KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Středeční rezignace předsedy Rady ČT Reného Kühna a místopředsedy Jaroslava Dědiče není nic nečekaného. Především jde ale o další v řadě posunů, které jsou v logice a řádu věcí v tom smyslu, že odráží poměry a většinu v dolní komoře. Vcelku realisticky lze přitom odhadovat, že to zdaleka nekončí. Nová většina v Radě ČT ovládne svými lidmi Dozorčí komisi a logicky ze svého středu vybere také předsedu a dalšího místopředsedu. Následně lze čekat tu skrytou, jindy otevřenější válku s generálním ředitelem ČT.
Hned na úvod bych rád zdůraznil, že tady nejde o Petra Dvořáka, nýbrž o televizi veřejné služby. O její kvalitu a sílu. A nechávám k úvaze každého čtenáře, do jaké míry jde jednotlivým aktérům o totéž, a do jaké míry jsou hnáni něčím jiným. Třeba osobní mstou. Ono se to všechno stejně časem ukáže. V každém případě platí, že středou a rezignací předsedy ČT Reného Kühna a místopředsedy Jaroslava Dědiče, oba shodou okolností patří mezi služebně nejstarší a nejzkušenější členy Rady ČT, nic nového nezačalo.
Naopak: to, že položili své funkce, je v řádu a logice běhu věcí. Na rozličných hlasováních lze totiž doložit, že se v Radě ČT po jarní volbě šesti nových radních postupně zformovala nová většina, jež je zase odrazem poměrů v dolní komoře, která Radu ČT volí. Jádro této nové většiny tvoří Pavel Matocha, Hana Lipovská nebo Vladimír Karmazín. Dědič a Kühn do ní nepatří. Vše vyvrcholilo minulý týden, kdy byla odvolána Dozorčí komise. Kühn byl o manévru informován necelé dvě hodiny před veřejným jednáním Rady ČT, Dědič, který byl tehdy z jednání omluven, se to dozvěděl až ex post.
