Generál Pavel si znovu naběhl na vlastní vidle. Bude skvělý prezident kolektivního zapomnění

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Co v generálovi Petru Pavlovi pukly prezidentské ambice, vylepšuje permanentně sám sebe a rád u toho zapomíná. Když teď vyrazil na neoficiální prezidentské turné po Česku, musel samozřejmě na Twitter, aby k retuši své lampasácké minulosti zneužil i výročí sovětské okupace z roku 1968. A vysloužil si zaslouženou přátelskou palbu, jak v armádě říkají střelbě do vlastních řad.

„Bylo mi 6 let. A vůbec jsem nerozuměl tomu, že nám s tanky a střelbou měli ‚pomoci‘ přátelé, kteří nás ve válce osvobodili. Na pochopení jsem si musel počkat. Asi nejcennějším poznáním byla hodnota svobody a nutnost ji chránit. A také podpora těm, kdo o ni dnes svůj boj svádí,“ rozepsal se generál. Možná až moc lyricky: jako bývalý člen speciálních výsadkových jednotek komunistické armády, které se připravovaly na útok do týla NATO, by měl přátelskou pomoc z roku 1968 celkem chápat, nebo ne?

A zvlášť když byl Pavel přímo ukázkový komunistický lampasák: vystudoval Vojenské gymnázium, pak Vysokou vojenskou školu a poté svůj kádrový profil zabetonoval vstupem do KSČ. Díru by v něm nenašel ani tehdejší agent Vojtěch Filip, dnes šéf KSČM. Možná i proto generál pořád dokola opakuje, že se nemá za co omlouvat. Nejspíš to myslel upřímně, jak říkával nebožtík Stanislav Gross. Prostě nic nehrál.

Kdo prodá rodinu za šest tisícovek aneb Kolik stojí mezigenerační solidarita?

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital