V dobách studené války se ze Západu nesmělo vyvážet strategické zboží do komunistických zemí východní Evropy. Kontrola exportu sloužila na jedné straně jako nástroj zadržování a obrany svobodného světa vůči hrozbám a ambicím autoritářských režimů a na druhé straně byla systematicky porušována. Pro Západ měla zásadní význam k udržení kvalitativní převahy v oblasti vojenských technologií nad kvantitativní převahou Sovětského svazu. Po zvolení Ronalda Reagana prezidentem USA v roce 1981 byla zavedena přísná regulace vývozu, aby se zabránilo dalším únikům a nedovoleným přenosům technologií na Východ. S každým zesílením opatření proti komunistickému bloku se socialistické ekonomiky stávaly více závislé na průmyslové špionáži. Jak si potřebnou technologii obstarávalo komunistické Československo, o tom pojednává další díl seriálu Zloději vědeckých tajemství.
Americká CIA hlásila, že prakticky každý sovětský výzkumný projekt – koncem 70. let to bylo přes 4 000 projektů ročně, začátkem 80. let přes 5 000 projektů – měl z jejich vynálezů a zařízení prospěch. Američané měli tyto státem řízené programy dobře zmapované a ani v době po nástupu Gorbačova nic nenasvědčovalo tomu, že Východ přestane masivně krást západní duševní vlastnictví. Asimilace technologií byla tak obsáhlá, že USA a spojenci paradoxně dotovali vojenský růst SSSR a jeho satelitů.
Proti embargu se komunistickým zemím dařil relativně úspěšný transfer důležitého segmentu zařízení a vynálezů. Pozice československé vědeckotechnické špionáže byla v rámci východního bloku velmi dobrá a úspěšně se jí dařilo plnit i požadavky pro SSSR.
Ministr vnitra Vratislav Vajnar v té době uvedl, že „sílí snahy imperialistických kruhů v čele se Spojenými státy americkými o provádění politiky embarga v oblasti poskytování vědecko–technických informací do socialistických států. Úměrně tomu je nutno zefektivnit využití všech utajovaných vědecko–technických informací získaných operativními způsoby z kapitalistických států v národním hospodářství ČSSR a dalších socialistických zemí.“
Chronické ekonomické problémy a zaostávání Československa za vyspělým svobodným světem byly markantní nejen ve vývoji a výrobě produktů každodenní potřeby, ale zcela zásadní byla tato závislost na technologiích dvojího využití určených pro zbrojní průmysl.
Československý komunistický režim proto v oficiálním slovníku pro obcházení embarga používal eufemismus „zvláštní dovoz“. Pro jeho krytí byla zákonem č. 114/1983 zřízena Státní komise pro vědecko-technický a investiční rozvoj (SK VTRI) jako ústřední orgán státní správy ČSSR. Nahradila dosavadní federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj.
Tento útvar kopíroval sovětskou komisi. Ta byla zřízena v květnu 1955 jako Státní výbor Rady ministrů SSSR pro novou techniku (Gostěchnika) a později se název ustálil jako Státní výbor pro vědu a techniku (GKNT – Gosudarstvennyj Komitet SSSR po Nauke i Technike). Komise byla hlavním odběratelem zpravodajských informací z oblasti vědy a techniky. Byla využívána pro krytí rozvědky KGB a GRU a sloužila státnímu programu pro získávání západních zařízení a dokumentů.
Situace v ČSSR byla analogická, a i proto byl prvním šéfem komise v letech 1983–1988 bývalý letitý federální ministr vnitra Jaromír Obzina, zároveň v pozici místopředsedy vlády. Mezi hlavní metody státní komise patřila práce s širokým aktivem vědců, vynálezců, inženýrů, technických pracovníků a vysoce kvalifikovaných dělníků. Tuzemská komise obdobně jako komise v SSSR poskytovala krytí pro rezidenturu vědecko-technické rozvědky I. správy SNB (VTR). Podléhaly jí rovněž úřady pro vynálezy, patenty a normalizaci.
