Evropská komise má novou zbraň proti zvlčelým digitálním platformám. Co je dobré o nových pravidlech vědět?

KOMENTÁŘ ALEŠE MUSILA | Je to podobně velký zlom, jako když dopravu začaly regulovat semafory. Takovým přirovnáním včera místopředsedkyně Evropské komise Margrethe Vestagerová představila dlouho očekávaná evropská pravidla pro fungování digitálních platforem – akt o digitálních službách a akt o digitálních trzích. Jde o klíčové dokumenty, kterým je dobré věnovat pozornost.

I v tomto případě má jít o zvýšení bezpečnosti, férovosti a transparentnosti provozu na komunikacích, tentokrát digitálních. Oba návrhy mají formu ex ante nařízení a po jejich eventuálním schválení v obvyklém legislativním kolečku (Evropský parlament, Rada) se stanou přímo účinnými v jednotlivých právních řádech členských států bez nutnosti transpozice formou zvláštního zákona (jak je tomu například v případě směrnic). 

Co návrhy naopak zásadně odlišuje, je jejich působnost. Zatímco akt o digitálních službách je horizontální povahy a ukládá nové povinnosti všem on-line zprostředkovatelům zboží, služeb nebo digitálního obsahu, akt o digitálních trzích je zaměřen pouze na on-line platformy, které působí jako „digitální strážci“ přístupu na jednotný unijní trh. 

Akt o digitálních službách má také ambici zastřešovat všechny evropské dílčí legislativní úpravy na tomto poli (včetně Platform to Business nařízení z roku 2019 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb). Naopak akt o digitálních trzích je podpůrný ve vztahu k článkům 101 a 102 Smlouvy o fungování EU, které upravují například zákaz kartelových dohod a zneužití dominantního postavení.

Akt o digitálních službách se zaměřuje na regulaci ve třech základních oblastech:

1. Bezpečnost 

Akt zavádí nová pravidla pro urychlené odstranění z online prostoru nezákonného zboží, služeb nebo digitálního obsahu spolu s povinností informovat o důvodech tohoto odstranění a s možností se proti takovému rozhodnutí odvolat. Tento akt ale neřeší samotnou nezákonnost obsahu, to ponechává jiným právním normám (vnitrostátním i evropským, které definují nezákonnost zboží, služeb nebo digitálního obsahu v online prostoru, jako je pornografie, terorismus atd.).

2. Transparentnost

Akt se zaměřuje mimo jiné na možnost zjistit nezbytné minimum o algoritmech, používaných k doporučování digitálního obsahu, transparentnost v oblasti reklamy na internetu a usnadnění kontroly fungování platforem, včetně usnadnění přístupu výzkumných pracovníků k hlavním údajům platforem a nová pravidla pro možnost vysledovat prodejce nelegálního zboží či služeb.

3. Lepší prosazování předpisů na celém jednotném trhu EU

Akt zavádí nové sankční mechanismy, včetně pokut až do výše 6 % celosvětového obratu při porušení pravidel tzv. velmi velkými platformami, na které se vztahují zvláštní povinnosti. Jedná se o platformy, které v souladu s definicí v aktu využívá více než 10 % obyvatel EU (45 milionů uživatelů).

Akt o digitálních trzích se zaměřuje na regulaci „digitálních strážců“ přístupu na jednotný unijní trh ve třech základních okruzích:

1. Nekalé využívaní dat

Akt vychází z předpokladu, že digitální strážci mají kontrolu nad celými ekosystémy platforem s možností přístupu k obrovskému množství dat. Např. neférové využívání dat od podniků, působících na těchto platformách, je aktem penalizováno.

2. Povinnost interoperability

Akt mimo jiné požaduje, aby digitální strážci proaktivně zaváděli opatření umožňující řádné fungování softwaru třetích stran a vzájemné fungování s jejich vlastními službami. Tato povinnost je zaměřena především na strážce, kteří kromě svého hlavního zaměření expandují na nové trhy, například s novými platebními řešeními. 

3. Preferování vlastních produktů před konkurenčními

Tato „oblíbená“ praktika spočívá v tom, že je vlastní produkt zobrazován (např. ve vyhledávači či srovnávači cen) dříve a výše než konkurenční produkty.

Dohody s Googlem a Facebookem už nestačí. EU vstupuje na „tenký led“ a zostřuje boj za ochranu demokracie

V aktu o digitálních trzích jsou také definované jednotlivé parametry pro identifikaci zmíněných digitálních strážců:

a) jejich působení má významný dopad na vnitřní trh EU;

b) jedná se o hlavní poskytovatele stěžejních služeb platforem, kteří slouží jako důležitá digitální brána pro podnikatele ke koncovým uživatelům (on-line zprostředkovatelské služby, vyhledávače, sociální sítě, platformy pro sdílení videí, na čísle nezávislé komunikační služby, operační systémy, služby cloud computingu a reklamní služby, navázané na tyto stěžejní služby platforem);

c) očekává se, že na trhu budou působit dlouhodobě;

d) kvantitativní prahové hodnoty jsou stanoveny ročním obratem 6,5 miliardy eur či vyšším v rámci Evropského hospodářského prostoru nebo průměrnou tržní kapitalizaci ve výši 65 miliard eur a nabízející služby alespoň ve třech členských státech EU a dále měsíčním počtem aktivních koncových uživatelů (alespoň 45 milionů) nebo podnikatelů (alespoň 10 000 ročně).

V aktu o digitálních trzích jsou také vymezeny nová ex ante šetření na trhu, které mohou být ukončena rozhodnutím komise, vůči kterému je možné se odvolat k Soudnímu dvoru EU.

V Aktu jsou předpokládané sankce, včetně pokut až do výše 10 % celosvětového obratu. V případě opakovaných porušení mohou sankce zahrnovat také povinnost přijmout strukturální opatření, a to i případný odprodej určitých částí podniku, pokud nelze dodržování pravidel zajistit jiným, rovnocenně účinným opatřením.

Připomeňme na závěr, že akt o digitálních trzích má poměrně zajímavou historii. Komise a zvlášť její generální ředitelství pro hospodářskou soutěž po dlouhou dobu zastávaly konzervativní názor, že k digitálním trhům je nutno přistupovat jako ke každému jinému relevantnímu trhu, protože každý z nich má svá specifika (energetický, telekomunikační atd.). Obrat nastal letos v dubnu, kdy komisařka Margrethe Vestagerová oznámila novou strategii v boji proti velkým technologickým firmám ve prospěch spotřebitele. Jedním z pilířů byl tzv. nový soutěžní nástroj (dnes akt o digitálních trzích), v té době zamýšlený jako jakési ex ante rozšířené sektorální setření, přičemž hlavním pilířem této strategie zůstávalo důsledné prosazování článků 101 a 102 smlouvy o fungování EU v soutěžních šetřeních. Postupně převládla touha vygenerovat nástroj, se kterým bude možné zasáhnout rychle (digitální trhy se velmi rychle vyvíjejí) a také moci zasahovat tam, kde ještě šetřená firma nezískala dominantní postavení (což u šetření podle článku 102 SFEU není možné). Otázkou tedy zůstává, do jaké míry se promítnou tyto nové legislativní návrhy do současných šetření velkých digitálních hráčů Google, Facebook, Apple a Amazon.

SDÍLET
sinfin.digital