Evropský parlament a boj proti klimatickým změnám: nedostatek realismu, nebo ideologická zaslepenost?

KOMENTÁŘ JANA BARTÁKA | Už tak ambiciózní cíl Evropské komise na snížení emisí skleníkových plynů dostal na začátku října nový impuls od Evropského parlamentu. Takže ne 55%, ale rovnou 60% snížení emisí skleníkových plynů v EU v roce 2030 oproti roku 1990. V euforii a nadšení nad tím, jak europoslanci bojují za záchranu klimatu, pak mnozí toto doporučení lyricky oslavovali jako „historický okamžik“, podobně jako byl „Green Deal“ navržený Evropskou komisí nazván „okamžikem typu člověk na Měsíci“. Žijeme v době, kdy komunikace je nade vše a čím velkolepější heslo, byť nesmyslné, tím lépe.

Podíváme-li se na vývoj emisí a na prostředky, které komise i poslanci navrhují na dosažení stanovených cílů, dospějeme rychle k závěru, že tyto cíle jsou přinejmenším nereálné, ale spíše bláhové. Nezapomínejme, že nám zároveň komise slibuje ekonomický růst a reindustrializaci Evropy, nezbytnou po smutné zkušenosti z koronavirové pandemie, která odhalila nepřijatelnou závislost Evropy na dodávkách strategických technologií, materiálů, nástrojů a pomůcek.

Rozeberme trochu podrobněji fakta. EK hlásí, že první stanovený cíl – snížení evropských emisí v roce 2020 o 20 % - splníme a překročíme. K tomu překročení – o tom už EK mluví méně – pomohl výrazný pokles emisí v letošním roce v důsledku koronavirové pandemie. Připomeňme, že emise evropské sedmadvacítky v roce 1990 činily 4,9 Gt CO2ekv, v roce 2018 (poslední rok, pro který Eurostat publikoval data) pak 3,8 Gt, tedy o 22,5 % méně.

Důležité je pochopit, proč a jakými metodami či prostředky bylo tohoto cíle dosaženo.

Především byl vhodně zvolen referenční rok 1990 – rok rozpadu socialistického bloku. Emise neefektivních socialistických ekonomik, s velmi nízkými cenami energie, které vedly k plýtvání, s velkým podílem těžkého průmyslu, klesaly rychlým tempem v průběhu dekády 1990–2000. Většina původního průmyslu byla zlikvidována nebo modernizována, byly zavedeny elementární prostředky měření spotřeby, ceny energií vzrostly. Emise sedmadvacítky v této dekádě klesly o 10 %, lví podíl na celkovém snížení měly právě bývalé socialistické ekonomiky, kde emise klesly zhruba o třetinu. Za prvních deset let tedy EU urazila polovinu cesty k cíli, víceméně „mechanicky“, v důsledku geopolitických změn.

Do pár let bude Česko závislé na dovozu energie. A ani ten nemusí naši spotřebu pokrýt

sinfin.digital