KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Nechme už stranou příčiny, proč premiér nenasadil do klání o Hrad vlastního kandidáta. Třeba se mu opravdu nepodařilo nikoho přemluvit, či to pro něj nebyla až tak velká priorita. Podívejme se ale na důsledky této předčasné kapitulace. Ty nejsou pro vládu vůbec dobré, v krajním případě mohou být špatné pro celou Českou republiku. Rozdělují totiž demokraty a otevírají vrátka populistům.
Petr Fiala vládne jen díky tomu, že se mu podařilo sjednotit konzervativní strany do jednoho bloku. Což je velký úspěch ODS, KDU-ČSL a TOP 09 i jeho osobní. Jenomže co funguje v poměrném systému, je v tom většinovém právě opačně. Systém „tři strany, tři kandidáti“ koalici SPOLU neposiluje, ale oslabuje a tříští její hlasy. Přitom už si ověřila, že umí i rozdílné voliče sjednotit pod jednu střechu, když se dohodne a nabídne jim pouze jedno jméno. Díky tomu získala dvacet senátorských křesel ze sedmadvaceti.
Takřka všude, kde šly ODS, KDU-ČSL a TOP 09 do boje o horní komoru společně, tak uspěly. Naopak tam, kde demokraté tříštili síly, zbytečně skončili mezi poraženými, jako v Karlových Varech a v Kroměříži, kde rovněž mohli zvítězit. Tak funguje většinový systém, respektive jeho první kolo. Zde doslova platí, že „méně je více“. Když rozdělíte nějakých 45 % hlasů na třetiny, nemusí se vám do toho druhého probojovat ani jeden z vašich favoritů. A přesně tohle teoreticky hrozí i u prezidentské volby.
Samozřejmě, vládní tábor je velkým favoritem, Andrej Babiš je coby možný prezident zřejmě ze hry a Josef Středula se do ní zatím ani pořádně nedostal. Ale tuto šanci by „Pětka“ proměnila v jistotu, kdyby nasadila jen jedno jméno, popřípadě kdyby se jednotlivé strany napevno dohodly, že v druhém kole podpoří toho ze dvojice za SPOLU a PirSTAN, kdo do něj postoupí. Takto je vše daleko složitější, do rovnice vstupují další faktory a ve finále se mohou Petr Fiala a spol. docela klepat, kdo usedne na Hradě.
