A teď si představte, že byste měli hospodu. Jejich význam v současné krizi hrubě podceňujeme

 FOTO: Profimedia

Michal Půr

13. 10. 2020 • 10:18
Určitě jste to taky slyšeli: Restaurace si zaslouží krach, je jich moc, číšníci kradou a podobně. Všechna tato prohlášení vycházejí z chybné představy, že každá hospoda vypadá jako turistická past v centru Prahy a všude „blbě vaří“. To ale vůbec neodpovídá realitě. Hospody, restaurace a bary už dávno nejsou jen místa, kam jdete na jídlo, pokecat s kamarády a uhasit žízeň. V některých místech představují pilíř ekonomiky, americký magazín The Atlantic dokonce v loňském roce označil restaurace za nové továrny. V Česku na tom nejsme jinak.

Přestože minimálně poslední dvě vlády po restauratérech šlapou a zahrnují je nesmyslnou buzerací, jde o byznys, který citelně roste. Zatímco před 10 lety bylo v Česku zhruba 10 tisíc restaurací, dnes je jich dvakrát tolik. Jejich role v ekonomice je zjednodušeně řečeno dvakrát důležitější než v minulé dekádě a zaměstnávají zhruba čtvrt milionu lidí. Počet pracovních míst v restauračním byznysu rostl samozřejmě stejně rychle jako počet restaurací.

Dojem (nutno říct, že i dojem Babišovy vlády), že tento segment můžeme prostě obětovat, vychází z představy, že žijeme v zemi, kterou táhne průmysl. Na to rovnou zapomeňte. Pokud si to myslíte, žijete v bludu. Jak už napsal třeba šéf Forbesu Petr Šimůnek, služby se na celkovém HDP Česka podílí 60 procenty a tolik preferovaný průmysl pouhými 30 procenty. Dostali jsme se do situace, kdy nám vládnou jedinci, pro něž ekonomika automaticky představuje fabriku, a podle toho se ke službám chovají.

Je tady i další pomýlená představa, že nepoctivci zkrachují a že je to dobře. Ve skutečnosti je to přesně naopak: Nepoctivci nezkrachují, protože jejich podniky často fungují jen jako pračka peněz nejrůznějších východoevropských mafiánů. Jim je v podstatě jedno, že restaurace nejede. Znamená to pro ně, že pár měsíců nemůžou prát peníze, ale nájem a zaměstnanci se dají zaplatit v hotovosti, když se nikdo nedívá.

Kdo tedy zkrachuje? Samozřejmě ti poctiví, což ostatně vidíme právě teď v Praze. Dočasné ukončení provozu už oznámila třeba pražská restaurace Bellevue, která je skvělá a dlouhé roky ji provozuje restaurační matador Sanjiv Suri. Prozatím zavírá i Vinograf na Malé straně. Seznam podniků, které končí, je dlouhý a mohli bychom takhle pokračovat ještě hodně dlouho, přičemž se samozřejmě nezavírá jen v Praze.

Paradoxem je, že restaurace se v uplynulých letech ukázaly jako velmi odolný byznys. Zatímco řadu segmentů ekonomiky zlikvidoval či totálně změnil internet, restaurace rostly a dokázaly ještě něco vytěžit z nástupu rozvážkových služeb. Každý, kdo někdy prošel restaurací jako zaměstnanec či brigádník, vám jistě potvrdí, že to je byznys, který je brutální a také brutálně efektivní, vydrží v něm jen ti nejsilnější. Představuje zkrátka ostrůvek ryzího kapitalismu. A takových míst je sakra málo. Obzvláště v případě, kdy vám vládně dotační baron. Pokud můžete, pomozte jim!

SDÍLET