Dění v Radě ČT věrně odráží poměry ve sněmovně. Rezignací předsedy to zdaleka nekončí

Vratislav Dostál

18. 11. 2020 • 16:00
KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Středeční rezignace předsedy Rady ČT Reného Kühna a místopředsedy Jaroslava Dědiče není nic nečekaného. Především jde ale o další v řadě posunů, které jsou v logice a řádu věcí v tom smyslu, že odráží poměry a většinu v dolní komoře. Vcelku realisticky lze přitom odhadovat, že to zdaleka nekončí. Nová většina v Radě ČT ovládne svými lidmi Dozorčí komisi a logicky ze svého středu vybere také předsedu a dalšího místopředsedu. Následně lze čekat tu skrytou, jindy otevřenější válku s generálním ředitelem ČT.

Hned na úvod bych rád zdůraznil, že tady nejde o Petra Dvořáka, nýbrž o televizi veřejné služby. O její kvalitu a sílu. A nechávám k úvaze každého čtenáře, do jaké míry jde jednotlivým aktérům o totéž, a do jaké míry jsou hnáni něčím jiným. Třeba osobní mstou. Ono se to všechno stejně časem ukáže. V každém případě platí, že středou a rezignací předsedy ČT Reného Kühna a místopředsedy Jaroslava Dědiče, oba shodou okolností patří mezi služebně nejstarší a nejzkušenější členy Rady ČT, nic nového nezačalo.

Naopak: to, že položili své funkce, je v řádu a logice běhu věcí. Na rozličných hlasováních lze totiž doložit, že se v Radě ČT po jarní volbě šesti nových radních postupně zformovala nová většina, jež je zase odrazem poměrů v dolní komoře, která Radu ČT volí. Jádro této nové většiny tvoří Pavel Matocha, Hana Lipovská nebo Vladimír Karmazín. Dědič a Kühn do ní nepatří. Vše vyvrcholilo minulý týden, kdy byla odvolána Dozorčí komise. Kühn byl o manévru informován necelé dvě hodiny před veřejným jednáním Rady ČT, Dědič, který byl tehdy z jednání omluven, se to dozvěděl až ex post.

Jinak řečeno: oba, ač patřili do vedení Rady ČT, nevěděli, co její většina chystá. Byli postaveni před hotovou věc. Pokud jde o Dědiče, ani to ne. A ponechme nyní stranou diskusi na téma, zda se tak stalo s oporou v zákoně (stálá komise Senátu pro sdělovací prostředky se dopracovala k závěru, že odvolání Dozorčí komise ČT neproběhlo v souladu se zákonem), případně v pravou chvíli, tedy zda se Rada ČT v čase, kdy bude schvalovat Dlouhodobé plány České televize a její rozpočet na příští rok, může bez Dozorčí komise obejít.

Zrovna tak se v danou chvíli netřeba vracet k absurdní situaci, která v Radě ČT vznikla kvůli pozemkům pod ostravským televizním studiem. Původně radní totiž odůvodňovali odvolání Dozorčí komise tím, že právě ve věci těchto pozemků, které v danou chvíli České televizi nepatří a na které má do čtvrtka 19. listopadu předkupní práva, Dozorčí komise selhala. Ta totiž původně kývla na to, aby ČT pozemky koupila, nyní se ukazuje, že jde o transfer, ke kterému management ČT vůbec nepotřebuje souhlas Rady ČT, a tedy ani doporučení Dozorčí komise.

To hlavní je jinde: pokud ve sněmovně tajná hlasování, jakým je také volba radních České televize, ovládá většina složená z poslanců hnutí ANO a KSČM, které doplňuje buď sociální demokracie v tom lepším, a SPD (případně Trikolóra) v tom horším případě, musí se to zákonitě dříve nebo později projevit také na situaci v Radě ČT. A přesně to se už nějaký čas děje. Minulý týden se nově zformovaná většina rozhodla odvolat Dozorčí komisi, nyní ji čeká tuto komisi doplnit. A bude nepochybně zajímavé sledovat, koho a proč do ní navolí.

Nezapomínejme, členové Dozorčí komise mohou s vědomím generálního ředitele nahlížet do všech účetních dokladů, účetních záznamů a dalších písemností České televize. Mají, jednoduše řečeno, přístup ke všemu, co se týká hospodaření České televize. Složení Dozorčí komise je tedy zásadní, její součástí by měli být výhradně osobnosti, o jejichž integritě a kompetenci nejsou sebemenší pochybnosti. Vůbec nejotřesnější by bylo, pokud by se v ní ocitli lidé, kteří by se například neštítili vynášet interní informace zásadního charakteru spřáteleným novinářům, případně politikům.

Stát se to nemusí. Zatím se nová většina, kterou tvoří Daniel Váňa, Pavel Matocha, Jiří Šlégr, Jiří Kratochvíl, Vladimír Karmazín, Maxmilián Kašparů, Hana Lipovská, Lubomír „Xaver“ Veselý, Roman Bradáč a Pavel Kysilka, ohání tím, že chce prostě lépe a kvalitněji kontrolovat hospodaření České televize. Z jednotlivých jednání Rady ČT zároveň plyne, že se někteří z nich pouštějí do akcí, které nelze označit jinak než za neodůvodněnou šikanu managementu, případně některých redaktorů České televize. Vyloženě kvůli prkotinám. V zásadě to ale nepřekvapí.

Stačí si připomenout, jak o ČT hovoří Andrej Babiš, Vojtěch Filip a Tomio Okamura. Anebo Miloš Zeman. I v tomto ohledu zkrátka nově zformovaná většina Rady ČT postupuje tak, aby vyšla vstříc poptávce většiny ve sněmovně. Počítat ale musí s tím, že se budou poté, co se stalo minulý a tento týden, dostávat pod bedlivý drobnohled angažované i širší veřejnosti. A ještě jednou: tady nejde o Petra Dvořáka, je to boj o lepší a kvalitnější televizi veřejné služby. Jak mi před nějakým časem citoval slova Jaroslava Faltýnka z hnutí ANO jeden nejmenovaný poslanec: „Když nemůžeš nějakou instituci ovládnout, tak ji musíš aspoň roz*rdat.“

SDÍLET