KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Co v generálovi Petru Pavlovi pukly prezidentské ambice, vylepšuje permanentně sám sebe a rád u toho zapomíná. Když teď vyrazil na neoficiální prezidentské turné po Česku, musel samozřejmě na Twitter, aby k retuši své lampasácké minulosti zneužil i výročí sovětské okupace z roku 1968. A vysloužil si zaslouženou přátelskou palbu, jak v armádě říkají střelbě do vlastních řad.
„Bylo mi 6 let. A vůbec jsem nerozuměl tomu, že nám s tanky a střelbou měli ‚pomoci‘ přátelé, kteří nás ve válce osvobodili. Na pochopení jsem si musel počkat. Asi nejcennějším poznáním byla hodnota svobody a nutnost ji chránit. A také podpora těm, kdo o ni dnes svůj boj svádí,“ rozepsal se generál. Možná až moc lyricky: jako bývalý člen speciálních výsadkových jednotek komunistické armády, které se připravovaly na útok do týla NATO, by měl přátelskou pomoc z roku 1968 celkem chápat, nebo ne?
A zvlášť když byl Pavel přímo ukázkový komunistický lampasák: vystudoval Vojenské gymnázium, pak Vysokou vojenskou školu a poté svůj kádrový profil zabetonoval vstupem do KSČ. Díru by v něm nenašel ani tehdejší agent Vojtěch Filip, dnes šéf KSČM. Možná i proto generál pořád dokola opakuje, že se nemá za co omlouvat. Nejspíš to myslel upřímně, jak říkával nebožtík Stanislav Gross. Prostě nic nehrál.
