GLOSA VOJTĚCHA KRISTENA | Na to, jak tiché a stojaté jsou většinou vody tuzemského mediálního byznysu, byla přestřelka mezi televizí Prima a O2 TV hlasitá až příliš. Na první pohled nevinná pře o možnost přetáčení reklamy totiž nečekaně vyvrcholila půlnočními tiskovými sděleními, nakvašenými ranními vyjádřeními, obviněními z vydírání a následnými, ještě vyhrocenějšími, tiskovými zprávami. Válečná sekera mezi oběma domy je zjevně vykopaná a prakticky vzato bude mít celá záležitost nejspíš soudní dohru. Na pozadí celého příběhu se totiž hraje jak o stovky milionů korun, tak o strategické zájmy, které se naplno projeví až v dalších letech.
Podstata sporu mezi oběma mediálními domy je na první pohled nudná a týká se především odlišného pohledu na férovou cenu za možnost přetáčet reklamu u odloženého sledování. Zatímco O2 TV chtěla tuto funkcionalitu pro své diváky zachovat na stávající úrovni, Prima za ni žádala peníze navíc. O kolik peněz si Prima řekla, zase takovou roli nehraje; pozoruhodné je snad jen to, že obě strany prezentují zcela rozdílný údaj, ergo jedna z nich veřejnosti lže.
Přeskakování reklamy je pochopitelně divácky velmi vděčná funkce, má však kvůli ní smysl trhat dlouholetá obchodní pouta? Jak je vidět, obě firmy si spočítaly, že ano. Logika je přibližně následující: internetové sledování televize v Česku roste stále rychleji – po terestrice jde už o druhý nejoblíbenější způsob sledování TV, který se navíc za posledních pět let zvýšil pětinásobně. Zároveň s tím však roste i objem reklamy, kterou si diváci nepřehrají, ale rovnou ji přeskočí – a Primě tím protékají peníze doslova skrze prsty. Podle televizní stanice nižší stovky milionů korun. Při pohledu na tuto sumu už PR řež, která se v posledních dnech odehrála mezi PR odděleními obou zmíněných firem, dává o něco větší smysl a není vyloučené, že současné přestřelky v médiích jsou stále ještě vyhroceným pokračováním cenového vyjednávání.
