Tání permafrostu dokazuje, že tento ledový příkrov není ve skutečnosti „věčný“, jak napovídá jeho název. Dlouhé tisícovky let v něm zůstávají zakonzervovány fragmenty živočichů z pradávných dob, ale jen vzácně se podaří objevit dokonale zachovalé tělo, a v tomhle případě snad i poprvé v historii tělo psovité šelmy.
V permafrostu sibiřských oblastí na Dálném východě se skrývají vzácné, mrazem a ledem zakonzervované poklady – doklady života dávných dob. Třeba perfektně zachované kly srstnatých mamutů, které tu pomocí krumpáčů a proudů vody z hadic hledají „lovci slonoviny“. Ta je totiž dle současných mezinárodních úmluv tz. „etická“, neboť nepochází
z lovu živých zvířat, a lze s ní tedy i obchodovat.
Díky této, v Rusku ovšem ilegální činnosti, ale hlavně díky legální činnosti paleontologů, kteří jim jdou v patách, se podařilo objevit nejen pozůstatky pravěkých srstnatých mamutů, ale také srstnatých nosorožců, stepních bizonů, koní a dalších, dnes již vyhynulých druhů zvířat. A nedávno se tímto způsobem vylouplo před zraky společné rusko-švédské paleontologické expedice z kusu zmrzlého bahna na břehu řeky Indigirka v severovýchodním Jakutsku také tohle tělo prehistorického štěňátka. I když jiné zprávy hovoří o tom, že je objevili „místní lidé“, tedy hledači mamutích klů, kteří ho pak vědcům přinesli ukázat.
Ale ať již je to jakkoli – pomocí radiokarbonové metody bylo posléze jeho stáří určeno na +/- 18 tisíc let, pomocí anatomických znaků se určila přibližná doba úmrtí v cca dvou měsících věku, a pak nastoupila analýza jeho DNA. Která sice jednoznačně prokázala, že jde o samečka, ale je dosud naprosto nejistá v tom, jestli je to vlk, nebo pes. Nebo spojovací článek mezi vlkem a psem, nebo dokonce tzv. protoperros, tedy prapředek vlků i psů. Na to si prý podle švédských paleontologů budeme muset ještě několiklet počkat.
Téměř jisté nicméně je, že tohle štěně s dokonale zachovalým chrupem, ale také čumákem, srstí a dokonce i vousky, muselo kdysi kdysi spadnout a následně umrznout v nějaké ‚přirozené pasti‘ – hluboké díře ve sněhu, kde je neměli šanci vypátrat a sežrat mrchožrouti.
