Dostál: Šéf komunistů už zase školí Babiše z reálpolitiky. Odnese to Petříček?

Vratislav Dostál

04. 06. 2020 • 14:15

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Předseda KSČM Vojtěch Filip poskytl pozoruhodný rozhovor Českému rozhlasu. Nesrozumitelně se v něm zaplétá do hodnocení role českých legionářů v Rusku a do úvah, kolik toho udělali či neudělali pro „nejskvělejší světovou socialistickou revoluci“. Debatu o milionech obětí bolševické vlády ale nechme na jindy. Filipův rozhovor je důležitou zprávou pro tuzemskou politiku a skvěle ilustruje současné poměry v Česku.

Ačkoli to Filip nechce přiznat, je zjevné, že komunisté soustavně stupňují tlak na vládu, která by bez jejich tolerance nezískala důvěru sněmovny. Filip tak průběžně školí premiéra Andreje Babiše z reálpolitiky. Původně komunisté měli pro toleranci vlády sedm podmínek. Ta doba je ale dávno pryč a nyní už poněkolikáté přicházejí s dalšími požadavky. Předně chtějí odstranit ministra zahraničí Tomáše Petříčka (ČSSD), s jehož postoji a kroky má speciálně Filip velký problém.

Šéf komunistů se sice v aktuálním rozhovoru tváří, že na to KSČM nemá páku – vždyť personální otázky jsou svrchovanou záležitostí koaličních stran a premiéra –, vzápětí ale přiznává, že si strana hodlá důsledně prosadit své zájmy. Má pro tento účel konkrétní plán a taky seznam požadavků, kterými zatlačí na Babiše. A je skoro jisté, že tak bude činit koordinovaně s prezidentem, který Petříčka taky nemusí, což v posledních týdnech platí dvojnásob.

Petříček reaguje

Ministr Petříček ve čtvrtek pro Radiožurnál odmítl Filipovu kritiku a uvedl, že žádný seznam komunistických požadavků neviděl a ČSSD ho nejspíš nedostala. „Takovéto vydírání ze strany komunistické strany je pro mě překvapivé. Nemyslím si, že by se komunistická strana měla snažit otočit kormidlo české zahraniční politiky,“ řekl.

A co se tedy Filipovi nelíbí? Petříček podle něj selhal, když se ohledně výsledků druhé světové války připojil k prohlášení ministrů zahraničních věcí těch států, které měly na konci třicátých let fašistické vlády. „My jsme byli součástí vítězných mocností, u nás padlo 360 tisíc lidí, nikdy jsme neměli fašistickou vládu,“ vysvětluje předseda komunistů. Na otázku, co konkrétně budou komunisté dělat, říká, že připravili interpelace. „Protože nakonec když toho tlaku přes ty jednotlivé výhrady vůči ministrům má premiér dost, tak ho může odvolat.“

Pak dojde řeč na již zmíněný seznam komunistických požadavků. Podle Filipa je jich „dost“ a Babiš o nich ví. „Panu premiérovi jsem řekl, jaké kroky budeme činit tak, aby bylo jasné, že my se nesmíříme s tím, že Česká republika v podstatě mluví o suverenitě státu, ale poklonkuje a realizuje politiku, která není v českém národním zájmu.“

Následuje Filipova absurdní zmínka o Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), což byla obchodní organizace sdružující státy východního bloku po II. světové válce, vznikla v roce 1949 na popud Stalina, de facto nás obchodně odřízla od zbytku světa a podřídila naši hospodářskou politiku zájmům bolševiků. „Publikoval jsem srovnání našeho postavení v době našeho zapojení do RVHP – to byla mezivládní organizace, nikdo nám nemohl nic nařídit a my dneska projednáváme na organizačním výboru priority zákonů, které máme projednat, protože bez jejich projednání nám Evropa hrozí sankcí. To je nesmysl.“ 

Rozumí tomu někdo jinak, než že jsme byli podle Filipa svobodnější zemí v letech 1949 až 1991, kdy byla RVHP rozpuštěna, než dnes, kdy jsme součástí EU? Je svým způsobem fascinující, když zástupce strany, jejíž předchůdkyně se dlouhá desetiletí nezmohla na nic jiného, než na lokajské plnění rozkazů Moskvy a devastaci země i životů lidí, začne mluvit o suverenitě české zahraniční politiky.

Vojtěch Filip odmítá, že by jeho manévrování z posledních týdnů, jež se často ocitá minimálně za hranicí vkusu, souviselo s odloženým volebním sjezdem komunistů. Pokud chce ale obhajovat post předsedy, k čemuž se opatrně chystá, musí nějakým srozumitelným způsobem vyjít vstříc poptávce nostalgiků a stalinistů uvnitř strany. Bez jejich hlasů nejspíš neuspěje. Nahlíženo zvenčí jde tedy o pragmatický tah, který má uspokojit část členské základny KSČM. Navenek, hlavně směrem k vládě, zaujme drzost, s jakou Filip tlačí na pilu. Ví totiž, že je ve vztahu ke koalici dlouhodobě v luxusní pozici a Babišovi může zatápět, kdykoli se mu zlíbí. Je to daň, kterou premiér platí. Nebýt komunistů, nebylo by jeho vlády.

SDÍLET