viz box na konci článku). Podle odhadu odborníků se cena předaných dokumentů a přístrojů pohybovala kolem 55 milionů Kčs.
Agent König ne vždy předával kompletní dokumentaci, ale i přesto jej rozvědky ČSSR a SSSR měly za spolehlivého a jeho přínos za nenahraditelný. Franz Dünwald Wurmehlovi pomáhal s fotografováním, respektive převozem materiálů do Východního Berlína. Rozvědka je oba pravidelně prověřovala a nezjistila žádné signály „o spolupráci s nepřítelem“.
V srpnu 1961 došlo ke zhoršení mezinárodní situace a Východ vztýčil Berlínskou zeď.
Centrála opatřila Wurmehlovi československý diplomatický pas se kterým mohl jezdit do Východního Berlína na schůzky. Do konce roku 1961 mu Praha vyplatila 53 200 Kčs a následně vyřadila Dünwalda z akce a převzala řízení.
Wurmehl podepsal VTR slib o spolupráci a obdržel školení a šifrovací bločky. Spolupráce probíhala až do roku 1963 a do té doby uskutečnila VTR s agentem celkem 33 schůzek. Pak centrála spolupráci náhle ukončila. Důvodem nebyly jen kritizované poznatky v přímé spolupráci a chování agenta, ale především akce východoněmecké STASI a „zatčení osob orgány NDR, které spolupracovaly s BND (spolková tajná služba – pozn. redakce) a rozvědkou USA a kterým byla zároveň známa spolupráce Königa s námi.“
