Britský políček Huawei a bipolární svět 5G technologií

HalfPageAd-1

Erik Siegl

17. 07. 2020 • 07:00
KOMENTÁŘ ERIKA SIEGLA | Britská vláda tento týden zakázala účast čínské společnosti Huawei na budování své sítě 5G a operátorům stanovila rok 2027 jako termín pro úplné odstranění stávajících komponent této firmy. Jedná se o (další) obrat vlády Borise Johnsona, navíc poměrně překvapivý a mající širší souvislosti.

Mobile-rectangle-3

Britský obrat naznačuje, že v americko-čínské „studené válce“ o technologickou dominanci je stále obtížnější najít a udržet kompromisy, a to i pro státy větší a technologicky vyspělejší než Česko. Britská vláda stavěla svou původní pozici, že lze skloubit bezpečnost 5G a spolupráci s čínskou firmou, na předpokladu expertů, podle kterých bylo řešením rozlišení na „jádrové“ a rádiové komponenty, jenž může dodávat kdokoliv. Huawei tak mohla v Británii doposud aspirovat na dodání až 35 procent „nekritických“ součástí sítě 5G. 

Nyní se britská vláda opět odvolává na rady svých expertů a zmiňuje také dopad amerických sankcí vůči Huawei, které zakazují vývoz (a tedy využití) amerických komponent a softwaru a učiní technologie asijské firmy výlučně čínské. Za změnou rozhodnutí jsou každopádně nejen odborné argumenty, ale především silné tlaky USA a zhoršené vnímání Číny v samotné Británii.

Jak známo, americká administrativa vede boj s Čínou o dominanci na trhu technologií, které se pravděpodobně stanou železem a uhlím 21. století. Své nejbližší anglofonní a evropské spojence se proto snaží přimět k bojkotu asijských dodavatelů skrze argumenty o ochraně bezpečnostní infrastruktury a zpravodajské spolupráce. Aktuálně také připravuje legislativu, která zakáže používání čínských technologií nejen vládním úřadům jako doposud, ale i kontraktorům pro ně pracujícím.

Trumpova administrativa takto cílí nejen na Huawei, ale i na další firmy jako je ZTE a chce je vytlačit z trhu. Každopádně to nelze vnímat jen jako posedlost současného prezidenta. Už Obamova administrativa označila v roce 2012 Huawei za „národní bezpečnostní hrozbu“ a Trump i jeho vyzyvatel pro podzimní volby Joe Biden se dnes předbíhají ve vzájemných obviněních, kdo z nich nedokáže účinně čelit tlaku Číny. 

USA dosud tlačily na Brity zejména skrze vyjednávání o nové a „výhodnější“ dohodě o volném obchodu, kterou zastánci brexitu argumentovali jako jedním ze zásadních přínosů odchodu z Evropské unie. Poslední měsíce navíc posunuly pohled na Čínu i v samotné Británii. Nový bezpečnostní zákon a oklešťování lidských práv a samosprávy v bývalé britské kolonii Hong-Kongu proti duchu společné dohody z roku 1997 či manipulace informací kolem šíření covid-19 a celková geopolitická asertivita dále posilují názor, že Číně nelze věřit a představuje hrozbu. 

Nové britské vládní doporučení nezahrnuje existující telekomunikační infrastrukturu mimo sítě 5G a nezachází tak daleko jako Američané. Vláda odhaduje, že náhrada existujících komponent Huawei si vyžádá dodatečné náklady v řádu přibližně dvou miliard liber a zdrží budování sítě o dva roky, i když obdobné odhady britské vlády nebývají v poslední době zrovna přesné. 

Na vysoce koncentrovaném trhu 5G technologií, kde působí kromě Huawei pouze dva tři další velcí hráči, se každé podobné rozhodnutí může projevit ve zdržení rozvoje a v růstu nákladů. Akcie konkurenčních firem Nokia a Ericsson stouply v posledních týdnech v očekávání rozhodnutí britské vlády.

Co z toho vyplývá pro naší českou debatu? Názorový obrat Johnsonovy vlády o 180 stupňů během pouhého půl roku ukazuje, že i technologicky vyspělejší a (expertně-zpravodajsky) silnější země než Česko složitě manévruje ve stupňující se americko-čínské „studené válce“. Podle čeho se v ní orientovat a kde určit hranici mezi legitimním bezpečnostním rizikem z Číny a konkurenčně-velmocenským soupeřením o dominanci nejen v technologiích a inovacích? Do debaty kolem Huawei se samozřejmě promítají silné lobbistické tlaky a také různorodé pohledy na vše, co souvisí s Čínou jako takovou. 

Na současném britském rozhodnutí stojí rovněž za pozornost, že labouristická opozice jej přijala pozitivně a bez obvyklé kritiky. Pouze si „rýpla“ do vlády za nekonzistentnost její politiky vůči Číně. Česko každopádně potřebuje nejen silnou a nezávislou expertízu Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost, ale zejména a právě co nejširší konsenzus napříč politickým spektrem, jaký podobné strategické rozhodnutí na desetiletí dopředu bezesporu zaslouží.

I české rozhodnutí nakonec bude více či méně politické a mělo by platit dlouhodobě, nikoliv jen do příchodu příští vlády. Ať už bude jakékoli, politici jej musí srozumitelně, transparentně a zcela důvěryhodně veřejně obhájit. Dopadne totiž na naši bezpečnost i peněženku.

SDÍLET

Billboard-bottom-1