Dostál: Perverzní politika v praxi. Nejvěrnější spojenec oligarchy je komunista | info.cz

Články odjinud

Dostál: Perverzní politika v praxi. Nejvěrnější spojenec oligarchy je komunista

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Usmýkáni každodenním politickým provozem si na některé ještě donedávna těžko představitelné věci zvykáme až příliš snadno. Jednou z takových konstant posledních měsíců je například fakt, že nejpevnějším a nejspolehlivějším spojencem nejen prezidenta Miloše Zemana, ale také oligarchy a trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše, jsou komunisté. A když už máme to třicetileté výročí legendárního projevu Miloše Jakeše z Červeného Hrádku, není od věci si tuto banalitu zase připomenout.

Tehdejší komunisté v čele s Jakešem byli už jen pro smích, dnes premiérovi (který sám býval člen KSČ) věrně a spolehlivě kryjí záda. Jasně se to opět vyjevilo během ještě zdaleka nekončící a vleklé koaliční krize, za kterou není nic zásadního, jako třeba trestní stíhání premiéra, jeho střet zájmů, případně financování sociálních politik či řešení bytové krize, nýbrž zcela nepravděpodobně v demokraciích běžná procedura, jakou je výměna jednoho ministra.

Jenomže v Česku je už nějaký čas politika postavená na hlavu, a není síly, které by se podařilo vrátit ji zpět na nohy. A tak tady prezident napíná ústavu na samou mez snesitelnosti, aniž by mu v tom kdokoli zabránil, za předsedu vlády máme člověka obtěžkaného tolika skandály, že by mu je mohli závidět všichni jeho polistopadoví předchůdci v úřadě dohromady, a aby té perverze nebylo málo, u moci tohoto oligarchu, který zbohatl v divokých 90. letech minulého století, drží mimo jiné komunisté, kteří by ho ve svých lepších časech zcela jistě považovali za něco na způsob třídního nepřítele.

Přitom to není tak dávno, kdy na předsedu KSČM bylo ještě vcelku spolehnutí. Zatímco dneska aby člověk cokoli kritického k Zemanovi nebo Babišovi z jeho úst pohledal, před dvěma roky pravil na Babišovu adresu toto: „Je skutečným zastáncem velkokapitálu a nepokrytě dává větší povinnosti drobným podnikatelům.“ Filip se s Babišem tehdy ještě nepáral, tvrdil dokonce, že se v politice pohybuje jako amatér. Avšak nejpozději ve chvíli, kdy je Babiš, tedy shodou okolností člen předlistopadové KSČ, vtáhnul do vládní architektury, Filip nebývale zkrotl.

Svědky jsme toho byli opět po jejich úterní schůzce. Oba si dosavadní spolupráci pochvalovali, působili vyloženě jako bratři v triku. „Dohoda o toleranci má smysl a klub KSČM bude dále spolupracovat s klubem hnutí ANO,“ uvedl mimo jiné Filip. Ani slovo o koaliční krizi, o slabosti premiéra, nebo třeba o auditech Evropské komise, o otálení prezidenta v souvislosti s odvoláním ministra kultury, natož jeho kritika v tom smyslu, že by měl podle Ústavy konat. Prostě ani ťuk.

Nedalo mi to, a Filipovi jsem dnes dopoledne poslal tři stručné otázky: (1) jak hodnotí koaliční krizi; (2) jak se staví k odvolání Antonína Staňka a (3) zda mu nevadí, že se prezident v souvislosti s výměnou ministra kultury pohybuje na samotné mezi ústavního pořádku. Zde jeho odpovědi:

  1. Koaliční krize je krize vztahů ČSSD a ANO. To není věc, kterou má KSČM ve vztahu k dohodě o toleranci s hnutím ANO.
  2. Ministr Staněk svou práci dělá dobře, když zjistil protiprávní jednání, odvolal ty, kteří se ho dopustili a odstranil příčiny chyb a nedostatků. Jeho odvolání KSČM nepodporuje.
  3. Není pravda, že by prezident Zeman postupoval proti Ústavě, nebo že by nejednal. Za práci prezidenta nelze považovat jen podepisování listin, ale také jednání. A ta probíhají.

Jinak řečeno: Komunisté jsou pevní a nemíní ustoupit ani o píď. Babiš i Zeman s nimi na rozdíl od ČSSD musejí být tuze spokojeni.

Přesto se nelze ubránit jistému úžasu. Pokud sociální demokraté – byť tak činí třeba i nešikovně – hledají vlastní polohu, která by jim umožnila s Babišem a Zemanem nejen spolupracovat, ale také se vůči nim vymezit a být tak svébytnou politickou silou, komunisté na něco podobného docela rezignovali. Ať na Babiše praskne cokoli, oni si ho hýčkají. Dokonale si je ochočil.

Má to ale i svou pozitivní stránku: Aspoň tak víme, že strašení antikomunistů jejich návratem k moci bylo liché. Nejde z nich už dávno strach, ba co víc, ještě chvíli, a budou už zase jen pro smích. Jako každý, kdo zapomene, že politika je aspoň někdy také o zásadách a principech.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud