Kdo prodá rodinu za šest tisícovek aneb Kolik stojí mezigenerační solidarita?

 FOTO: Profimedia

Martin Schmarcz

26. 08. 2020 • 12:30
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Že se u nás „staří“ s „mladými“ moc nemusejí a že válka generací neblaze ovlivňuje volební výsledky, to už vidíme nějaký čas. Chystané rouškovné je další takovou „akcí klín“, která může eskalovat nepřátelství. Stojí to za těch šest tisíc? Na sociálních sítích i řada seniorů říká, že ne a ať vláda raději pomůže jejich dětem, vnukům, samoživitelkám a podnikatelům.

Kabinet původně tvrdil, že těch šest tisíc k letošní penzi má seniorům nahradit škody utrpěné během karantény. Mnozí ale začali namítat, že právě penzisté na tom vlastně byli nejlépe, protože měli své jisté. Důchod chodil ve stejné výši i během epidemie, zatímco jiní byli ohroženi ztrátou zaměstnání či výpadkem tržeb. Vůbec nejhůře pak na tom jsou samoživitelé, z nichž už téměř třetina musí vyjít s měsíčním příjmem pod deset tisíc (před krizí šlo o asi 16 % takových domácností).

Vláda tedy našla jiné zdůvodnění – prý jde o odškodnění za způsobený stres. Zase vedle. Dle studie think-tanku IDEA a týmu COVID-19 senioři 65+ trpěli během antivirových opatření úzkostí vůbec nejméně ze všech. Daleko hůře na tom byli mladí a vůbec nejhůře matky s malými dětmi. Přesto se kabinet dál drží plánu a chystá rouškovné ve výši šesti tisíc pro každého seniora. Tato nevyžádaná péče o penzisty ještě více bije do očí, když ji srovnáme s tím, jak kabinet nakládá s živnostníky či samoživitelkami.

Osobám samostatně výdělečně činným ministerstvo financí vyhrožuje stíháním, pokud snad inkasovaly koronavirový kompenzační bonus neoprávněně a radí jim ho „preventivně“ vrátit. Po samoživitelkách úředníci chtějí doložit nájemní smlouvu partnera, s nímž se rozešli, než jim vyplatí příspěvek na bydlení. Ale dědečkové a babičky jsou prostě VIP. Samozřejmě, tvoří základ elektorátu a ANO vyhrávají volby. Ale zdá se, že tentokrát je pro ně samotné té populistické péče zkrátka už moc a dávají najevo nesouhlas.

Nikdo nepochybuje o tom, že těch 6000 tisíc je součástí volební kampaně vládních stran. Osmnáct miliard, co to má stát, je samo o sobě docela dost. Daleko horší však je, že se tím dále posiluje mezigenerační rozkol. To je opravdu neúnosně vysoká cena. Ovšem šest tisícovek za hlas je beztak hodně – běžně se za příliš drahou považuje kampaň, kdy jeden hlas vyjde na více než dvě stovky. Jasně, ANO a ČSSD toto nebudou platit ze svého. Dají to seniorům z peněz vydělaných rodiči na úkor budoucnosti vnuků.

A o tohle tu jde. Funkční stát se podobá rodině, kdy střední generace splácí rodičům výchovu a péči a vydělává jim na penze a zároveň se stará o novou generaci, která jednou zaplatí jejich důchody. Jenomže v tom musí být jistá úměra a míra. Pokud vláda začne protěžovat jednu generaci na úkor zbylých dvou, je to malér. I tak nejrůznější populisté a extremisté štvou „mladé a staré“ proti sobě v hloupých kulturních válkách. Což jim funguje i proto, že lidé už prakticky nežijí ve velkých rodinách, všechny tři generace pospolu.

Je snazší rozeštvávat seniory a studenty, pokud žijí zvlášť a ti, na něž štvavé kampaně cílí, si proto tak silně neuvědomí, že jde také o jejich dědečka a babičku, či o jejich vnuka a vnučku. Zejména osamělí a méně pohybliví senioři jsou doslova vydáni na pospas dezinformátorům a řetězové maily jsou jejich takřka jedinou spojnicí se světem. Ze státu v podobě rodiny se stává drůbeží farma, kde každý žije ve své kleci a je uměle odchováván odděleně. Půjde-li to tak dál, společnost se rozpadne a sotva ji někdo někdy slepí.

Na rozdíl od západních zemí se u nás vůbec propaguje „státní odchov“ oproti podpoře rodin. Marx s Engelsem dobře věděli, že kapitalismus nejcitelněji zasáhnou tím, že naruší rodinné vazby, a proto usilovali o zničení „buržoazní“ rodiny. Totalita tak po sobě zanechala nejen zničenou ekonomiku, ale také invalidní mezigenerační solidaritu. Kolik úsilí stálo vymoci příspěvek na péči pro ty, kteří se o své staré rodiče chtějí starat doma. Kolik dětí zbytečně končí v kojeneckých ústavech, i když by si je rádi k sobě vzali dědeček s babičkou.

Odvěké heslo autoritářů „rozděl a panuj“ přesně vystihuje hrozící fatální rozpad společnosti na tři generace, kdy se lidé izolují do bublin na základě věku, místo aby budovali rodinné vazby. Jinými slovy, skupinová identita bude důležitější než individuální vztahy. Jistěže je hodně rodin, které fungují, ale statisticky to vychází tak, že nadávání mladých na staré a starých na mladé se stává nosným základem politiky populistů, kteří nám vládnou.

Co s tím? Řešení je stejně jednoduché, jako obtížně uskutečnitelné. Chce to začít považovat stát nikoli za drůběžárnu, ale za velkou rodinu. Nevidět ani z jedné strany za „starými“ a „mladými“ nenáviděnou třídu s hloupými názory, ale vlastní dědečky, babičky, vnuky, vnučky. Pak bude daleko těžší mluvit o „gerontech“ a „spratcích“. Dobrou zprávou je, že právě v tomto smyslu se začali projevovat sami senioři, kteří vládě píší, ať neničí budoucnost jejich dětí a vnuků a že oni těch šest tisíc nepotřebují a nechtějí.

Mezigenerační solidarita je křehká, závisí na rovnováze a důvěře, na spravedlivém rozdělení závazků a benefitů. Když ji dnes populisté rozdrtí, aby uchvátili pár hlasů seniorů navíc, zítra přijde reakce a dnešní mladí odmítnou platit penze seniorům úplně. A naopak, společnost fungující jako rodina, v níž plynule a konsensuálně přecházejí povinnosti a práva z jedné věkové skupiny na druhou, je velmi silná. Silná sociálně, ekonomicky i politicky. Protože skutečná svoboda je tam, kde si lidé věří. Kdo prodá rodinu za šest tisícovek?

SDÍLET